Browse Category

inspirace ze světa

Tohle je tedy aspoň pro mne lahůdka první třídy. Dokud jsem je v Řecku neochutnala, netušila jsem, o čem je řeč. Byla jsem se sestrou a neteřemi, které pořád dokola vzpomínali a těšily se na ty výborné řecké brambory. Asi to taky znáte, pokud jezdíte do Řecka. A holky měly pravdu, hned jak jsem je ochutnala, věděla jsem, proč se na brambory tak těšily. Jsou opravdu výjimečné. Vlastně bych je klidně mohla mít samotné, ne jako přílohu. Úpravy, co jsme ochutnaly v Řecku, byly různé. Některé byly měkké, neopečené, jiné s kůrčičkou. Po pravdě většinou jsme si tam dávaly ty měkké, nakyselo vařené brambory. Hledala jsem recepty na internetu a nakonec jsem si udělala takový výcuc, co by mi tak asi nejvíce chutnalo. A pak jsem narazila na recept na pečené citrónové řecké brambory s česnekem na tomto blogu (zde), který přesně splňoval mou představu o plánovaném postupu a ingrediencích. Tak jsem se přestala zabývat tím, kolik čeho a postupovala jsem podle tohoto receptu. Vlastně na přípravě je naprosto skvělé to, že je téměř bez práce.

Číst dál..

Skvělé rychlé výborné jídlo. Měla jsem koupenou stařenou hovězí roštěnou z nejoblíbenějšího hradeckého řeznictví. Mívají ji celkem pravidelně, je ve vakuovém balení a váží něco málo přes kilo. Měli jsme z ní výborné steaky. Ještě se mi nestalo, že by tohle maso bylo tuhé.  Není ale úplně snadné se popasovat s porcováním, když nechcete mít tenké plátky. Udělala jsem tedy větší silné steaky, které jsme si potom ve dvojici rozpůlili. A zbyl mi jeden kus masa, asi tak 400 g váhy. Přemýšlela jsem, co s ním. Nejdřív jsem uvažovala o plátcích ze steaku do tortilly po mexicku se vším, co k tomu patří. Pak jsem ale sklidila něco brokolice a bylo jasno. Hovězí s brokolicí je skvělá kombinace, tak jsem maso naložila do sójové marinády a připravila hovězí nudličky s brokolicí a s vařenou rýží.

Číst dál..

hlavní jídlainspirace ze světas masem

Masové koule se zeleninovou omáčkou

zveřejněno uživatelem Zdena Září 28, 2017 0 komentářů

Původně jsem se chystala na klasické švédské masové koule, které nás naučila jíst Ikea a kdyby nic jiného, tak tohle se jim teda povedlo, protože je to opravdu dobrota a navíc praktické jídlo, kterým hravě nasytíte několik krků najednou. A to jsem právě potřebovala. Jenže těch krků, co jsem chtěla nasytit, bylo opravdu hodně a věděla jsem, že bych asi neměla dost omáčky, která mi u švédských koulí vyjde vždycky tak tak. Tak jsem se rozhodla pro italskou variaci s rajčatovo – zeleninovou omáčkou, kterou jsem si vyrobila zvlášť, což je možné v podstatě, když to přeženu, v neomezeném množství. Inspirovala jsem se koulemi, co jsem našla na internetu zde, ale recept jsem si změnila. Pekla jsem koule už 2x a pokaždé jsem vlastní masokule udělala jinak. V prvním případě jsem přidala podle původního receptu klobásu. V druhém případě jsem se rozhodla na poslední chvíli, klobásu jsem tedy doma neměla a tak jsem do masa přidala anglickou slaninu. A obě varianty byly super. Masové koule se zeleninovou omáčkou jsou rozhodně rovnocenným kamarádem svých švédských příbuzných. Obojí jsem pekla pozdě večer, protože přes den jsem v práci, tak to jinak nezvládám. Proto nejsou fotky nic moc, s tím ale budu bojovat celou zimu, nedá se nic dělat. Jídlo je ale tak skvělé, že sem recept dávám, tak mi ty fotky odpusťte.

Číst dál..

