Browse Category

ze života

Sklízím! Konečně po čtyřech letech první skutečná úroda, kterou můžeme spořádat. Ještě se tedy trochu krotit budu, ale už to stojí za to. Narostl nám krásný chřest. Některé pazochy jsou tenčí, některé už pěkně macaté, nejspíš je to rozdílem u samčích a samičích rostlin. Pěstuji chřest na zeleno, nemám hroby ani neschovávám. Takhle je to pro mně schůdnější, prakticky bez práce, navíc nám zelený víc chutná. Úplně nejlepší je hned nad záhonem, jak sklidím, tak sešrotuju. Křehký, šťavnatý, neskutečně lahodný. Pěstovala jsem pomalu ze semínek, krůček po krůčku a čekání se rozhodně vyplatilo. Určitě se toho nebojte. Nemusíte mít ukázkové chřestýše, nikdo vám je nebude známkovat, kromě trpělivosti toho moc potřeba není. Bulgurový salát s chřestem a tuňákem je vlastně naše první chřestové jídlo tuto sezónu, když teda nepočítám vlastní pastvu.

Číst dál..

bez masahlavní jídlaze života

Lasagne s dýní, cizrnou a ricottou

zveřejněno uživatelem Zdena Březen 12, 2018 0 komentářů

Mám ještě stále na parapetu slušnou zásobu dýní, tak vymýšlím, co s tím. Tentokrát jsem vzala speciální odrůdu vyšlechtěnou americkou pěstitelkou a  zahradnickou spisovatelkou Carol Deppe, permasemínka jsem si objednala loni zde. O odrůdě Sweet meat Oregon homestead si tam můžete přečíst. Já jsem z ní nadšená. Je to skutečně hodně masitá dýně, která má pevnou, velmi jemnou, delikátní a sladkou dužninu. Letos ji určitě vysadím znovu. Nezapomeňte, že dýňová semínka z vaší úrody, zejména pokud pěstujete více druhů, je velmi rizikové použít v příští sezóně. Dýně jsou opravdu hodně promiskuitní a je velmi pravděpodobné, že ze semínek vypěstujete něco úplně jiného, než jste původně měli (vlastní zkušenost, nebylo to ale vůbec k jídlu). Jsou způsoby, jak květy ochránit a ručně opylovat ze stejné odrůdy, ale to je vyšší dívčí. Ve skvělé knížce od Carol Deppe Nezdolný zahradník, je návod krásně popsaný, ale sama jsem proces ještě nezkoušela. V sezóně je to mimo moje časové možnosti, ale na wishlist jsem tuhle vychytávku zařadila. Jinak jsem ale ráda, že vůbec stíhám ostatní práce. Takže právě tuhle báječnou dýni jsem upekla a část pyré pak použila na lasagne s dýní, cizrnou a ricottou.

Číst dál..

Určitě aspoň někdo z vás to bude mít stejně, ale já se můžu připravit před nakupováním, jak chci (většinou to nedělám tedy vůbec), promyslet si, co budu zhruba tak potřebovat, ale nakonec se často nechám strhnout něčím úplně jiným, a původní plány hodím za hlavu a pěkně se rozjedu. To byl přesně i tenhle případ. Večer nás čekal maturitní ples mladšího syna. Ne že bych šílela, co si vezmu na sebe, to teda vůbec. Ale věděla jsem, že se budu muset dát trochu do kupy. Mastná hlava a tak.., znáte to. Tyhle úpravy mi už ale něco času zaberou, není to jako dřív. Takže jsem si řekla, že to bude chtít něco malého a rychlého k večeři. Jenže pak jsem v chladícím boxu zahlídla tuňákový steak a bylo po něčem malém. Zkrátka jsem už věděla, že nic menšího než tuňákový tatarák to před takovou událostí být nemůže. Vůbec jsem neřešila, jakou verzi vyrobím, zkrátka jsem věděla, že doma něco vymyslím. Vymyslela. Neměla jsem po ruce nic exotického na variaci s oblíbeným koriandrem a třeba s avokádem. Připravila jsem proto tuňákový tatarák v tradičnějším kabátku a moc jsme si pochutnali. Ples se taky vydařil, děti přežily ve zdraví a o to jde především…

Číst dál..

