Jehněčího, které je samozřejmě na Velikonoce volba č. 1, mám v mrazáku dost, ale koupila jsem kachnu, tak jsem s ní musela nějak naložit. Manžel se už párkrát vyjádřil, že by si dal šoulet. JIstě, typicky Velikonoční jídlo to není, ani kachna není typický pernatec do šouletu. Ale když jsem začala pátrat po receptu ve stylu traditional cholent recipe, nestačila jsem se divit. V podstatě tipuji, že to bude – co oblast nebo možná dokonce co rodina, to jiný tradiční recept. Základ jsou luštěniny, nejčastěji hrách a kroupy, ale i fazole a kroupy nebo v podstatě cokoli jiného. Dále se přidávají brambory a pak samozřejmě husa, ale i kachna, kuře nebo i hovězí. Takže jako inspirace super, ale nakonec jsem si recept ušila na míru tak, jak jsem věděla, že nám bude chutnat. A chutnal. Pekla jsem s fazolemi, kroupami a kachnou, přidala jsem i skleničku domácí rajčatové omáčky (trocha protlaku byla v mnoha receptech), protože mi tam zkrátka pasuje. Nakyslá omáčka udělá v celé kombinaci velkou službu, pokrm odpíchne a odlehčí, protože nebudeme si nic nalhávat, budete mít mastnou bradu. Ale fakt to stojí za to. Navíc zase příprava podle mého gusta, trochu práce na začátku a pak ať si to dělá, co chce, za necelé 4 hodiny stačí dojít k troubě. Mezitím můžete nakouknout jen ze zvědavosti, rozhodně vás u pečení není potřeba. Dokonce kdybych nezapomněla namočit ráno fazole, mohla jsem péct ještě volněji přes noc.
Číst dál..Další z řady receptů na pomalé vaření či pečení. Na začátku trochu něco připravíte, nakrájíte, obděláte a pak troubo dělej, co umíš. Výsledek bývá skvostný a navíc buď nakrmíte regiment, chcete-li, nebo několik dní nemusíte do kuchyně a máte čas na jiné věci. Ač vařím opravdu ráda, tak si mě během posledních asi dvou let postupně našlo několik tvořivě terapeutických činností. Ani nemluvím tak o zahradě, to je dlouhodobá záležitost, ale začala jsem třeba malovat, po letech jsem zase oprášila šicí stroj. Byla jsem překvapená, kolik krásných látek si dneska můžete vybrat. No ale pak narazíte na zásadní problém, a to je čas. Všechno se zkrátka nedá stihnout. Já to mám tak, že zvládnu jen jednu činnost tohoto druhu denně řekněme. Pokud se vrátím odpoledne z práce, tak si zkrátka musím vybrat, co budu dělat. Vím, že když vylezu na zahradu, tak jsem ztracená a vracím se domů, když už nevidím na metr. A tak je to se vším, pokud po přízemí roztahám látku a střihy a na stůl vybalím stroj, musím být efektivní a šít, nic není větší otrava než všechno pořád uklízet a vybalovat. Tím vším jsem jen chtěla říct, že je fakt výhodné uvařit si kotel nějaké dobroty a tu si pak můžete klidně dvakrát ohřát a ušetříte spoustu času. Já miluju čerstvé vaření z toho, co zrovna sklidím ze záhonu, ale někdy zkrátka chci svůj čas věnovat i jiným věcem. Takže pomalu pečená hovězí líčka na červeném víně jsou přesně jídlo, které mi tenhle luxus umožní.
U nás je to teď dost komplikované, pokud se nakupování na víkend týče. Nikdy nevím, kolik nás bude, jestli přijedou chlapci nebo ne. Snahu o to přimět je dát vědět předem, už jsem dávno vzdala. Čili je to tak, že někdy máme nakoupeno víc, než my dva sníme. Teď jsem se chystala o víkendu šít. A od toho se odbíhat moc nedá. Muž byl na pracovní cestě, tak jsem si řekla, že nakoupím maso a vinnou klobásu, ať uvaří kluci a já se pro jednou jen přiživím. No dopadlo to tak, že jeden jel na hory a druhý byl doma až v neděli. Já jsem šila, nevařila a v neděli bylo v lednici pořád stejné kilo vepřového a půl kila vinné klobásy a nějaké ty žampióny. Já jsem stále potřebovala šít, takže nakonec jsme s chlapečkem v neděli maso pomleli, spolu s vinnou klobásou zpracovali a do toho jsem udělala opečené žampióny, řapíkatý celer a slaninu. a rázem jsme měli pekáč masových koulí a šišku sekané, takže ideální jídlo s sebou pro studenta. Podobné masové koule jsem už jednou dělala, ale s rajskou omáčkou. Tu ale syn rázně odmítl, protože co je jednoduššího si o zkouškovém uvařit na celý týden, než cokoli s rajčaty… Tyhle vepřové masové koule se žampióny jsem proto jen upekla a světlou omáčku pak udělala z výpeku. Je to v podstatě variace na Ikea koule, jen to má větší grády.