bez masahlavní jídlainspirace ze světa

Pici aneb toskánské domácí špagety

zveřejněno uživatelem Zdena Září 20, 2017 0 komentářů

Pokud jste někdy cestovali po Toskánsku a jedli v malých restauracích, museli jste na ně narazit. Pici (ano, výslovnost v češtině přinese všem juniorům úsměv na rty, ale tak to je), jednoduché tlusté špagety, jsou běžnou součástí domácí kuchyně. Jsou velmi snadné na přípravu, zejména pokud jste si přivezli z dovolené speciální váleček, co koupíte v každém městečku v obchůdcích s tradičními potravinami nebo předměty. Já jsem si ho před lety samozřejmě taky musela koupit, ale moc často jsem jej nevytáhla. Až teď, když jsem po pár dnech další návštěvy Toskánska loni na podzim pici několikrát ochutnala. Hledala jsem pak nějaký jednoduchý recept a objevila jsem poklad. Na blogu Juls´ Kitchen – zde – najdete nepřeberné množství receptů z toskánské domácí kuchyně i jiných. Navíc má Giulia i skvělý instagramový profil, kde se taky dozvíte mnoho užitečného. Já jsem se tedy doslova zamilovala. Tyhle její toskánské domácí pici jsem pro vás připravila. Postupovala jsem podle jejího receptu a já jsem si přidala svoje mušle s rajčatovou omáčkou, které jsem s nudlemi podávala. Pokud vás domácí vaření baví, nebojte se pici zkusit. Zvládnete to skvěle i bez válečku, můžete nudle krájet z těsta nožem nebo válet. To pak si jen uděláte z těsta váleček, ten nakrájíte a nudle jednu po druhé uválíte. Trvá to trochu déle, ale není to nic hrozného, takhle jsem je dělávala dříve podle nějakého videa na youtube, než jsem objevila Juls´Kitchen.

Potřebujete pro 2-3 osoby:

  • 300 g hladké mouky
  • 150 ml teplé vody
  • 1 PL panenského olivového oleje
  • ¾ ČL soli

Nasypte na vál mouku, udělejte uprostřed důlek a do něj nalijte olivový olej a osolte a přilijte trochu vody, tu postupně zapracovávejte do mouky a přidávejte další část vody. Může se stát, že jí budete potřebovat trochu méně či více, podle toho, kolik si vaše mouka vezme.

Vypracujte hladké vláčné těsto (trvá to asi 10 minut) a nechejte jej asi 30 minut odpočívat. V jiném receptu Giulia píše i 2 hodiny nebo přes noc. Těsto se jen potře olivovým olejem a pod folií nechá čekat.

Pokud máte váleček nebo si budete nudle krájet nožem, vyválejte pruh těsta šíře válečku na tloušťku asi 0,5 cm a nakrájejte nudle.

Trošku si je pak po oddělení od sebe prosypte moukou, ať se vám neslepí. Ještě je můžete trochu poválet a natáhnout na tlusté špagety.

Vařte v osolené vroucí vodě asi 10 minut.

Nevíte, co s polentou? Tak tohle je recept pro vás, chcete-li vyzkoušet něco jiného než kaši (nic proti ní, máme ji moc rádi). Poprvé jsem polentový koláč pekla před asi 25 lety, když jsme pobývali o prázdninách u našich přátel ve Švýcarsku. Byla jsem paf úplně ze všeho včetně různých kuchařských knih a časopisů. Lákalo mě vyzkoušet kde co. Polentu jsem neznala a jako úplně první recept jsem si našla právě polentový koláč. O kaši jsem tenkrát neměla tušení. Teď často na naše milé přátele vzpomínáme, někteří odcházejí a jiní prožívají těžké chvíle. Běžně mám spojené zážitky s jídly, a proto došlo právě i na polentový koláč. Recept jsem si kompletně vymyslela, ten původní si už samozřejmě nepamatuji. Ale po pravdě, není to žádná věda, není co vymýšlet. Je to podobné, jako když děláte pizzu, na těsto dáte omáčku a různé ingredience podle toho, co máte po ruce nebo na co je chuť, pak sýr a víceméně je to všechno.

Číst dál..

Pokud jste cestovali po Irsku, musela se vám dostat do ruky jejich nejoblíbenější pikantní omáčka Ballymoe country relish. Podává se typicky k irské snídani, ale skvělá je i k hamburgeru, do sendvičů nebo k sýru, jak se píše na lahvičce. Je vážně vynikající, kořeněná, pikantní, jedinečná. Originální recept na omáčku vznikl ve 30 letech minulého století, když manželka farmáře Ivana Allena Myrtle musela zpracovávat ohromné množství rajčat z farmy, protože lidé je nekupovali, nebyli na rajčata totiž zvyklí. Průmyslově začala relish vyrábět jejich dcera v 90–tých letech minulého století a dnes už firmu Ballymoe House vede vnučka Allenových. Ballymoe country relish je zkrátka pojem. Vzhledem k tomu, že neustále likviduji úrodu rajčat, řekla jsem si, že bych něco v tomto duchu mohla zkusit. Začala jsem pátrat na internetu a našla jsem v podstatě jediný recept, který původně pochází od některé z členek klanu a podle bloggerky, u které jsem ho našla (zde), by měl být omáčce velmi podobný. Ještě jsem jej trochu upravila, když jsem si přečetla etiketu originální lahvičky, kterou jsme si z Irska přivezli. Bohužel jsme cestovali jen s příručním zavazadlem na lehko. Tím pádem jediná možnost byla nakoupit na letišti v Corku, odkud jsme letěli domů. Kdybych měla velký kufr, skončilo by v něm několik lahviček a měla bych zásobu. Musím říct, že rajčatová pikantní omáčka, kterou jsem podle receptu vyrobila, je opravdu moc dobrá. Když jsem srovnávala s originálem, není tedy úplně stejná. Ale to ani není cílem, originál je jen jeden a vždycky je tam pár těch tajných ingrediencí a postupů, které jej dělají originálním.

