Jednoduchá a výborná. Nejlepší je, když už vaříte fazole, uvařit celé balení a pak jej využít na více jídel. Na fazolovou pomazánku vám bude stačit trochu, odhadem tak polévková miska. Je výborná jen tak na chleba, ale můžete z ní připravit i chlebíčky či jednohubky. To jsem tentokrát udělala i já. Jsou zdravé a moc dobré.
Moje verze je vlastně takovou inspirací a variací na ribollitu, protože jsem nepoužila jednu z hlavních ingrediencí, a to chleba. Byla jsem připravená, ale polévka byla tak hustá, že jsem jej zkrátka vynechala. Ribollita je tradiční toskánská polévka, která má četně obměn. Hlavní ingerdience v této lahůdce jsou malé bílé fazole, kapusta (v Toskánsku je to Cavolo nero, jejich typická a tradiční odrůda), rajčata (zkrátka zelenina) a právě starší chléb, kterým se opakovaně ohřívaná polévka (ri – bollita) zahušťovala. V Toskánsku jsme už byli několikrát a nikdy mi nezevšední. Tentokrát jsme si s mým věčně zaměstnaným mužem ukradli pár dní a jeli na krátkou dovolenou. Tu jsme si dokonale užili. Měli jsme štěstí na počasí, protože na konci října bývá chladno už i v Toskánsku. Toskánská kuchyně mě naprosto uchvátila. Neochutnala jsem ji poprvé, ale až teď, když jsem opravdu jedli jenom v hospůdkách a restauracích, jsem si uvědomila, jak je jednoduchá a poctivá. Nestalo se, že by nám nechutnalo. Ve všem vidíte čisté suroviny a tradice.
Další dýňová inspirace. Pokud už budete připravovat dýňové pyré, udělejte si jej víc a zkuste více receptů z dýně. Nebojte se zkoušet. Polévka, to je klasika, která nikdy nezklame. Ale možností je mnohem více. Tenhle dýňový chlebíček je sladký a hodí se výborně k čaji nebo kávě. Ale můžete si jej k snídani natřít máslem a medem nebo žervé. Luxusní je s kyselou marmeládou, u nás to byla tentokrát višňová a moc jsme si pochutnali.
Nechytejte mě úplně za slovo, protože nejde tak ani o to, jestli se vám povede úplně přesně postupovat podle zajetých pravidel pro přípravu té které kávy. Tady jde o chuť a zábavu. Už jsem psala, že kavárny Starbucks máme spojené s prvními výlety do Evropy a Ameriky, kdy jsme byli naprosto ohromeni vším v tom velkém světě. Podobných podniků je teď více, a to už i u nás. Pumpkin spice latte je jeden z kávových drinků, které neodmyslitelně patří k podzimní a zimní sezóně. Jinou hvězdou je například Eggnog latte, na který třeba taky někdy dojde, uvidíme. Tohle pití vám spolehlivě nahradí lehký oběd, takže pokud si jej budete dávat na cestách, rozhodně už nemusíte plánovat, kde se pak najíte. Buďte si jistí, že už se do vás víc nevejde. Není ovšem nic těžkého si dýňové caffè latte připravit i doma a pochutnáte si úplně stejně. Takže pokud připravujete dýňové pyré na další použití v kuchyni, nezapomeňte si dát trochu stranou na přípravu tohoto podzimního superkafe.
Výborný salát, který je spíše hlavním chodem, ať už jako lehký oběd nebo večeře. Já jsem měla ještě misku uvařeného čiroku, tak jsem použila ten. Ale můžete jej připravit podle libosti třeba s kroupami, špaldou, ale i s kuskusem nebo bulgurem. U mne to začalo nákupem granátových jablek, která mi připadala velmi pěkná, tak jsem je zkusila. Dalším krokem k receptu byl plný plech pečené dýně. Řekla jsem si, že nastal ten správný čas na dýni. Nakrájela jsem jich několik menších a pak jsem vařila a pekla také více různých jídel s použitím dýně. To sami poznáte. Většinu dýně jsem zpracovala na pyré a to dále použila. Do tohoto jídla jsem ale dýni nechala celou a jen ji nakrájela na kostky. S těmi jsem pak dále pracovala. Teplý obilninový salát s pečenou dýní a granátovým jablkem byl vlastně výsledkem kombinace momentálně dostupných surovin.