Měli jsme nedávno s přáteli irský večer s promítáním fotek z cest po Irsku, s irskou whiskey a ráno s pořádně vytuněnou irskou snídaní. Nemělo to chybu, Irsko je moje země, takže jakkoli si ho připomenu, dobře pro mě. Původně jsem plánovala uvařit i nějaký irský kotel jídla. Nakonec na jídlo nedošlo, ale při hledání receptů jsem nasosala spoustu inspirace. Tentokrát to ale nebude jehněčí ani hovězí dušenina. K cideru se nejlépe hodí vepřové maso nebo vepřové klobásky, s nimi byl i původní irský recept, který mne zaujal. Já jsem pekla krkovičku, která je šťavnatá a nevysuší se. Cider je skvělý, ale nám nejvíc chutná normandský cidre, který jsem taky v receptu použila . Vepřové pečené v cidru s karamelizovanými jablky a pečenými batáty je neskutečně lahodné jídlo, rozhodně bude patřit do oblíbených…
Zbylo mi půl kila žampiónů a přemýšlela jsem, co s nimi. Máte to taky tak? Mně se to tedy stává dost často, že přemýšlím, co uvařit s nějakou poměrně jednoduchou surovinou, zanedbatelným zbytkem čehosi a nakonec na to nabalím něco opulentního, takže z plánovaného prostého jídla je sváteční hostina. Tak tohle byl přesně ten příklad. V mrazáku jsem měla kilový balíček stařené loupané plece z farmy Naše hospodářství, nikdy jsme lepší hovězí neměli. Zatím všechno, co jsme zkusili, bylo dokonalé. Původně jsem z něj plánovala upéct svíčkovou, ale dopadlo to jinak, svíčková bude někdy příště. Mám ráda, když to odsejpá a přípravné práce a vaření jsou co nejjednodušší. To přesně splňuje i tento recept. Na to, jakou dobrotu si připravíte, se rozhodně nenadřete.
Jak se ochladí, tak je třeba si trochu přitopit v zažívacím systému. A korma je pro začátek ideální jídlo, je to jedno z nejlahodnějších indických jídel, je jemná, ale trochu pikantní, plná chutí, jak už to v indické kuchyni bývá. Práce s ní taky v podstatě není. Jehněčí jsem koupila přímo od farmářky, tak jsem při balení zásob do mrazáku dala bokem asi půlkilový balíček krkovice z ořezu. Většinou to dělám tak, že si maso vykostím (kromě žeber teda, tam by to byl trochu problém :-)), vejde se tak lépe do mrazáku. Z kostí udělám několikahodinový vývar, co po vychladnutí můžete krájet. Jehněčí korma se vaří pomalu na mírném ohni, výsledek opravdu nemá chybu, je to lahůdka první kategorie. Pokud chcete úplně nepálivou verzi, vynechejte chilli papričku, pak už do bude jen voňavý dýchánek.
Zalovila jsem v mrazáku a vylosovala balíček hovězí kližky z farmy Naše hospodářství. Už jsem to tu jednou psala, ale vážně je to první hovězí, kde nám zatím chutnalo úplně všechno. Takže, co s kližkou. Guláš je jasně první volba, ale měla jsem chuť to trochu poupravit. Nedávno jsme na Slovensku jedli výborný kančí guláš, který byl fakt naprosto famózní, trochu připomínal kančí se šípkovou. Rozhodla jsem se, že zkusím jídlo v podobném duchu. Potřebovala jsem uvařit bezlepkové jídlo, čili bez knedlíků. Můj muž hned, jak dorazil domů a přinutila jsem ho ochutnávat, vystřelil návrh, že mám jako přílohu udělat polentu. Moje hovězí dušenina s polentou byla opravdu ideální kombinace. Když pak polenta došla, udělala jsem k druhé várce, která už nemusela být bez lepku, italské domácí tlusté nudle, neboli pici. A taky to byla skvělá souhra.