Babička pocházela ze Slovácka, a i když svůj dospělý život prožila na Severní Moravě, slovácké moravské koláčky byly nepostradatelnou součástí jejího života a tím pádem jsme i my děti na nich vyrostly. Co si pamatuji, babička dělala během let hodně různých receptů, bavilo ji zkoušet stále nové věci. Ale jak došlo na tyhle úžasné a vláčné koláčky z olejového těsta, už u nich zůstala. To jsou ty koláčky, které mě učila péct a s radostí a trpělivostí jsme je spolu motaly u kuchyňského stolu. Babička vůbec hodně a ráda vařila. Vždycky když jsme přijeli na víkend, nemohla jsem pochopit, že už o půl desáté, když jsem se vymotala z postele, na sporáku voněla nějaká polévka, která byla jasně základ a bez ní by to nešlo, v troubě se peklo maso a naši si s babičkou a dědou už dávali kafe. Tak dneska už to chápu, dneska peču přes noc, ráno zadělávám chleba a vůbec to mám všechno jinak než dřív. Už nevydržím spát do desíti (teda až na výjimky), zato dokážu usnout odpoledne prakticky kdekoli, kam si sednu. Takže si preventivně nesedám a raději si vzpomenu na babičku a upeču si tyhle její báječné koláče.

Číst dál..

hlavní jídlasaláty a lehká jídlaze života

Brambory pečené s kysaným zelím

zveřejněno uživatelem Zdena Leden 11, 2018 6 komentářů

Nemůžu si pomoct a čas od času si koupím nějakou keramiku na pečení nebo servírování. Nedokážu tomu odolat a to jinak jsem už úplně ukázněná a nenakupuju a nevrším. Na Vánočním jarmarku na Veselém kopci to dopadlo stejně. Atmosféra místa udělala své. Jednak už sám skanzen na vás působí (na mne teda určitě), pak vánoční výzdoba v chalupách a pak už jen stánky se spoustou krásných rukodělných výrobků. Takže letos to byla velká kulatá ušatá zapékací mísa, dvě malé ušaté koláčové formy. Vlastně ani nevím, proč jsem si koupila 2, ale dají se použít i jako talíř, tak proto asi. No a pak jsem si ještě koupila parádní zadělávací mísu, kterou vlastně taky objektivně nepotřebuju, ale subjektivně se bez ní neobejdu. Tak jsem se kochala tou nádherou vyloženou na našem novém, dřevěném kuchyňském stole a říkala jsem si, že musím něco upéct, zapéct. A co jiného ve venkovské míse než brambory. Holky z Herbáře by tyhle brambory pečené s kysaným zelím klidně mohly zařadit do rubriky – Jídla ze skanzenu. Trošku to kazí šlehačka, ta asi v chalupě běžně k mání nebyla. Ale můžeme si trochu dopřát, ne?

Číst dál..

Miluju všechny luštěniny, ale fazole navíc můžu i pěstovat a to je veliká radost. Letos se mi poprvé podařilo vypěstovat víc než jen osivo na další sezónu. Není to sice nějaké závratné množství, ale pokud sami pěstujete, tak mi rozumíte. Fazole jsem si mohla i nasušit na vaření v zimě. A nejen to, jak jsem manická zahradnice, vysela jsem ještě jednu rundu fazolí v průběhu léta. A to může vyústit jedině v to, že nestihnou optimálně dozrát. Postupně ty jen trochu baculaté lusky sklízím, protože tam nebožáci leží na sobě a některé se pak začínají kazit. Tím pádem se mi doma sešla pěkná krabička fazolí, které nejsou vhodné na sušení, protože prostě nejsou zralé. Jde ale o druh, který lze použít jak na lusky, tak na fazole. Takže jsem se rozhodla z těchto fazolí uvařit jídlo. Velkou výhodou čerstvě vyloupaných fazolí je, že jsou uvařené do měkka za zhruba 15 minut, menší i dříve. A taky jsou vážně moc dobré. Zvažovala jsem je jen prostě uvařit a sníst, protože na to jsou fazole úplně skvělé. Ale pak jsem si řekla, že si to trochu víc užiju a rozhodla se upéct něco chuťově bohatšího. Jídlo je to ovšem stále velmi jednoduché a přitom tak skvělé. Středomořské pečené fazole jsem takto pojmenovala, protože jsem použila oregano, tymián a rajčatovou omáčku.

Číst dál..

Tohle je tedy aspoň pro mne lahůdka první třídy. Dokud jsem je v Řecku neochutnala, netušila jsem, o čem je řeč. Byla jsem se sestrou a neteřemi, které pořád dokola vzpomínali a těšily se na ty výborné řecké brambory. Asi to taky znáte, pokud jezdíte do Řecka. A holky měly pravdu, hned jak jsem je ochutnala, věděla jsem, proč se na brambory tak těšily. Jsou opravdu výjimečné. Vlastně bych je klidně mohla mít samotné, ne jako přílohu. Úpravy, co jsme ochutnaly v Řecku, byly různé. Některé byly měkké, neopečené, jiné s kůrčičkou. Po pravdě většinou jsme si tam dávaly ty měkké, nakyselo vařené brambory. Hledala jsem recepty na internetu a nakonec jsem si udělala takový výcuc, co by mi tak asi nejvíce chutnalo. A pak jsem narazila na recept na pečené citrónové řecké brambory s česnekem na tomto blogu (zde), který přesně splňoval mou představu o plánovaném postupu a ingrediencích. Tak jsem se přestala zabývat tím, kolik čeho a postupovala jsem podle tohoto receptu. Vlastně na přípravě je naprosto skvělé to, že je téměř bez práce.