Číst dál..

bez masahlavní jídlainspirace ze světak zakousnutísaláty a lehká jídla

Kuskusový salát

zveřejněno uživatelem Zdena Září 8, 2017 0 komentářů

Další salát, který si můžete dát jen tak samotný, ale výborně se hodí právě jako příloha k masu. Kuskusový salát můžete připravit na tisíc způsobů. Tahle verze je ochucená tak, abyste si pochutnali i na zbytcích, které si vezmete třeba druhý den k obědu, salát je lahodný už sám o sobě. Se zeleninou, aromatickým sýrem a s hořčičnou zálivkou.

Číst dál..

Dneska pro vás mám skutečně jedinečný recept s příběhem, který mě nadchnul. Švestky už dozrávají a kolem naší obce jich roste docela dost, takže po povidlech to jsou různé koláče a snad dojde i na knedlíky. Na recept jsem narazila na internetu před časem a zaujalo mne, že jsem viděla mnoho různých odkazů s víceméně stejnými obrázky. Tak jsem objevila tenhle poklad. Nejoblíbenější a nejžádanější recept v historii NYT. Poprvé jej jako The plum torte publikovala dlouholetá spolupracovnice NYT a autorka kuchařek Marian Burros v září roku 1983. Od té pro velký zájem čtenářů museli recept každoročně tisknout znovu a znovu. Naposledy to Marian Burros udělala v roce 1989 s tím, že si lidi mají recept vystřihnout, zalaminovat a dát na lednici. Že je to opravdu naposledy. Ale to už dávno recept žil svým životem. V poslední verzi taky ubrala autorka trochu cukru. Recept se dočkal mnoha nových verzí včetně celozrnné či veganské. Tenhle švestkový koláč podle New York Times prostě nemůžete nemít rádi. Je výborný, je snadný a je hned fuč. Potřebujete jen minimum ingrediencí a navíc je velmi variabilní, pokud se ovoce týká. Ale původní je se švestkami a teď právě je jeho čas.

Číst dál..

Nebudu nic psát o tom, že je cukety všude plno. Já jsem navíc letos cuket vysela jen moc málo, mám asi 3 rostliny, ale zase tak moc divoce mi neplodí. O to více mám žlutého patizónu, s tím bych tedy už do trhu mohla. Takže letos se dá říct, že cukety moc nemám. O to víc si ji užívám. Cuketové placičky s Fetou vznikly díky mé nově objevené lásce k tomuto řeckému sýru. Po týdnu na Rhodosu jsem si ji doslova zamilovala. Sice Feta z obchodu není úplně stejně luxusní jako ta, co jsem jedla v Řecku, ale je i tak skvělá a k létu rozhodně patří. Osobně bych ji mohla jen tak s nějakým tím rajčetem a okurkou, trochou bylinek, pokapat olivovým olejem a lehce opepřit, na tom bych vydržela celý den. V placičkách se Feta rozpeče a spolu s pikantním tvrdým sýrem, který zde má především funkci koření, dá placičkám skvělou chuť.

Číst dál..

bez masahlavní jídlainspirace ze světapolévky a dušeniny

Curry z fazolových lusků

zveřejněno uživatelem Zdena Srpen 19, 2017 0 komentářů

Pěstujete fazole? Já ano a s nadšením, které ovšem neodpovídá výsledné úrodě. Nebo spíš úroda není úměrná nadšení, které tomu věnuji. Můj muž si ze mě dělá legraci, že si pěstuji osivo. Protože o moc víc mi nezbude. No mně to až tak nevadí, nadšení je zatím dost. Ovšem pokud se jedná o fazole na lusky, tak to je jiná. V tom jsem se letos vyznamenala. Kromě toho, že jsem chtěla vypěstovat zdravé jídlo, se mi ty nádherné tmavě fialové lusky, které sklízím, hrozně líbí. Krásná je i rostlina fazole s fialovými květy. Prostě se tomu nedalo odolat. Jenže se mi nechce většinu úrody cpát do mrazáku, připadá mi to tak trochu škoda. Snažím se lusky pokud možno používat rovnou. Curry z fazolových lusků je vynikající a zase trochu jiná úprava této skvělé sezónní potraviny. A mimochodem, ta krásná fialová barva lusků po zahřátí fazolí samozřejmě zmizí, takže skončíte u zelené.

Číst dál..