Vynikající variace na koule z mletého masa. Jen minimum ingrediencí a lahůdka je to opravdu velká. Já jsem koule pekla v rajčatové omáčce, co si sama každý rok vyrábím. Moc vám doporučuji omáčku zkusit (zde), je to velmi snadné a pak celý rok máte základ pro kde co. Samozřejmě můžete použít kupovanou rajčatovou omáčku na těstoviny, třeba ty, co mají v Lidlu v italských týdnech, třeba omáčku s bazalkou. Masové koule s parmazánem se skvěle hodí k těstovinám, ale budou dobré i bagetou nebo podobným pečivem a se salátem. Nepočítala jsem úplně porce, jsme teď hodně rozlítaní, jsou doma kluci, já jsem si brala k obědu. Ale 6 – 8 lidí by se určitě najedlo, zejména pokud si dáte jídlo s těstovinami. Zase mi to vyšlo až na pozdě večer, takže fotky nejsou zrovna ideální. Ale jídlo je tak dobré, že sem recept musím dát.
Nejnovější recepty
Skvělá letní rychlovka a navíc bez lepku. Je to v podstatě variace na kakaovou roládu, která je taky bez mouky. Jen jsem kakao nahradila mandlovou moukou. Mandlová roláda je naplněná jen ušlehanou šlehačkou, pokud chcete tak se ztužovačem. Ale popravdě u nás teda zmizí roláda rychlostí blesku, takže se bez ztužovače v pohodě obejdu. Já moc nemám ráda, když se ovoce balí do rolády. Raději vždycky na talíř přidám čerstvé jahody nebo borůvky nebo zkrátka, co je po ruce. Mandlová roláda je úžasný letní lehký dezert. Navíc vůbec nedávám cukr, místo toho stačí 1 – 2 lžíce medu, podle toho, jak málo sladkou snesete. Ale není třeba se toho bát, těsto je lahodné samo o sobě a nemusí být vůbec moc sladké. Navíc tu máme ovoce, které se postará o zbytek.
Skvělý způsob, jak použít cuketu. Jsou moc dobré a pečené v troubě, takže se vyhnete smažení. Já jsem je tentokrát udělala ve vegetariánské verzi s marinovaným lahůdkovým tofu a mozzarellou. Jsou taky bez mouky, takže bezlepkové. Cuketové pečené placičky tak, jak je tu mám považujte jen za inspiraci. Můžete si recept různě obměňovat, přidat třeba slaninu nebo uzené maso, vynechat tofu. Místo mozzarelly použijte jiný sýr. Všechno je možné.
Další z mých mandlových pokusů a další trefa do černého. Jsou naprosto skvělé a s minimem cukru, resp. medu. Vůbec nejsou málo sladké, a tím, že se do těsta přidá trochu nasekané hořké čokolády, máte luxusní dezert a s čistým svědomím si na něm můžete pochutnat. Ozdobte tyhle mandlové kakaové muffiny kopečkem šlehačky a čímkoli dalším dle vaší chuti. Teď to mohou být jahody a jiné drobné ovoce nebo trochu datlového nebo švestkového sirupu, cokoli. Těsto můžete navíc upéct i v kulaté formě a pak z něj udělat malý dortík se šlehačkou a ovocem.
A s kysaným zelím k tomu. Aneb tohle jídlo nemá chybu. Pomalu pečená krkovice v teriyaki marinádě se peče opravdu pomalu, pár hodin při 140 °C. Můžete se mezitím klidně třeba plahočit v záhonech, jako to dělám já. Mám tyhle pokrmy ze všeho nejraději. Výsledek je totiž téměř vždy skvostný a vůbec neodpovídá té minimální námaze, kterou musíte vynaložit. Teriyaki marináda je taky něco mimořádného, dá se říct, že s ní nemůžete udělat chybu. Já jsem ani neměla čas maso dostatečně dlouho marinovat, ideálně několik hodin nebo přes noc. Měla jsem jej v koupeli asi hodinu. Pak se ale v marinádě i peče, takže stejně pojalo všechny ty krásně se doplňující chutě. Zelí jsem do pekáče přidala až na poslední zhruba hodinu, moc jsem to neřešila, když peču pomalu, tak hodina sem, hodina tam. Ale nechceme zelí úplně na kaši, takže mu samozřejmě stačí míň, ale je dobré, aby se v marinádě v pekáči taky pěkně provařilo. Mám ještě v zeláku zásoby z podzimu, v pohodě vydrží, takže stále odebírám. Pekla jsem zhruba kilo masa, tomu odpovídá i množství marinády, pokud budete péct větší porci, přidejte ingrediencí na marinádu taky.
