Tohle jídlo je ideální rychlovka, pokud máte na uvaření doslova pár minut. Dělala jsem omáčku v poslední době poměrně často, neboť jsem v nouzi. Mám tolik věcí, co je třeba stihnout a tak málo času. Někdy zjistím, že už je vážně třeba tu večeři připravit a nemám nejmenší tušení, co uvařit. A to je chvíle pro tento recept. Onen super fígl je geniálně jednoduchý a není to tedy můj nápad, ale viděla jsem ho v krátkém videu na internetu. Strávila jsem teď asi půl hodiny hledáním odkazu na toto video, ale nedaří se mi. Myslím, že i z fotky je jasné, jak se má postupovat. Je to raz dva, máte hned misku čerstvé omáčky. Já syrovou nemám moc ráda, tak ji používám k rychlému vaření. Během pár minut se šťáva vydusí a zahustí. Než uvaříte těstoviny, bude tahle snadná omáčka připravená. A je úplně jedno, jak ji budete kombinovat, co do ní přidáte.
Je to tu, už zase začínáme uklízet zahrádku a záhony pomalu chystat na zimu. Zatím pomalu, ale ono to nějaký čas zabere. Den se krátí a večer je pěkná zima. Takže, jak chybí čas, zůstávám tam déle a že je sucho, tak nakonec ještě něco málo zalívám a mám mokré ruce i nohy. Odpoledne bylo přece hezky, takže jsem nalehko, naboso jen v žabkách. A je mi zima. Povedlo se mi velmi vydatně při tom zahradním úklidu vystydnout. A já tedy rozmrzám velmi špatně. Mám ale ještě pořád bedýnku plnou. Je nakonec dobře, že mi s konzumací pomáhají moji hlodavci. Rozhodně jsem sela víc, než dokážeme spotřebovat, ale to přikládám stále ještě nedostatečným zkušenostem a věřím, že průběžným laděním množství i odrůd se budu postupně zlepšovat. Takže, co je po tomto obsáhlém úvodu třeba jiného, než polévka na zahřátí, že?
Jednoduché výborné jídlo, které je čirou improvizací na téma, co mám v lednici a na zahradě. Zapečené brambory s mangoldem a rybou jsou velmi snadné a jen je třeba si připravit jednotlivé ingredience. Recept můžete obměňovat podle toho, co máte zrovna po ruce. Tak jsem vlastně pracovala i já, jen jsem vyběhla ven a trochu se vyřádila v barevném záhonu mangoldu. Ostatní už bylo nakoupeno. Recept je opravdu naprosto banální, spíš jej sem dávám pro inspiraci. Určitě se vám to taky stává, že sedíte a říkáte si, co byste dneska uvařili a inspirace nulová. Tak tohle můžete zkusit. Moc jsme si pochutnali. V receptu jsem použila svá oblíbená lososová bříška. Jsou uzená horkým kouřem, ryba je tedy v podstatě jako upečená s jemnou uzenou chutí.
Letos jsem s rajčaty moc štěstí neměla. Ač mi jich narostlo opravdu hodně, v půlce sezóny je začala kosit plíseň. A protože bylo všelijak, tak jsem jich hodně musela vyhodit. Navíc jsem měla trochu nevyváženou skladbu odrůd, takže mi do konce léta plodí už jen malá rajčata a to je teprve práce, když je chcete nějak zpracovat. Když se udělalo hezky a vedro koncem léta, plíseň ustoupila. Rostliny sice napadené byly, ale rajčata už úspěšně dozrávala, takže se mi začala kupit na parapetu. Musela jsem vymýšlet, co s nimi. Nechtělo se mi je loupat na zavaření samotných rajčat. Ale připravit pastu nebo omáčky, to je jiná, s tím je práce o něco méně. Pomalu pečená rajčata jsou výborná i k okamžité spotřebě na těstoviny, na tousty nebo polévku. Mohla bych je jíst jen tak z plechu, ani bych nepotřebovala nic přikusovat. Pasta z pečených rajčat je ideální způsob, jak si tuto lahůdku uchovat na zimu.
Aneb kouzlo za pár minut. Je to super dobrota, hotovo máte raz dva. A když uděláte jídlo z celého balení těstovin, tedy z půlkilového pytlíku, nakrmíte regiment. Variabilita pokrmu je obrovská, opět můžete použít, co zrovna máte po ruce a na co máte chuť. Těstoviny s krémovou omáčkou jsou nezbytný základ. Na omáčku musíte ingredience mít připravené, pak už kouzlíte pokaždé jinak. Číst dál..
