Tentokrát jsem musela hodně rychle improvizovat, protože původní plán byl, že nebudeme jíst doma, měli jsme jít na večeři. Ale shodou různých okolností z toho sešlo, tak jsem potřebovala navařit doma. Mangold teď jede, to je vážně zelenina, která má vysokou produkci zelené hmoty a v podstatě je i dobře, že jsem aspoň mohla něco natrhat. Posbírala jsem cukrový hrášek. Z mrazáku vyndala bílou grilovací klobásku, ale opět hlavně proto, že potřebuji likvidovat zásoby. Jinak by mohlo být jídlo jen zeleninové, případně byste místo klobásy mohli opéct tofu nebo tempeh, pokud byste chtěli vege úpravu. Bulgur s mangoldem je základ, dále se fantazii meze nekladou. Je to vlastně takové bulguroto a stejně jako u risotta, i tady se můžete vyřádit a různě obměňovat přísady.
Vláčný, rychlý, jedlý. Nebojte se ho, tenhle koláč z cukety s kokosem a krémovou polevou je vážně dobrý. Jak už jsem psala, cuket je plno a tak stále hledám a vymýšlím recepty. Pojem cuketová buchta jsme doma dlouhé roky vnímali tak trochu jako nadávku :-). Ono to taky trochu bylo tím, že cukety tak, jak jsme se k nim dostali, byly půlmetrové kyje plné velkých semínek, bez valné chuti. Od té doby, co jsem zahradnice, se na to dívám úplně jinak. Jednak jsem odměněná za svou práci vlastní úrodou. A to všechny spřízněné duše chápou. A pak, sbírám cukety malé, jemné chuti. Takže si i ty malé kousky sním jen tak a je to vážně úplně něco jiného. Koláč z cukety s kokosem má navíc, jak název napovídá i chuť kokosu, pak je tam limetková šťáva a kůra a poleva je ze zakysané smetany s žervé.
Tentokrát jsem pro změnu zkusila naplnit kulaté cuketky masovou směsí chilli con carne. Tenhle recept není nic objevného a dávám jej sem především a jen pro inspiraci. Takže – chilli con carne zapečené cuketě.
Vůbec jsem neměla v úmyslu připravovat houby. Žádné totiž nemám. U nás nerostou a s tím nic nenadělám. Asi jsem opravdu moc nezlobila a byla jsem za to odměněna. Byli jsme se s mužem projít, krásná podvečerní vycházka, červánky. Sluníčko se konečně po celém dni deště objevilo. Sice až večer, ale aspoň něco. A tam na mě čekal, volal mě a vábil jako bludičky na blatech. Krásný křemenáč, myslím, že jsem tak hezkého ještě nikdy nenašla. Celou druhou půlku cesty jsem hřiba hrdě nesla kloboukem vzhůru. Ať všichni vidí, jak se sbírají houby :-). Sice to byla moje jediná letošní houba, ale to už není třeba rozmazávat. Už jsem přemýšlela co s ním, protože přeci jen, i když to byl parádní kousek, je to jen jedna houba. Nakonec jsem se rozhodla, že to bude právě krémová houbová omáčka, měla jsem na ni jednak chuť, jednak jsem jí mohla udělat tak akorát pro tři, neb starší chlapec volal, že nedorazí a právě on houby nejí, takže tím bylo vše vyřešeno. Číst dál..
Vyráběla jsem ho už loni a moc mi chutná. Je super jako příloha, ale naprosto nedostižné do sendvičů a zapečených chlebů nebo do různých wrapů. Loni jsem jej připravovala inspirována různými recepty. A samozřejmě jsem nenašla poznámky nebo spíš papírek, na který jsem si psala složení. Ale víceméně jsem si zhruba pamatovala, jak jsem své chutney z červené řepy dělala, tak jsem to letos udělala trochu zodpovědněji a poznámky rovnou převádím do příspěvku. Postupně docházím k tomu, že blog je taková moje kuchařka a už celkem nahrazuje moje hromady papírků a poznámek, podle kterých jsem vařívala. Znáte to, přesně víte, jakým písmem a na jakém papírku recept máte, víte i kde ho míváte v sešitě vložený, ale jako na potvoru tam zrovna není…Tak od tohoto problému blog velmi dobře pomůže. Sama jsem si ani nemyslela, že i pro mne bude tak prakticky využitelný, ale je to tak. Takže chutney z červené řepy pro časy budoucí.