Při obhlídce regálů se zásobou zavařenin jsem došla k závěru, že s tím musím něco udělat. Jenže marmeládu nesníte k večeři, že? Takže koláč, to by šlo, nejlépe něco ve stylu lineckého. Ale protože tak ráda přidávám do těsta mandle, mandlový koláč s džemem byl pro tentokrát volba č. 1. Vůbec jsem si řekla, že už nebudu marmelády moc dělat. S pár výjimkami – a to je meruňkový džem se špetkou levandule, pro nás jasná jednička, nic lepšího neexistuje. A pak možná občas jahodový s vanilkou a černorybízový. Kdybych měla višně, tak určitě i višňový, ten je taky skvělý. Ale rozhodně ne každý rok. Co už s námi víceméně nejsou kluci doma, tak zkrátka není odběr. Palačinky ani lívance už skoro nedělám a k snídani si džem dáme jen občas jako sladkou tečku o víkendu. Ale zpátky ke koláči. Je skvělý, hrozně nám chutnal. Je tenoučký, tradičně křupavě žvýkavé mandlové těsto a kyselá marmeláda. Ke kávě či čaji ideální. Navíc, jak se upeče a vypeče, není na něm moc, co by do dvou dnů začalo plesnivět, takže i chvilku vydrží.
No tak to jsem to dlouho nevydržela. Po té co jsem dělala hlívu na dršťkový způsob, dostala jsem na ty skutečné takovou chuť, že jsem je zkrátka musela koupit. Zkusila jsem tentokrát dršťky na bílém víně, tedy ve světlejší verzi bez rajčat, i když jsem trochu protlaku použila kvůli dochucení. Dršťky miluju. Dřív jsem znala jen naši klasickou dršťkovku. Ale po té, co jsem poprvé ochutnala dršťky ve Florencii, úplně jsem se do nich zamilovala. Dneska, když koupíte vařené čisté krájené dršťky, je to doslova brnkačka. Takže pokud jste jinou úpravu než polívku ještě nezkoušeli, nebojte se toho. Mám na blogu i tu florentskou verzi zde, která je naprosto skvělá. Možností je spousta, v podstatě v každé národní kuchyni narazíte na nějakou formu úpravy drštěk. Tradičně se jídlem nešeredilo jako dnes, a když už krávu zabili, tak to nebohé zvíře zužitkovali téměř kompletně. Takže do toho.
Tentokrát jsem koupila velmi výhodně bílý chřest. Vzala jsem rovnou 2 balení s tím, že si tuhle polévku uvařím. Nedávno jsme měli chřestové cappuccino v rámci chřestových dnů v restauraci, tak přišel čas na nášup. Recept je to velmi jednoduchý a výsledek luxusní. Což je, myslím, optimální kombinace. Popíšu recept tak, jak jsem jej dělala ze 2 balení chřestu, ale můžete si množství upravit podle toho, kolik chřestu budete mít po ruce.
Miluju obojí, jak hlívu, tak dršťky. Teď jsem měla ale po ruce hlívu, co jsem přivezla z trhu. Když se může dělat hlívová dršťkovka, tak proč nezkusit i jinou a la dršťky přípravu. Samozřejmě, že z hlívy tu typickou chuť, co mají právě dršťky, nedostanete, ale o to ani nejde. Hlívové dršťky jsou jen další jídlo, které si z hlívy můžete udělat. A jsou skvělé. Neměla jsem doma světlé pečivo, které se právě k dršťkám tak hodí. Namáčet opečený toust v sosu, to je taková dobrota. Ale nevadí, místo toustů jsem hlívové dršťky navršila na krémovou polentu, ke které se skvěle hodí a kterou máme taky moc rádi. Jo a ty dršťky budu muset brzy koupit, jak o nich píšu, hned bych si dala.
Vím, že není zrovna sezóna hrušek, ale po pravdě teď je tak trochu hluché, řekla bych mezisezónní období. Takže proč ne hrušky. Padly mi do oka v obchodě, neodolala jsem. Přemýšlela jsem o nějakém zdravém koláči, kde by nebylo moc bílé mouky. Nakonec jsem skončila u další obměny mandlového těsta s přídavkem mouky celozrnné. Ne, že bych bílou mouku úplně zavrhla, ale pokud ji můžu nahradit, udělám to. Tenhle hruškový mandlový koláč je zase, jak to mám u receptů ráda, poměrně variabilní. Můžete použít jiné ovoce, můžete přidat tenkou vrstvu ricotty s trochou cukru nebo medem. Já mandlové nebo ořechové těsto miluju. Hrozně mi na něm chutná, jak je těsto po krajích křupavé a žvýkavé zároveň. Navíc koláč není velký, stačí vám forma tak 25 cm v průměru, takže je i akorát velký pro nás, když teď jsme už téměř sami dva.