Moje sestra žije na druhém konci světa a to je vážně hodně na houby. Už jen kvůli té šílené vzdálenosti. Vídáme se vždycky v létě, když přijedou nejdřív neteře a pak sestra na pár týdnů za nimi. Holky už jsou taky dost velké, jak víme, děti stárnou, zatímco nás se to vůbec netýká. Jsou moc šikovné, Kačka krásně maluje, což má po mamince a Emilka moc ráda peče a vaří, což má po mně :-). Je vážně hrozně šikovná, je jí 13 a zvládne věci, ke kterým jsem se já svého času dlouho odhodlávala. Upekla nám třeba famózní cheesecake. Když jsme spolu teď mluvily, říkala, že by chtěla recept na džem, co jsem jim dala s sebou. Už všechno snědli a Emilka by chtěla džem sama připravit.
Většinou pracuje tak, že si na youtube najde video s receptem, který potřebuje. Samozřejmě už má svá oblíbená videa. Podle těch pak pracuje. Je to skvělá věc, jak se člověk dopracuje k různým cílům pomocí video návodů. Musíte sice hledat a trochu si s tím dát práci, ale jde to. Starší syn se svého času podle videí jistého kytarového borce učil hrát. Jenže já videa neprodukuji. Rozhodla jsem se pro úplně jednoduchý, bazální návod s obrázky. Nemám už meruňky ani jahody, které dostaly ve formě džemu holky na cestu. Tak jsem koupila 4 broskve a připravila jednoduchý broskvový džem.
Alsaský cibulový koláč
Tenhle koláč jsem dlouhá léta nejedla. Nedávno jsme jej dostali a moc mi chutnal. Čili uzrál čas se do něj pustit. Nezeptala jsem se Marušky, která koláč pekla, přesně na postup. Říkala ale, že do cibule dávala vyvařit víno. To mě upoutalo, protože cibule byla úžasně voňavá a lahodná, při tom i mírně pikantní, zkrátka dobrota. Alsaský cibulový koláč je velmi snadný na přípravu, je prostý a přitom tak luxusní.
Výborný koláč s korpusem s mletými mandlemi, který už sám o sobě je lahůdka. Navrch dáte ricottu a oblíbené nebo jednoduše zrovna dostupné ovoce a drobenku. Buď obyčejnou, ale stále dokonalou, nebo mandlovou, která z koláče hned udělá luxusní kousek. V podstatě není na tomhle koláči nic převratného, jen to, že je skvělý. Zkrátka mandlový koláč s ricottou a ovocem zkuste, k odpolednímu čaji či kávě.
Ostružiny jsou dary pozdního léta. Jsou nádherné a jejich barva je neodolatelná. Navíc jsou divoce rostoucí ostružiny velmi prospěšné našemu zdraví. Já jsem přípravy na ostružinový sirup začala tím, že jsem dostala krabičku nádherných ostružin ze zahrádky. Zvažovala jsem, co s nimi provedu. Nakonec jsem se rozhodla pro sirup, protože marmelád máme plnou komoru a zařekla jsem se, že už teď nové nebudu do polic přidávat. Takže jsem vyrazila na další dávku ostružin k potoku přes louku, neboť jsem usoudila, že jich budu potřebovat trochu více. Byla jsem úspěšná ve sběru. To já obvykle jsem, jsem totiž rozený sběrač. Jediné, malinké a zanedbatelné mínus bylo to, že v současných vedrech jsem vyrazila v šatičkách pod zadek. Neboli, mám nohy jak patchwork, co byste taky čekali od ostružin.
Muhammara je papriková pasta s mletými vlašskými ořechy. Je součástí syrské kuchyně a podle wikipedie pochází z Aleppa. Já jsem ji poprvé ochutnala v restauraci a od té doby ještě několikrát. Nemůžu se jí nabažit, podobně jako hummus z cizrny je i muhammara pasta těžce návyková. Vynikající právě jako předkrm, ale pokud sestavujete orientální jídelníček pro hosty, může se pak přijídat i k ostatním pokrmům. Chuťově je naprosto nedostižná. Nevím, jak přesně ji připravují v restauraci (nejspíš dosti tradičně), ale hledala jsem a hledala, až jsem několik receptů našla. Zvolila jsem z důvodů časové tísně ten nejrychlejší, tedy s využitím pečených paprik sterilovaných. Jinak se papriky pečou před přípravou.