Tradiční starý anglický pokrm, který je jako dělaný pro chladné zimní dny. Připravuje se z mletého masa se zeleninou, které se peče pod přikrývkou z bramborové kaše. Tu můžete doplnit mrkví, petrželí nebo třeba kouskem dýně, kterou jsem si přidala já do svého receptu. Správně by se měl shepherd’s pie připravovat z jehněčího nebo skopového masa. Pokud se použije hovězí, pak se mu říká cottage pie. Pokud ale nebudete mít ani jedno a upečete jej s běžně dostupným mletých mixem vepřového a hovězího masa, myslím, že se svět nezboří. Že je shepherd’s pie neboli pastýřský koláč původně ze skopového a jehněčího více než jasné. Ale s jiným masem nebude chutnat o nic hůře. Je to takový ten poctivý, od základu vařený pokrm. Můžete upéct plný velký pekáč a pohostit tak klidně půl autobusu. Já jsem jej pekla po návratu z dovolené. Měli jsme doma děsný nepořádek a spoustu uklízení po vybalování. Tak jsem jídla udělala opravdu hodně, abych měla pár dní klid, bez starosti o večeře a obědy do práce. Nám nevadí jíst pár dní za sebou stejné jídlo, zejména když je to taková dobrota. Ale po vychladnutí si můžete kus i zamrazit na horší časy.
Zelí s jablky jako skvělá příloha
Během svátečních dnů v prosinci jsme pojedli jednou v restauraci, a když už byl ten vánoční čas, tak jsem si dala naprostou přežírací klasiku neboli husu s červeným zelím. Znáte to. Zelí bylo ovšem famózní, ani bych k němu nepotřebovala husu, mohla bych mít plný talíř té voňavé dobroty. Bylo kořeněné a podle mne ještě dochucené nějakou kyselou marmeládou. Já jsem se teď neudržela a koupila 2 krásné hlavičky špičatého bílého zelí a řekla jsem si, že by se mi tak líbila stejně pikantní chuť. A protože zelí bylo bílé, napadlo mne, že jej připravím s jablíčky, co mám ještě v zásobě. Zelí s jablky jsem tolik nekořenila, protože jablíčka sama o sobě dodala bílému zelí tak výbornou chuť, že už to nebylo třeba. Zase bych si vystačila jen se zelím. Ale nevařila jsem jen pro sebe a zelí by na ostatní nezbylo, tak jsem upekla kus krůtího stehna, co jsem vylovila ze zásob. Číst dál..
Zase jedno vaření, které nebylo v plánu, lépe řečeno původně jsem myslela, že krůtí prsa, co jsem rozmrazila na řízky, se snědí během víkendu. Ale události šly jinak a nakonec jsme i s návštěvou jedli na výletě. Tak jsem přemýšlela, co s masem, které jsem už měla v mrazáku balené po 2 plátcích, aby se kluci mohli případně sami uvařit, když nebudeme doma. Navíc jsem věděla, že následující 2 dny je nesníme. Rozhodla jsem se proto zkusit pečené kuličky z mletého masa. V lednici mi pak v pohodě vydržely a třetí den jsem jen udělala omáčku, kuličky v ní prohřála a podávala se soba nudlemi. Krůtí kuličky v teriyaki omáčce nemusíte samozřejmě připravovat takhle krkolomně, ale jen pro inspiraci píšu celou anabázi, protože doufám, že nejsem sama, komu se občas příprava resp. plánování vymkne z rukou.