Čirok u nás zatím moc známý není, přitom jde o jednu z nejvýznamnějších a nejdéle pěstovaných zemědělských plodin na světě. Čirok je obilovina velmi prospěšná našemu zdraví jednak díky obsahu minerálů a antioxidačních a protizánětlivých látek, a jednak neobsahuje lepek a tím pádem jej mohou zejména ve formě mouky lidé s nesnášenlivostí lepku. Narazila jsem na něj víceméně náhodou, když jsem si o čiroku zjišťovala informace po zhlédnutí filmu Švadlena (The Dressmaker) s Kate Winslet. Nebudu spoilerovat, tak se na film podívejte, stojí rozhodně za to (o čirok tam nejde, ale zahrál si malou, pro příběh ovšem velmi významnou roli, proto mě zaujal).
Griessköpfli je oblíbený švýcarský domácí dezert. Poprvé jsme jej v této podobě ochutnali právě ve Švýcarsku u našich přátel ze stopování. To už je ale pravěk, ani se mi to nechce počítat, ale k 25 letům to bude. Sama jsem je dlooouhé roky nedělala. Teď jsem ale koupila v DM drogerii bio špaldovou krupici a nechtělo se mi “jen” vařit krupičku, i když ji mám moc ráda. Jak nejsem až tak na sladká jídla, tak kaše všeho druhu miluju. Vzpomněla jsem si ale právě na griessköpfli a bylo jasno. Navíc jsem ještě posbírala mističku posledních malin a měsíčních jahod, takže ideální kombinace s krupicovým dezertem byla na světě.
Je to výborná lahůdka, úžasná, jsem z ní úplně unešená. Přitom, jak už to tak bývá, jsem se do pečeného zelí pustila celkem náhodou. Pekla jsem zrovna vepřovou kotletu, která je sama o sobě dost suchá. Ale když ji necháte osolenou, pokmínovanou a s česnekem péct pod pokličkou při 150 °C 3 hodiny, tak si buďte jistí, že suchá tedy nebude. Bude naprosto úžasně jemná, voňavá, jen se rozpadat. A jak mi v troubě v malém pekáčku začínala pečeně pomalinku vonět, tak jsem si řekla, že je něco třeba udělat s tou hlávkou zelí, co už ji mám týden v kuchyni na lince. Sklidila jsem ji ze záhonu, protože už začínala okorávat. Neměla jsem ale čas krájet a dusit klasické zelí. Tak jsem si vzpomněla, že jsem někde viděla zelí pečené v celku. Rozhodla jsem se tohle pečené zelí zkusit. Udělejte to taky, jde o jednu z nejlepších příloh, co jsem kdy měla. Ani nemusí jít nutně o přílohu, stačí i samotné zelí.
Kdo by je neměl rád. Je to jídlo, které je všeobecně velmi oblíbené. Sama jsem je dělala mnohokrát, pokaždé s úspěchem a všichni si vždycky pochutnali. Teď jsem ale potřebovala připravit jídlo pro 9 lidí a zároveň jsem nechtěla strávit návštěvu našich drahých přátel v kuchyni, chtěla jsem čas trávit s nimi. Přemýšlela jsem tedy, co si připravím. Protože jsem vařila i pro děti, tak jsem se rozhodla, že udělám švédské masové koule, dětem většinou moc chutnají. A protože den předem jsem měla ještě mnoho jiných věcí na přípravu, rozhodla jsem se, že koule udělám v týdnu, hotové jídlo na 2 dny zmrazím a pak už vše jen ohřeju. Takže pro mě to byl trochu cateringový experiment, který se, myslím, vydařil.