Kořeněný švestkový koláč s polevou – láska na první pohled
Recept na tenhle báječný koláč mi nedávno přistál v mailu. Odebírám newsletter z blogu Davida Lebovitze (recept zde), o kterém jsem tu už psala. Je to můj oblíbený food blogger, jeho blog rozhodně stojí za návštěvu. Svého času jsem jej sledovala velmi pravidelně. Teď nemám čas na žádné lelkování, tak jsem ráda, že aspoň díky newsletteru se mrknutím oka dozvím, co je nového a většinou ani nezvládnu podrobněji číst. Ale občas, a to byl právě případ i tohoto koláče, neodolám a hned čtu. A tady jsem věděla, že je můj, koláč. Byla to láska na první pohled, je v něm všechno, co mám ráda, navíc v úžasné kombinaci. Byla jsem napnutá, jestli láska přežije první pečení. Ano. Kořeněný švestkový koláč je výborný, luxusní. Neuděláte chybu, ani když jej připravíte jako slavnostní pohoštění.
Toto bylo opět překvapení. Ač si opravdu poměrně poctivě popisuji balíčky, které svěřuji do péče našemu našlapanému mrazáku, tak se mi to občas nepovede. Měla jsem na papírku sice napsáno jehněčí kýta, ale balík na to nevypadal, byl navíc uložen v jednom pytli s balíčky jehněčího na mletí. Usoudila jsem tedy, že to budou nějaké kousky neboli maso ideální na gril na kebaby. Překvapením byla celá kýta bez kosti. Asi to znáte taky. Musela jsem změnit plán a rozhodla jsem se upéct jehněčí na zelenině a to zrovna té, kterou jsem měla sklizenou. Číst dál..
Ratatouille je naprosto dokonalé jídlo, kde využijete letní zeleninu. Jednoznačně získalo na popularitě po uvedení stejnojmenného animáku, který se mimochodem opravdu povedl. Ve Francii patří ratatouille k tradičním pokrmům a existuje spousta obměn a variant. Já jsem se neubránila před lety vyzkoušet i tu filmovou verzi s dokonale vyskládanými plátky zeleniny. Našla jsem si tenkrát na internetu přímo recept na Remyho ratatouille. Jídlo bylo dokonalé, ale strašně pracné. Teď už se s tím nepářu a většinou veškerou zeleninu opeču, přidám rajčatovou omáčku, bylinky, česnek, dochutím, dám do trouby a peču, dokud není směs trochu více vypečená, protože tak mi chutná nejvíce. Nedávno jsem ale narazila na verzi do sklenice (zde) a to mě nadchlo. Hned jsem věděla, že se inspiruji a podobnou verzi vyzkouším.
To není vtip. Ano, i pikantní tuřín můžete použít do sladké buchty. Koláč s tuřínem bych tedy nevymyslela. Ale když jsem pátrala po jeho uplatnění v kuchyni, vypadlo na mě hned několik víceméně původem amerických receptů na koláč. Rozhodla jsem se jej vyzkoušet a udělala jsem dobře. Většina receptů, co jsem četla, byla z kategorie – recepty našich babiček. Tuřín zkrátka patříval k tradičním odolným plodinám snášejícím chladné drsné klima. V Americe se mu říká swede nebo taky rutabaga. První název poukazuje na severský původ, říká se mu i Swedish turnips neboli švédská ředkev. Název rutabaga pochází také ze švédštiny. Každopádně drsné severské podmínky tuřínu prospěly a i tenhle recept nebo spíš nápad je jistě výsledkem snažení předků, kteří si chtěli svůj život zpříjemnit. Tak to tedy taky zkuste. Předsudky stranou a do toho.
Tuřínové placky jsou vlastně takové bramboráky bez brambor. Recept jsem v podstatě připravovala stejně jako bramborák. Tuřínové placky mají výbornou, aromatickou chuť. Tuřín sám o sobě má chuť velmi specifickou, lehce peprnou. Těžko se popisuje. Vznikl jako kříženec zelí a vodnice snad někdy v 17. století. Trochu voní i po křenu. Je fakt výborný. Navíc má jednu vlastnost, která na mé zahrádce je jednoznačně výhodou v konkurenčním boji různých plodin. Nežerou ji moji hlodavci. Zatímco mi téměř zlikvidovali úrodu červené a žluté řepy, tuřínu, který s nimi sdílel záhon, si ani nevšimli. Takže příští rok tuto zkušenost hodlám ověřit.