Babička pocházela ze Slovácka, a i když svůj dospělý život prožila na Severní Moravě, slovácké moravské koláčky byly nepostradatelnou součástí jejího života a tím pádem jsme i my děti na nich vyrostly. Co si pamatuji, babička dělala během let hodně různých receptů, bavilo ji zkoušet stále nové věci. Ale jak došlo na tyhle úžasné a vláčné koláčky z olejového těsta, už u nich zůstala. To jsou ty koláčky, které mě učila péct a s radostí a trpělivostí jsme je spolu motaly u kuchyňského stolu. Babička vůbec hodně a ráda vařila. Vždycky když jsme přijeli na víkend, nemohla jsem pochopit, že už o půl desáté, když jsem se vymotala z postele, na sporáku voněla nějaká polévka, která byla jasně základ a bez ní by to nešlo, v troubě se peklo maso a naši si s babičkou a dědou už dávali kafe. Tak dneska už to chápu, dneska peču přes noc, ráno zadělávám chleba a vůbec to mám všechno jinak než dřív. Už nevydržím spát do desíti (teda až na výjimky), zato dokážu usnout odpoledne prakticky kdekoli, kam si sednu. Takže si preventivně nesedám a raději si vzpomenu na babičku a upeču si tyhle její báječné koláče.
Nemůžu si pomoct a čas od času si koupím nějakou keramiku na pečení nebo servírování. Nedokážu tomu odolat a to jinak jsem už úplně ukázněná a nenakupuju a nevrším. Na Vánočním jarmarku na Veselém kopci to dopadlo stejně. Atmosféra místa udělala své. Jednak už sám skanzen na vás působí (na mne teda určitě), pak vánoční výzdoba v chalupách a pak už jen stánky se spoustou krásných rukodělných výrobků. Takže letos to byla velká kulatá ušatá zapékací mísa, dvě malé ušaté koláčové formy. Vlastně ani nevím, proč jsem si koupila 2, ale dají se použít i jako talíř, tak proto asi. No a pak jsem si ještě koupila parádní zadělávací mísu, kterou vlastně taky objektivně nepotřebuju, ale subjektivně se bez ní neobejdu. Tak jsem se kochala tou nádherou vyloženou na našem novém, dřevěném kuchyňském stole a říkala jsem si, že musím něco upéct, zapéct. A co jiného ve venkovské míse než brambory. Holky z Herbáře by tyhle brambory pečené s kysaným zelím klidně mohly zařadit do rubriky – Jídla ze skanzenu. Trošku to kazí šlehačka, ta asi v chalupě běžně k mání nebyla. Ale můžeme si trochu dopřát, ne?
Aneb pomalu pečená rychlovka. Tentokrát se mi povedlo špatně si naplánovat víkendové vaření, i když jsem v tom byla zcela nevinně. Čekali jsme návštěvu, ze které nakonec bohužel sešlo. Já jsem už ale měla maso z mrazáku vyndané a napůl rozmrzlé, takže se nedalo nic dělat. Musela jsem se problému postavit čelem. Výsledná situace byla vlastně tak trochu vtipná, protože jsem musela nožičky upéct, ale vlastně jsem už věděla, že je nebudeme mít kdy sníst. Takže jsem se rozhodla, že jídlo připravím, nechám vychladnout, nabalím do krabiček a strčím zpátky do mrazáku. Vím jistě, že přijde ke slovu, až nebude čas vařit a zachrání nás. Protože celkově byl víkend opravdu náročný, neměla jsem chuť ani čas vařit přes den. Připravila jsem si proto vše do pekáče do trouby a naprogramovala pečení na časné ranní hodiny tak, aby tyhle jehněčí nožičky v červeném víně byly upečené, než pojedeme 2. den do práce. To se všechno povedlo na výbornou, ještě jsem je stihla dát ven chladnout. Jehněčí nožičky byly vynikající. Odpoledne jsem si ohřála testovací porci po návratu z práce. To je moje obvyklá hodinka krutého hladu, kdy obvykle potřebuji odpolední svačinu. A co lepšího si dát k takové svačince než pečené jehněčí nožičky na červeném víně, že? Ne není to ani trochu dekadentní.
Je opravdu hodně kakaový a to se mi na tomhle receptu líbí. Není dominantně sladký, banány v něm taky cítíte, a pokud ještě navíc přidáte čokoládovou polevu, je tenhle banánový čokoládový chlebíček vyloženě luxusní dezert. Ale i pokud vynecháte polevu, je chlebík výborný. Navíc je to pečení jednoduché a rychlé, jen umíchat a upéct.