Tohle je v podstatě takové jídlo, co dům dal nebo taky, jak naložit se zbytky. V lednici po víkendu zůstalo asi 300 g upečené vinné klobásy a taky brokolice. Tak jsem si nejdřív myslela, že udělám směs na těstoviny, ale nakonec vyhrála cizrna. Sterilovanou cizrnu mám doma pořád. I kdyby nic nebylo, tak se dá vždycky udělat hummus, který já osobně můžu v kteroukoli denní dobu. Takže jsem nakonec připravila bleskovku ve velké pánvi. Cizrna s brokolicí a vinnou klobásou byla vzhledem k tomu, že jsem použila vinnou klobásu, spíše ve středomořském duchu. Jindy bych jídlo klidně připravila ve stylu curry. Berte proto recept spíš jako velmi volnou inspiraci na velmi rychlé jídlo, kterého ovšem můžete nadělat kopec. Místo klobásy byste mohli opéct maso (okořeněné podle chuti) nakrájené na kostičky, přidat i jinou zeleninu. Zkrátka si trochu pohrát.
Dušenina s masovými kuličkami na orientální způsob
Musím říct, že kuchyně zemí Blízkého východu, jestli to tak můžu zařadit, patří rozhodně k našim nejoblíbenějším. Okukuji a zkouším jídla a různě si recepty upravuji a lehce přizpůsobuji našim možnostem. Většinou jsou to rodinná, domácí jídla, a ač se můžou recepty zdát občas složitější zejména kvůli exotickým ingrediencím, není tomu tak. Nemám některé speciality vždy k dispozici, ale dají se někdy nahradit dostupnými ingrediencemi nebo nejsou v receptu klíčové a vzhledem k množství jiného koření, je jídlo stejně skvělé. Nikdy se mi ale nestalo, že by nám nechutnalo. V tomto receptu jsem třeba vynechala melasu z granátových jablek, protože ji nemám. Dočetla jsem se ale, že ji můžu nahradit medem a citrónovou šťávou, tak jsem to udělala. Je jasné, že to nebude mít stejné aroma, ale poslouží to taky dobře. Recept jsem našla na skvělém blogu Cardamom and tea, který jsem objevila jen díky Instagramu. Autorka v jídle používá směs koření baharat, kterou jsem si podle jejího jiného receptu připravila, všechny ingredience na směs jsou u nás běžně dostupné. Dušenina s masovými kuličkami se vaří i s brambory a jí s chlebem. Já jsem přidala ještě řapíkatý celer a nakrájenou menší dýni Hokkaido a uvařila jsem k dušenině rýži, aby se kluci víc najedli. Malinko jinak jsem i postupovala, koketovala jsem i s myšlenkou šoupnout všechno dodělat do trouby, ale pak se mi nechtělo vyklízet všechny pekáče a příprava není zdlouhavá, zůstala jsem proto u plotny. Předložím tu svoji verzi receptu, originál najdete zde.
Konečně jsem se zase dopracovala k novému příspěvku. Byla a stále jsem zavalená všemi možnými plodinami a těžce nestíhám. Mám za sebou nespočet plechů rajčat na omáčku, dvoje švestková povidla v troubě z dvojité dávky, jablečná povidla a nevím, co ještě. Vaříme velmi jednoduše, sem tam salát, občas něco na gril, tak to nejsou zrovna věci, které by byly k publikaci :-).
Teď jsem ale po celkem dlouhé době, co sleduji farmu Naše hospodářství z Osic a jejich nabídky, našla místo v mrazáku, abych si mohla objednat hovězí. Jestli jste z regionu, mrkněte. Mně se líbí jejich filozofie a v dnešním světě velkochovů je to naděje, že se blýská na lepší časy. Hovězí produkují stařené, luxusní. Zatím jsme měli roštěnou z grilu a byla super, pak famózní pupek z grilu. Mívám téměř bezmasá období, ale úplně to nejde. Rozhodně si ale myslím, že když už jsme zvíře zabili, máme spotřebovat vše, co lze. Bývalo to tak vždycky a stačí se podívat do starých kuchařek, jen se to tam hemží recepty na nejrůznější úpravu vnitřností, nožek či ocásků. Hovězí srdce jsem si mohla vybrat k objednávce. Byly k mání i dršťky, které teda milujeme, jenže jsem nesebrala odvahu na jejich domáčí dočišťování. Jednou to ale určitě udělám. Srdce, to je jiná, čistý sval s krátkým vláknem, naprosto libová záležitost. Není třeba se ho vůbec bát. Je to přes kilo libového jemného masa. Ač se dá připravit i na grilu formou steaku či špízu (peruánský recept), je vynikající v pomalu dušené úpravě v nejrůznějších verzích. Dušenina z hovězího srdce na zelenině a bílém víně je vážně skvělá lahůdka, a pokud máte možnost, určitě ji zkuste, nebudete litovat. My jsme ji rozhodně neměli naposledy.