Jsou skvělé, vláčné, lahodné – no prostě vynikající. Hrušky jsou plody podzimu a teď je ta správná doba na to, abychom si jich pořádně užili. Hruškové muffiny tak, jak je dělám, mají navíc velkou výhodu. Budete je mít hned hotové. S těstem opravdu není žádná práce. Přidává se do něj rostlinný olej, takže všechno jenom smícháte dohromady, naplníte formičky a pečete. Dají se připravit velmi rychle, takže můžete pohostit i nečekaně ohlášenou návštěvu. Máte – li dost formiček či můžete péct dvě muffinové formy najednou, dělejte muffiny menší. Jednak jich budete mít více, a jednak budou upečené za 20 až 25 minut.
Studené a deštivé počasí už nenechá nikoho na pochybách, že se opravdu definitivně blíží zima. A to je období, kdy přijdou výživné a teplé polévky obzvláště vhod. Já polévky miluji. Jednak se při vaření můžete vyřádit a popustit uzdu své fantazii, a jednak jsou polévky prostě skvělé. Když přijdete zmrzlí z venku, stačí ohřát misku a je vám krásně. Zahřeje na duši i na těle. Nedám na polévky dopustit. Tahle fazolová smetanová polévka je z mých posledních fazolí, které jsem ještě po prvních ranních mrazících sebrala venku. Teď už jsem musela všechny rostliny definitivně zlikvidovat, opravdu není šance, že by mohly lusky dozrát. Fazole byly pěkné, některé menší, některé větší. Lusky byly i zvenku namrzlé, ale samotné fazolky vevnitř byly vesměs v pohodě. Předpokládám, že moc takových exotů s pozdě vysazenými fazolemi mezi vámi nebude, takže vy si namočte misku libovolných fazolí a uvařte do měkka, jak jste zvyklí nebo sáhněte po konzervě. Pak už budete postupovat stejně jako já v mém receptu.
Upravila jsem si podle svých potřeb a zásob recept na koláč s červenou řepou od Davida Lebovitze, který jej pekl ještě s kandovaným zázvorem a řepu měl syrovou. To jsem já po ruce neměla a moje řepa byla poctivě pečená. Abych to upřesnila – řepa, kterou jsem našla na záhonu, měla asi tak kilo a půl. Řekla jsem si, že když už budu pomalu péct kachní stehno, tak k němu tu řepu přidám a pak se uvidí, co s ní. Zabalila jsem ji do pečícího papíru a pak ještě do alobalu a pekla skoro 3 hodiny při 160°C. Upekla se krásně do měkka, ale v pohodě držela pohromadě. Takže tím pádem bylo jasné, že do koláče nebudu strouhat další čerstvou řepu, když mám zásobu na koláč pro celou jednotku. Místo zázvoru jsem s úspěchem použila sušený ananas. Ale ne ten přeslazený, kandovaný v cukru, ale opravdu jen sušený, výborný ananas. No a taky jsem neměla doma cream cheese, takže jsem zaimprovizovala se šlehačkou a výsledek byl skvělý.
Tento hruškový koláč je velmi lahodná variace na jablkový koláč v toskánském duchu. V těstu je poměrně málo mouky a tak je tahle dobrota tak trochu na pomezí nákypu a koláče. Nejlepší je ještě teplý, ale po upečení je třeba jej nechat trochu zchladnout, jinak byste se spálili a koláč by se vám navíc rozpadal. Jak jsem psala, tradičně se připravuje z jablek a ten je taky luxusní. Můžete podávat se šlehačkou a javorovým nebo čokoládovým sirupem, případně s vanilkovou zmrzlinou, ale je skvělý i sám o sobě.
Tohle tedy po pravdě není ani tak moc recept, co byste tu už neviděli (třeba zde), ale spíš taková inspirace. Jste doma sami nebo ttřeba ve dvou a máte mlsný jazýček? Ve dvou my cheesecake tak, jak jsme zvyklí jej dělat, nesníme. Po pravdě i s tímhle mrňousem jsme měli dost práce, ale zvládli jsme ho. Tak pro inspiraci vám minicheesecake pro dva naservíruji. Protože jsem zrovna pekla dýni naslano, využila jsem tuto příležitost a pár kousků z celkově menší dýně, tak asi ¼ z ní, jsem na pekáči nechala bokem ležet neosolenou a jen jsem ji lehce posypala skořicí. Takže do cheesecaku přibylo dýňové pyré. Pro cheesecake jsem se vlastně rozhodla, protože mám ještě pořád maliny, paradoxně mnohem více, než jich bylo v létě. Nevím, o jakou odrůdu se přesně jedná, ale jej jich tam teď plno. Jistě víc, než stihne dozrát. V druhé půlce léta mi vyrostlo množství nových výhonů a ty teď rodí. Je jasné, že to všechny nezvládnou, ale maliny jsou skvělé, sice asi méně sladké než ty letní, nicméně teď už vlastně nic jiného než je nemám. Když nepočítám měsíční jahody, ale to je tak na zobnutí. Přesto je to skvělé.
