Čerstvou syrovou klobásku jsem koupila u osvědčeného řezníka. Klobásku sami vyrábějí. Vymýšlela jsem, co s ní a přirozeně z toho vyšla polévka. Venku je zima a pošmourno, tedy přesně to počasí, které si polévku žádá. Krémová polévka s klobásou je lahodná, jemná a přitom výživná a spolehlivě vás zahřeje. Tu krémovou funkci v polévce by měla zajistit smetana. Ale já jsem se rozhodla, že ji nahradím krémem z posledních cuketek, co mám ještě v lednici.
Tohle jídlo je ideální rychlovka, pokud máte na uvaření doslova pár minut. Dělala jsem omáčku v poslední době poměrně často, neboť jsem v nouzi. Mám tolik věcí, co je třeba stihnout a tak málo času. Někdy zjistím, že už je vážně třeba tu večeři připravit a nemám nejmenší tušení, co uvařit. A to je chvíle pro tento recept. Onen super fígl je geniálně jednoduchý a není to tedy můj nápad, ale viděla jsem ho v krátkém videu na internetu. Strávila jsem teď asi půl hodiny hledáním odkazu na toto video, ale nedaří se mi. Myslím, že i z fotky je jasné, jak se má postupovat. Je to raz dva, máte hned misku čerstvé omáčky. Já syrovou nemám moc ráda, tak ji používám k rychlému vaření. Během pár minut se šťáva vydusí a zahustí. Než uvaříte těstoviny, bude tahle snadná omáčka připravená. A je úplně jedno, jak ji budete kombinovat, co do ní přidáte.
Tentokrát jsem musela hodně rychle improvizovat, protože původní plán byl, že nebudeme jíst doma, měli jsme jít na večeři. Ale shodou různých okolností z toho sešlo, tak jsem potřebovala navařit doma. Mangold teď jede, to je vážně zelenina, která má vysokou produkci zelené hmoty a v podstatě je i dobře, že jsem aspoň mohla něco natrhat. Posbírala jsem cukrový hrášek. Z mrazáku vyndala bílou grilovací klobásku, ale opět hlavně proto, že potřebuji likvidovat zásoby. Jinak by mohlo být jídlo jen zeleninové, případně byste místo klobásy mohli opéct tofu nebo tempeh, pokud byste chtěli vege úpravu. Bulgur s mangoldem je základ, dále se fantazii meze nekladou. Je to vlastně takové bulguroto a stejně jako u risotta, i tady se můžete vyřádit a různě obměňovat přísady.
Tentokrát jsem pro změnu zkusila naplnit kulaté cuketky masovou směsí chilli con carne. Tenhle recept není nic objevného a dávám jej sem především a jen pro inspiraci. Takže – chilli con carne zapečené cuketě.
Toto bylo opět překvapení. Ač si opravdu poměrně poctivě popisuji balíčky, které svěřuji do péče našemu našlapanému mrazáku, tak se mi to občas nepovede. Měla jsem na papírku sice napsáno jehněčí kýta, ale balík na to nevypadal, byl navíc uložen v jednom pytli s balíčky jehněčího na mletí. Usoudila jsem tedy, že to budou nějaké kousky neboli maso ideální na gril na kebaby. Překvapením byla celá kýta bez kosti. Asi to znáte taky. Musela jsem změnit plán a rozhodla jsem se upéct jehněčí na zelenině a to zrovna té, kterou jsem měla sklizenou. Continue Reading
Kůzlečí maso jsem koupila od chovatele, když odpadl původní zájemce. Jehněčí občas mívám, ale kozí maso jsme ještě neměli. Zkušenosti s ním nemám žádné, ale z různých cestopisných dokumentů, kde se koza vaří v kotlíku se spoustou koření, jsem usoudila, že tak nějak bych chtěla jídlo připravit také. Ne že bych roztápěla ohniště pod kotlíkem, ale princip pomalé přípravy s voňavým kořením jsem chtěla zachovat. Jsem zvědavá a ráda zkouším něco úplně nového, proto jamaiské curry. Na Jamaiku se tedy zatím nechystám, ale kdo ví, kam nás cesty dovedou. Aspoň se zatím mohu připravovat nanečisto, nebudu pak překvapená :-). Continue Reading
Tortilly mám doma stále připravené, protože, když nevíte, co byste připravili, tak vás vždycky zachrání. Je prakticky jedno, jestli budou studené nebo s teplou náplní. Stačí mít po ruce nějakou zeleninu, trochu sýru a případně jen zakysanou smetanu a vykouzlíte nějaký jednoduchý wrap. Já jsem tentokrát měla zbylá naložená kuřecí prsa, takže bylo rozhodnuto. Kuřecí prsa v tortille sama o sobě jsou naprosto univerzální záležitost. Podle toho, co máte ještě po ruce, je můžete udělat buď s orientálním kořením nebo po středomořsku či mexicku. U nás tentokrát vyhrála jakási řecká inspirace.
Ač je počasí jako na houpačce, přeci jen už se občas grilovat dá. Inspiraci pro mátové barbecue mi vnukla kamarádka Helenka. Popisovala mi, jak podle Apetitu pomalu pekla jehněčí v mátovém pestu a jaká to byla dobrota. To mi bylo hned jasné, že jídlo muselo být výborné. Mátu často používám do různých jogurtových omáček. Ale na marinádu jsem ji ještě nezkusila. Rozhodla jsem se tedy tentokrát pro mátovou variaci. Celé ladění jídla je v orientálním duchu, s mátovou jogurtovou omáčkou a cizrnovým hummusem.
Bok choy (někdy se píše pak choi, já používám název z pytlíku se semínky) je druh asijské listové zeleniny, tvoří veliké zelené listy a buclaté řapíky. Výborně roste a hodně naroste. Moc chutná dřepčíkům, což jsou malí černí skákaví broučci, kteří do listů vykusují dírky. Extra mají rádi právě malé rostliny, resp. na malých rostlinách je poškození nejmarkantnější. Vyčetla jsem, že nesnášejí vlhko, což mohu jen potvrdit, po pravidelném kropení řádění výrazně omezili. Pokud máte na jaře na jaře velké oči a nasázíte hodně sazenic najednou, tak v červnu budete mít pro změnu velkou hlavu, protože budete vymýšlet, co honem s ním. Na internetu jsem viděla nápady jiných zoufalců, co na větší kusy nakrájené listy zmrazí. To tedy není vůbec špatný nápad. Bok choy má svou chuť a do nudlových jídel nebo do polévek se v zimě může velmi dobře použít. Takže mrazit pravděpodobně budeme, ano. Ale prozatím bych volila použít v kuchyni čerstvé zelí. Bok choy s nudlemi a krůtím masem je opět rychlovka, musíte sice vykoupat ty zelené nádhery, ale pak už to jde jako na drátkách.
Vitello tonato je klasika italské studené kuchyně a ohromná dobrota. Telecí pečeni asi běžně doma nemíváte. My také ne. Ale když se tak náhodou stane, část upečeného masa si nechám stranou, abychom si mohli dát i tuhle lahůdku.