Dršťky patří mezi suroviny, které lidi buď nesnáší, nebo milují. Já je nevařím moc často, ale rozhodně patřím do druhé skupiny. Zejména po té, co jsme dršťky na několik způsobů ochutnali právě na cestách po Itálii. Ale i naši dršťkovku jsem měla vždycky ráda, už jako dítě. Takže asi budu opravdu z té druhé skupiny tak nějak odjakživa. U nás se tedy jinak než v polévce většinou dršťky nepoužívali. Ale v Itálii, to je jiná, tak zpracovávají skutečně vše, co se zpracovat dá. Když už muselo zvíře kvůli našim žaludkům na porážku, tak ať nic nepřijde nazmar. U řezníka mají hned vícero hovězích žaludků a zpracovávají je v různých jídlech. V jednotlivých žaludcích se nevyznám, používám dršťky u nás běžně dostupné, čisté, prané a vařené. To významně usnadňuje další práci v kuchyni, v podstatě už skoro žádná není. Trippa alla Fiorentina neboli dršťky po florentinsku je jedna z nejlahodnějších úprav, co jsme ochutnali. Tenhle můj dnešní recept bude ovšem lehkou modifikací tradičního. Přidala jsem a lehce upravila suroviny a nakonec zamíchala i vařené bílé fazolky, což se v některých regionech Itálie dělá. Bílé fazole se svou velmi jemnou chutí i konzistencí do jídla hodí, tak proč ne.
Variace na libanonské chutě. Voňavé, úžasně aromatické a snadné jídlo. Stále obdobné využití pro jehněčí žebra, se kterými toho jinak moc nenavaříte. Ale tento typ receptů je ideální úprava. Masa není mnoho, ale když je po pomalém a dlouhém pečení oberete a přidáte přílohu typu kuskus, bulgur, či jiné zrní, tak budete mít jídlo pro minimálně 6 lidí. Jehněčí maso je samo o sobě velmi jemné a snadno se upraví do měkka. Se žebry je to trošku složitější, protože maso je uvězněné ve vazivových strukturách, které právě pomalé pečení při nízkých teplotách zneškodní. Tak se nebojte a jehněčí žebra s citrónem zkuste.
Nemůžete navštívit Nový Zéland a neochutnat Pavlovu. Dezert, o jehož vynález se přou místní s Australany. Na Zélandě je teď ještě léto, tedy optimální čas na návštěvu. Asi také jeden z důvodů, proč byl televizní program plný dokumentů o této nádherné zemi. Po návratu mi babička hlásila, co toho viděla a ať se podívám na tohle a tamto a kdy že to budou opakovat. Vzhledem k tomu, že jsme beztelevizní domácnost, tak se koukání nekonalo. Ale nebylo to třeba. Nový Zéland, to je nemoc na celý život. Je jasné, že jsme tam nebyli naposledy. Kdybych se neměla těšit na další návštěvu, tak vážně nevím. Samozřejmě jsme si doma sjeli filmový maraton všech tří dílů Pána prstenů. Zkrátka jsme tomu kouzlu Zélandu propadli, ať jsme chtěli nebo ne a my jsme chtěli. Pokud patříte k těm, kdo o cestě na Zéland sní a uvažují, tak neváhejte ani chvíli, budete bohatě odměněni. Číst dál..
Výborné a chutné díky semínkům v receptu, které se při pečení opraží. Semínkové bezlepkové krekry jsou křehké a křupavé, moc nám chutnali. Můžete si je dát jen tak k vínu, ale i jako zdravou svačinku. Nebo si je zabalit na cesty jako energetickou křupku. Na přípravu nejsou složité, jen je třeba trošku speciální zacházení s poněkud drobivějším a na druhou stranu i mírně lepkavým těstem. Pokud ale budete těsto válet mezi 2 vrstvami potravinové folie, půjde až překvapivě snadno vyválet na tenko. Rozhodně tyhle krekry stojí za vyzkoušení.
Léta dělám Jamieho verzi vepřové panenky à la Stroganov se žampióny a je to jedno z našich velmi oblíbených jídel. Tentokrát mi ale zbyl kus stařené, odleželé roštěné a tak jsem se rozhodla udělat hovězí variaci na Stroganov. Protože jsem místo žampiónů použila moji oblíbenou hlívu a místo zakysané smetany šlehačku a ještě pár malých úprav v receptu udělala, považuji tenhle recept za jednu z variací na slavné jídlo. Hovězí s hlívou à la Stroganov chutná i těm, kdo jinak hlívu nemusejí. S masem a smetanovou omáčkou je celková chuť velmi jemná, lahodná.
Z krůtích křídel až tak snadno větší jídlo nepřipravíte. Ideální je, pokud jich máte více. Bez problémů z nich ale můžete uvařit jídlo, kde se maso natrhá na menší kusy a podává třeba s rýží, těstovinami nebo nějakou obilninou a zeleninou. Pomalu pečená krůtí křídla vám spolu s výpekem zahrají v jídle první housle, jejich chuť bude nepřekonatelná a pak ani nepotřebujete masa moc.
Jednoduchá a nádherně voňavá polévka. Mám hrozně ráda pomalinku opékanou a lehce karamelizovanou kořenovou zeleninu s rozličným následným použitím. Petrželový krém je polévka, kterou připravíte velmi snadno, netrvá to ani dlouho. Bílé fazolky jsem měla uvařené, tak jsem misku použila do polévky, část jsem rozmixovala s petrželí a část pak nechala vcelku, mám ráda, když je v polévce i něco k zakousnutí.