Guláš, to je klasika, nikdy nezklame, pokud máte dobré maso, nemusíte se bát. Většinou vařím guláš, když čekám více hostů, o kterých vím, že nejsou na velké experimenty a chci, aby si pochutnali. Nebo, když se jedeme rekreovat a po dlouhé cestě bude hlad a dobré jídlo je dobré jídlo. Nebo zkrátka je chuť na guláš v různých podobách. Tento je se sušenými hříbky.
Topinambury znám z dětství, byly a jsou to moje oblíbené květiny, vždycky jsem měla ráda, jak rostou a září o sto šest tam, kde nic jiného nekvete. V příkopech a u plotů starých stavení. Tehdy a ještě hodně dlouho po tom jsem ovšem vůbec netušila, že je to i jedlá záležitost a netušila, jak se jmenují. Až teď, ne tak dávno jsem zjistila, co to je topinambur, a že ho vlastně znám. Loňské jaro, při mé zahradnické expanzi, jsem si po internetu objednala pytel hlíz. Doslova pytel, bylo toho 5 kilo :-), nejsem troškař, když už, tak už. Krémová polévka z topinamburů je jedna z možností, jak hlízy připravit. Jsou ale výborné i syrové, do salátu nebo podušené, dá se z nich vyrobit pyré, mohou se zapékat.
Kdysi dávno 🙂 se u nás doma objevila malá kuchařka pohlednicového typu s francouzskými domácími recepty od paní Vlasty Lavalové, která ve své krátké předmluvě (tu jsem si přečetla až teď) píše, že se po válce vdala do Gaskoňska a začala se seznamovat s francouzskou kuchyní.