Číst dál..

Nevíte, co s polentou? Tak tohle je recept pro vás, chcete-li vyzkoušet něco jiného než kaši (nic proti ní, máme ji moc rádi). Poprvé jsem polentový koláč pekla před asi 25 lety, když jsme pobývali o prázdninách u našich přátel ve Švýcarsku. Byla jsem paf úplně ze všeho včetně různých kuchařských knih a časopisů. Lákalo mě vyzkoušet kde co. Polentu jsem neznala a jako úplně první recept jsem si našla právě polentový koláč. O kaši jsem tenkrát neměla tušení. Teď často na naše milé přátele vzpomínáme, někteří odcházejí a jiní prožívají těžké chvíle. Běžně mám spojené zážitky s jídly, a proto došlo právě i na polentový koláč. Recept jsem si kompletně vymyslela, ten původní si už samozřejmě nepamatuji. Ale po pravdě, není to žádná věda, není co vymýšlet. Je to podobné, jako když děláte pizzu, na těsto dáte omáčku a různé ingredience podle toho, co máte po ruce nebo na co je chuť, pak sýr a víceméně je to všechno.

Číst dál..

Pokud jste cestovali po Irsku, musela se vám dostat do ruky jejich nejoblíbenější pikantní omáčka Ballymaloe country relish. Podává se typicky k irské snídani, ale skvělá je i k hamburgeru, do sendvičů nebo k sýru, jak se píše na lahvičce. Je vážně vynikající, kořeněná, pikantní, jedinečná. Originální recept na omáčku vznikl ve 30 letech minulého století, když manželka farmáře Ivana Allena Myrtle musela zpracovávat ohromné množství rajčat z farmy, protože lidé je nekupovali, nebyli na rajčata totiž zvyklí. Průmyslově začala relish vyrábět jejich dcera v 90–tých letech minulého století a dnes už firmu Ballymaloe House vede vnučka Allenových. Ballymaloe country relish je zkrátka pojem. Vzhledem k tomu, že neustále likviduji úrodu rajčat, řekla jsem si, že bych něco v tomto duchu mohla zkusit. Začala jsem pátrat na internetu a našla jsem v podstatě jediný recept, který původně pochází od některé z členek klanu a podle bloggerky, u které jsem ho našla (zde), by měl být omáčce velmi podobný. Ještě jsem jej trochu upravila, když jsem si přečetla etiketu originální lahvičky, kterou jsme si z Irska přivezli. Bohužel jsme cestovali jen s příručním zavazadlem na lehko. Tím pádem jediná možnost byla nakoupit na letišti v Corku, odkud jsme letěli domů. Kdybych měla velký kufr, skončilo by v něm několik lahviček a měla bych zásobu. Musím říct, že rajčatová pikantní omáčka, kterou jsem podle receptu vyrobila, je opravdu moc dobrá. Když jsem srovnávala s originálem, není tedy úplně stejná. Ale to ani není cílem, originál je jen jeden a vždycky je tam pár těch tajných ingrediencí a postupů, které jej dělají originálním.

Číst dál..

hlavní jídlapolévky a dušeninyze života

Krémová fazolová polévka z lusků

zveřejněno uživatelem Zdena Září 4, 2017 0 komentářů

Miluji polévky, nevařím je ale jako první chod, protože pak nezvládáme ten druhý. Takže polévky jsou u nás většinou jako jediné a hlavní jídlo a většinou je to večeře. Moje moravská babička byla mistr na polévky. Vždycky když my jsme se vyhrabaly se sestrou z postele k snídani, babičce už na plotně něco bulablo v hrnci. Babička loni zemřela ve velmi požehnaném věku. Často na ni myslím právě v kuchyni, kde i ona trávila spoustu času, a vzpomínám na ty její úžasné polévky. Tato krémová fazolová polévka je podle receptu od kolegyně z práce, která mi předala pár polévkových tradic z její rodiny tak, jak to dělávaly její babičky. Malinko jsem si recept upravila a vynechala jsem zapraženou tmavší jíšku. Ta by nemusela být vůbec špatná, ale já jsem už hodně spěchala, můj hladový muž mi přešlapoval za zády a tak jsem jen rozkvedlala mouku ve šlehačce a tím polévku zahustila. Obvykle už teď zahušťování řeším nějakou zdravější variantou, nejjednodušeji rozmixováním části obsahu polévky. Ale občas mám ráda držet se tradice, ať už splňuje současné trendy nebo ne. Nic se nemá přehánět a někdy bych se z toho osypala, když sleduji, co by se všechno nemělo jíst. Takže hlavně nic nepřehánět a nezbláznit se z toho.

Číst dál..