Během svátečních dnů v prosinci jsme pojedli jednou v restauraci, a když už byl ten vánoční čas, tak jsem si dala naprostou přežírací klasiku neboli husu s červeným zelím. Znáte to. Zelí bylo ovšem famózní, ani bych k němu nepotřebovala husu, mohla bych mít plný talíř té voňavé dobroty. Bylo kořeněné a podle mne ještě dochucené nějakou kyselou marmeládou. Já jsem se teď neudržela a koupila 2 krásné hlavičky špičatého bílého zelí a řekla jsem si, že by se mi tak líbila stejně pikantní chuť. A protože zelí bylo bílé, napadlo mne, že jej připravím s jablíčky, co mám ještě v zásobě. Zelí s jablky jsem tolik nekořenila, protože jablíčka sama o sobě dodala bílému zelí tak výbornou chuť, že už to nebylo třeba. Zase bych si vystačila jen se zelím. Ale nevařila jsem jen pro sebe a zelí by na ostatní nezbylo, tak jsem upekla kus krůtího stehna, co jsem vylovila ze zásob. Číst dál..
Tohle tedy rozhodně není žádný recept, jen taková rychlá inspirace. Neodolala jsem nákupu krásných fialových brambůrek, které spíš připomínaly hlízy topinamburů. Byly ve výprodeji za pár korun, tak jsem si dvě kila koupila, protože byly úplně v pohodě a rozhodně jsem je musela mít. Nesnáším když se vyhazuje jídlo, takže zachraňuji, kde se dá. Vůbec mi nevadily nájezdy mladých aktivistů na kontejnery supermarketů, a kdyby mi bylo 20, jsem jedna z nich. Na obalu brambor, které byly původem z Francie (nechci tedy úplně pátrat po tom, jak byly brambory ošetřeny na cestu, zkrátka jsem neodolala, moc se mi líbily) bylo napsáno, že jsou ideální na pyré nebo bramborové lupínky. No tak to tedy byla další výzva. Bylo jasné, že fialové bramborové lupínky jsou na řadě.
Tohle cukroví jsem zkusila jen tak, že jsem měla ponorku a nevěděla vůbec, co mám dělat. Co dřív, co pak. Nějak jsem byla bez chuti k pečení. Narazila jsem na různé recepty na kokosové kuličky a nějak mi přišlo snadné je zkusit a měla jsem zrovna doma i dobrý strouhaný bio kokos i sladké kondenzované mléko Salko. Kokosové kuličky Bounty se zkrátka samy přihlásily o své místo. Jsem tomu ráda, protože nám všem moc chutnaly. Musíte tedy zapomenout na to, že v nich je Salko a moučkový cukr, což ani jedno není zrovna zdravá pochutina, ale pro jednou si odpusťte. Není toho zase tolik, nesníte všechno sami a je to fakt bašta. Tedy pokud máte rádi tyčinky Bounty. Navíc poléváte hořkou čokoládou, ne mléčnou, tak si vyberte dobrou 70 % čokoládu.
Čokoládové bezlepkové sušenky s čirokovou moukou
Výborné a rychlé cukroví, navíc bezlepkové, pokud takové potřebujete. Pokud ne, můžete samozřejmě místo čirokové mouky dát pšeničnou. Sušenky chutnají podobně jako koka sušenky. Jsou křehké, ne moc sladké, kakaové, prostě skvělé. Inspirovala jsem se zde, jen jsem trochu upravovala ingredience.
Jak jsem tu už psala, moje pečená řepa byla víc než velká, takže jsem ji potřebovala nutně zužitkovat. Vyrobila jsem tuhle rychlovku. Je to ještě jednodušší obdoba okurkových pickles do lednice. Velice snadný recept, ale pokud tyhle kyselinky máte rádi, tak směle do toho. Tentokrát tedy nebudeme kvasit přirozeně mléčným kvašením, ale ohulíme řepu octovým roztokem. Marinovaná červená řepa je vážně skvělý způsob, jak přebytek vařené (pečené) řepy použít.
