Tajine je skvělý a jednoduchý způsob, jak si připravit skoro bez práce spoustu naprosto vynikajícího jídla. Pokud nemáte tu správnou nádobu, tak si nedělejte hlavu, budete péct v pekáči. Na jídle je skvělé to, že všechno dáte do jednoho hrnce a pak dlouho, pomalu pečete. Já jsem tentokrát sáhla po vykostěné jehněčí kýtě, co jsem měla v mrazáku. K tomu nějaká mrkev, brambůrky, cizrna a olivy. Česnek a koření a je to, naprostá pecka. V podstatě si můžete hrát s tím, co máte. Můžete přidat sušené meruňky či datle. Mohla by se dát i dýně nebo fazole či čočka. Důležité je dobré koření, které dá jídlu tu úžasnou exotickou chuť.
Výborná polévka a navíc skoro bez práce. Stačí nakrájet rajčata, pak udělat pár maličkostí okolo a zbytek už za vás udělá trouba a ponorný mixér. Nejlepší je, pokud třeba budete péct rajčata na omáčku do zimních zásob, využít ještě místo v troubě a přiložit. Já jsem takhle pekla 2 velké plechy rajčat, k tomu jsem ještě přidala rošt a na něj dala malý pekáček s nakrájenými rajčaty a rajská polévka byla na cestě. Jediné, co je při takovémhle pečení třeba občas udělat, je otevřít troubu na pár vteřin, abyste vypustili ven tu spoustu páry, která v ní nahromadí. Dejte si pozor, ať si ji nepustíte do obličeje, je to opravdu velký oblak. Tenhle způsob má navíc výhodu v tom, že z rajčat na omáčku budete mít i trochu té přebytečné tekutiny, kterou si můžete dát bokem a použít ji na polévku. Rajčatová omáčka pak navíc bude méně naředěná, tím pádem hustší. A to, co z plechu slijete, bude naprosto famózní rajčatový vývar, který už je ochucený bylinkami, olivovým olejem a v podstatě i sám o sobě je luxusní.
Neodolala jsem čerstvě nasbíraným borůvkám na trhu. Bylo na nich vidět, že se v přepravce moc neohřály, byly krásné. Koupila jsem si půl litru. Doma v lednici čekal famózní farmářský tvaroh, takže už jsem věděla, co bude k večeři. Žahour je pro mne velmi sezónní záležitost. A žahour s tvarohovými knedlíčky můžu dělat, jen pokud mám právě ten správný tvaroh. Tedy takový, co není plný vody a můžete si ho z misky doslova odloupnout rukou. Takové knedlíčky mi dělávala k obědu moje prateta, sestra mojí babičky. Během studií jsem k nim oběma chodívala vždycky jednou týdně na oběd, čímž jsem měla aspoň dvakrát v týdnu pořádné jídlo. V té době jsem ještě nevařila. Sice doma jsme se sestrou pomáhaly v kuchyni a i jsme pekly, takže bych některé věci rozhodně uměla, ale zkrátka mě tenkrát vůbec nenapadlo, že bych si sama vařila. Přitom by to bývalo bylo jistě v mnohém jednodušší a úspornější. Tyhle návštěvní obědy jsem ale měla moc ráda, ráda jsem si k nim chodila povídat.
Koupila jsme v Globusu velký filet z nilského okouna. Až potom jsem přemýšlela, co s ním. Když je filet bez kůže, tak s ním nemám moc dobré zkušenosti s přípravou na pánvi, většinou mám aspoň z části ryby fašírku. Oblíbila jsem si pečení v troubě na plechu. Buď rybu okořením, pokapu olivovým olejem a pokladu třeba plátky citrónu, nebo vyrobím něco navrch, čím filet potřu. Zkusila jsem pečený filet s řapíkatým celerem, který se k rybě chuťově velmi hodí. Filet byl dost velký pro 4 lidi. Přílohu teď v létě máme dost monotónní, protože nám opravdu hodně chutná. V troubě peču na plechu nakrájenou na kostičky dýni. Někdy s řepou, jindy přidám brambory nebo květák. Osolím, okořením nebo dám bylinky, pokapu olivovým olejem a upeču.