Tak ještě houbový recept, dokud nosíme z lesa plné koše. Na tomhle receptu opravdu nic není. Jen v podstatě opečete houby, vyrobíte skoro smaženici, naplníte štrúdl a je to. Měla jsem hromadu nakrájených hub na velký talíř, z ní jsem připravila dvě velké nohavice z listového těsta. Houbový štrúdl se výborně hodí, zejména pokud už nevíte, co byste z hub připravili, kdy všeho už bylo dost. A pokud ještě k tomu máte málo času, tak je tato rychlovka naprosto ideální. Protože mám na zahradě kapustu, přidala jsem i několik listů nakonec a zpestřila tak připravenou houbovou směs. Použila jsem i zbytek anglické slaniny, kterou jsem měla v lednici a potřebovala jsem ji spotřebovat. Zrovna sem se výborně hodila. Ale když ji vynecháte, nic se nestane a budete mít skvělé bezmasé jídlo.
Tentokrát s kanadskými borůvkami z maminčiny zahrádky. Mamka má dva už velké keře obsypané borůvkami, neuvěřitelně se jim u ní na zahradě daří. Samozřejmě, že lesní borůvky jsou nej, ale tyhle jsou taky bezva. Mám je moc ráda. Je to ovoce, které nemá úplně krátkou sezónu a můžete si je chvíli užívat, zejména pokud se vám podaří nakombinovat odrůdy tak, aby dozrávaly v různém období. O to se sama snažím, ale zatím na 2 vysazené keříky připadá jeden, který nepřežije sezónu. Asi nemám ty úplně nejlepší podmínky, i když se snažím. No ale může být lepší snídaně než domácí granola s čerstvě natrhanými borůvkami? Tento koláč už dělám pár let a skvělé na něm je, že můžete použít jakékoli ovoce, můžete jej péct celoročně, jen obměňujete náplň, případně trochu okořeníte podle použitého ovoce. No zkrátka je super, borůvkový koláč s ricottou byste mohli směle upéct i s lesními borůvkami. Ty ale mají bohužel sezónu o poznání kratší.
Nedávno jsme se vrátili z krátké dovolené po poloostrovech jihozápadního Irska a tam jiný, než tento chléb nedostanete. Tedy kromě opečených toustů ráno u snídaně, abyste měli na co natřít pomerančovou marmeládu. Irsko milujeme a zase jsme se nezklamali. Kromě úchvatných přírodních scenérií turistickým ruchem dosud jen minimálně dotčených částí Irska to bylo i jídlo, samozřejmě. Chutnalo nám všude, kam jsme vlezli. Irský chléb je takový národní poklad. Z našeho pohledu je to vlastně tak trochu slaná buchta, ale je to zkrátka unikátní záležitost. Navíc má jednu obrovskou výhodu, a tou je časová nenáročnost přípravy. Nic nekyne, umícháte, uplácáte, upečete a po aspoň částečném vychladnutí můžete jíst. Ještě teplý jsme dostávali běžně. Můžete přidávat různá semínka a ořechy, často v něm byly brusinky nebo jiné sušené plody.
Černý rybíz máme moc rádi. Jen se dost špatně shání. Samozřejmě, že mám na zahradě několik keříků. Ty ale zatím na svoje plodnější období čekají. Letos jsem sklidila misku rybízu a to považuji za úspěch. Moje úroda skončila v sorbetu. Pak se mi povedlo ulovit rybíz na trhu, což úspěch, černý rybíz je tak trochu podpultovka. Část padla tentokrát na smetanovou zmrzlinu. Minulé léto jsme si pořídili velký domácí zmrzlinovač, bohužel až teď, když už naše děti jsou dospělé a skoro nejsou doma. Je to skvělá věc a dětmi by to bylo mnohem zábavnější zkoušení. Možná se taky dokopu sem nějaký už osvědčený recept na zmrzlinu dát. No a na mandlový koláč s černým rybízem jsem použila ten zbytek. Koláč je výborný, naprosto luxusní. Jako všechny koláče s velkým podílem mandlí. Ke kávovému či čajovému dýchánku je jako dělaný.
Ideální, pokud potřebujte připravit lehké pohoštění pro pár lidí. Budete je mít hotové raz dva, zejména pokud sáhnete po hotovém listovém těstě, jako jsem to teď udělala já. Potřebovala jsem napéct poměrně rychle. Pokud budete mít špenát mražený, tak určitě sekaný, ne protlak. Ideální jsou samozřejmě domácí zásoby, pak stačí listy nasekat nahrubo. Moji špenátoví šneci nebyli ani tak ze špenátu, natrhala jsem na zahradě mangold, který už začíná vesele bujet. Takže je vlastně jedno, jaké zelení použijete.