Pokud jste cestovali po Irsku, musela se vám dostat do ruky jejich nejoblíbenější pikantní omáčka Ballymaloe country relish. Podává se typicky k irské snídani, ale skvělá je i k hamburgeru, do sendvičů nebo k sýru, jak se píše na lahvičce. Je vážně vynikající, kořeněná, pikantní, jedinečná. Originální recept na omáčku vznikl ve 30 letech minulého století, když manželka farmáře Ivana Allena Myrtle musela zpracovávat ohromné množství rajčat z farmy, protože lidé je nekupovali, nebyli na rajčata totiž zvyklí. Průmyslově začala relish vyrábět jejich dcera v 90–tých letech minulého století a dnes už firmu Ballymaloe House vede vnučka Allenových. Ballymaloe country relish je zkrátka pojem. Vzhledem k tomu, že neustále likviduji úrodu rajčat, řekla jsem si, že bych něco v tomto duchu mohla zkusit. Začala jsem pátrat na internetu a našla jsem v podstatě jediný recept, který původně pochází od některé z členek klanu a podle bloggerky, u které jsem ho našla (zde), by měl být omáčce velmi podobný. Ještě jsem jej trochu upravila, když jsem si přečetla etiketu originální lahvičky, kterou jsme si z Irska přivezli. Bohužel jsme cestovali jen s příručním zavazadlem na lehko. Tím pádem jediná možnost byla nakoupit na letišti v Corku, odkud jsme letěli domů. Kdybych měla velký kufr, skončilo by v něm několik lahviček a měla bych zásobu. Musím říct, že rajčatová pikantní omáčka, kterou jsem podle receptu vyrobila, je opravdu moc dobrá. Když jsem srovnávala s originálem, není tedy úplně stejná. Ale to ani není cílem, originál je jen jeden a vždycky je tam pár těch tajných ingrediencí a postupů, které jej dělají originálním.
Už je to 25 let, co jsme Thomyho s Julií poznali ve Švýcarsku na našich stopovacích studentských cestách po Evropě. Stali se našimi přáteli a inspirací na celý život. Julie před pár lety prohrála svůj boj s nepřítelem, na jehož síly nestačila a opustila nás. Thomyho jsme po několika letech navštívili loni v létě. Nezměnilo se nic, stále je přítel a stále inspirace. Učí se být sám, ale jeho energie a přístup k životu jsou tu a my se i teď máme co učit. Když jsme po revoluci začali jezdit ven, byli jsme jak na měsíci, všechno bylo jiné, všechno. A to, co jedli naši přátelé jsme z velké části vůbec neznali, všechno jsme se učili. Tenkrát jsem z prvních cest vozila tlusté sešity popsané recepty. Thomyho majonéza a salátová zálivka je jedna ze stálic. Je to v podstatě velmi primitivní a jednoduchý recept, ale o to lepší. Recepty si ale vozíme i teď, loni jsem podle Thomyho dělala sterilovanou cuketu k raclette – zde.
Výborné jablečné košíčky můžete připravit i jako velký koláč. Je dobré mít jablka chuťově výraznější, pikantnější. Já stále zpracovávám zbytky ze spíže, tak proto je tu další jablečný recept. Kromě jablek by se ale dalo použít v podstatě jakékoli ovoce použitelné do páje. V tomto případě není ani třeba chystat se s náplní. Jablka zkrátka jen oloupete, nakrájíte zase na kostičky a pak je smícháte s cukrem a trochou škrobu a koření. Náplň se z jablek sama vydusí během pečení.
Medvědí česnek je hvězda jara a zejména v posledních letech je to doslova hit. Kdo netrhá, nejí a nevaří z medvědího česneku, jako by nebyl. Taky jsem neodolala pokušení. Mám sice česnek na zahrádce, ale to je pár cibulek a pár listů. Vyrazila jsem tedy na vyhlášenou místní lokalitu s košíkem a přinesla domů zásobu na přípravu pesta nějaké drobné vaření. Pesto obecně je skvělá věc, nejen na těstoviny. Můžete jej přidat do pomazánek či sendvičů, do salátových zálivek, natřít jej na pizzu. Pesto z medvědího česneku je navíc opravdu „česnekové“, velmi aromatické a chutné. V receptu jsem medvědí česnek doplnila slunečnicovými semínky, která mám v pestu moc ráda, pořádnou dávkou kvalitního extra panenského olivového oleje a strouhaným sýrem Gran Moravia. Na tom jsem taky nešetřila. Výsledek je báječný.
Crostini s buvolí mozzarellou a rukolou
Pro mne naprostá pecka, kterou bych mohla pojídat denně. Buvolí mozzarella, to je úplně něco jiného než ta z kravského mléka, kterou si běžně kupujeme. Ta buvolí je sice dražší, tak trochu sváteční záležitost. Ale chuťově je to zkrátka jiný vesmír. Teď v zimě ovšem nejsou k mání zralá aromatická rajčata, která jdou s mozzarellou ruku v ruce. Ale v kombinaci s rukolou a olivovým olejem chutná báječně. Jemná, ale zcela specifická chuť sýru a aromatická rukola se doplňují naprosto dokonale. Tohle není vlastně žádný recept, crostini s buvolí mozzarellou a rukolou jsou jen inspirací na skvelé rychlé pohoštění .