Dršťky patří mezi suroviny, které lidi buď nesnáší, nebo milují. Já je nevařím moc často, ale rozhodně patřím do druhé skupiny. Zejména po té, co jsme dršťky na několik způsobů ochutnali právě na cestách po Itálii. Ale i naši dršťkovku jsem měla vždycky ráda, už jako dítě. Takže asi budu opravdu z té druhé skupiny tak nějak odjakživa. U nás se tedy jinak než v polévce většinou dršťky nepoužívali. Ale v Itálii, to je jiná, tak zpracovávají skutečně vše, co se zpracovat dá. Když už muselo zvíře kvůli našim žaludkům na porážku, tak ať nic nepřijde nazmar. U řezníka mají hned vícero hovězích žaludků a zpracovávají je v různých jídlech. V jednotlivých žaludcích se nevyznám, používám dršťky u nás běžně dostupné, čisté, prané a vařené. To významně usnadňuje další práci v kuchyni, v podstatě už skoro žádná není. Trippa alla Fiorentina neboli dršťky po florentinsku je jedna z nejlahodnějších úprav, co jsme ochutnali. Tenhle můj dnešní recept bude ovšem lehkou modifikací tradičního. Přidala jsem a lehce upravila suroviny a nakonec zamíchala i vařené bílé fazolky, což se v některých regionech Itálie dělá. Bílé fazole se svou velmi jemnou chutí i konzistencí do jídla hodí, tak proč ne.
Variace na libanonské chutě. Voňavé, úžasně aromatické a snadné jídlo. Stále obdobné využití pro jehněčí žebra, se kterými toho jinak moc nenavaříte. Ale tento typ receptů je ideální úprava. Masa není mnoho, ale když je po pomalém a dlouhém pečení oberete a přidáte přílohu typu kuskus, bulgur, či jiné zrní, tak budete mít jídlo pro minimálně 6 lidí. Jehněčí maso je samo o sobě velmi jemné a snadno se upraví do měkka. Se žebry je to trošku složitější, protože maso je uvězněné ve vazivových strukturách, které právě pomalé pečení při nízkých teplotách zneškodní. Tak se nebojte a jehněčí žebra s citrónem zkuste.
Léta dělám Jamieho verzi vepřové panenky à la Stroganov se žampióny a je to jedno z našich velmi oblíbených jídel. Tentokrát mi ale zbyl kus stařené, odleželé roštěné a tak jsem se rozhodla udělat hovězí variaci na Stroganov. Protože jsem místo žampiónů použila moji oblíbenou hlívu a místo zakysané smetany šlehačku a ještě pár malých úprav v receptu udělala, považuji tenhle recept za jednu z variací na slavné jídlo. Hovězí s hlívou à la Stroganov chutná i těm, kdo jinak hlívu nemusejí. S masem a smetanovou omáčkou je celková chuť velmi jemná, lahodná.
Z krůtích křídel až tak snadno větší jídlo nepřipravíte. Ideální je, pokud jich máte více. Bez problémů z nich ale můžete uvařit jídlo, kde se maso natrhá na menší kusy a podává třeba s rýží, těstovinami nebo nějakou obilninou a zeleninou. Pomalu pečená krůtí křídla vám spolu s výpekem zahrají v jídle první housle, jejich chuť bude nepřekonatelná a pak ani nepotřebujete masa moc.
Obdobnou kombinaci jsem poprvé ochutnala v restauraci a byla jsem nadšena. Pikantní a kořeněné jehněčí s lahodnou chutí cizrnového hummusu. Ten já miluji naprosto nekriticky, mohla bych ho mít každý den. Na podzim mi podobný recept přistál v newsletteru mého od oblíbence Davida Lebovitze – zde. Neměla jsem zrovna čas ani jehněčí po ruce a tak jsem dala ideu k ledu. Ale teď to ve mně uzrálo a hummus s jehněčím ragú jsem připravila. Recept jsem si trochu upravila, doplnila jsem pár drobností. Změnila jsem i pracovní postup a ragú jsem po přípravě na plotně svěřila troubě, aby se propeklo k dokonalé chuti.
Po pravdě, jedli jste už nevoňavé curry? Já ne, už samotná podstata curry jídel je ve spoustě voňavého koření, které jej dělá tak neodolatelným. Tohle curry je obzvláště jednoduché, potřebujete skutečně jen koření, které je dnes už běžně dostupné. Se všemi ingrediencemi postupně použitými nakonec voňavé jehněčí curry vykouzlíte. A pokud ne jehněčí, sáhněte klidně po kuřecím nebo krůtím mase.
Kuře obecně moc často nekupuji. Teď jsem ale udělala výjimku a koupila jsem jedno farmářské. Upekla jsem jej v neděli s mrkví, paprikou, cibulí a celými stroužky česneku. Byl to pořádný kousek a tak nám dost masa a spousta voňavých zbytků v pekáči zůstalo. Nechtělo se mi je jen ohřívat, tak jsem namočila přes noc do vody natural rýži se špaldou a rýže s kuřetem byla druhý den k večeři. Je to jednoduché a velmi chutné jídlo i díky pečené zelenině a výpeku z kuřete, který jej krásně provoní.
Je to výborná lahůdka, úžasná, jsem z ní úplně unešená. Přitom, jak už to tak bývá, jsem se do pečeného zelí pustila celkem náhodou. Pekla jsem zrovna vepřovou kotletu, která je sama o sobě dost suchá. Ale když ji necháte osolenou, pokmínovanou a s česnekem péct pod pokličkou při 150 °C 3 hodiny, tak si buďte jistí, že suchá tedy nebude. Bude naprosto úžasně jemná, voňavá, jen se rozpadat. A jak mi v troubě v malém pekáčku začínala pečeně pomalinku vonět, tak jsem si řekla, že je něco třeba udělat s tou hlávkou zelí, co už ji mám týden v kuchyni na lince. Sklidila jsem ji ze záhonu, protože už začínala okorávat. Neměla jsem ale čas krájet a dusit klasické zelí. Tak jsem si vzpomněla, že jsem někde viděla zelí pečené v celku. Rozhodla jsem se tohle pečené zelí zkusit. Udělejte to taky, jde o jednu z nejlepších příloh, co jsem kdy měla. Ani nemusí jít nutně o přílohu, stačí i samotné zelí.
Kdo by je neměl rád. Je to jídlo, které je všeobecně velmi oblíbené. Sama jsem je dělala mnohokrát, pokaždé s úspěchem a všichni si vždycky pochutnali. Teď jsem ale potřebovala připravit jídlo pro 9 lidí a zároveň jsem nechtěla strávit návštěvu našich drahých přátel v kuchyni, chtěla jsem čas trávit s nimi. Přemýšlela jsem tedy, co si připravím. Protože jsem vařila i pro děti, tak jsem se rozhodla, že udělám švédské masové koule, dětem většinou moc chutnají. A protože den předem jsem měla ještě mnoho jiných věcí na přípravu, rozhodla jsem se, že koule udělám v týdnu, hotové jídlo na 2 dny zmrazím a pak už vše jen ohřeju. Takže pro mě to byl trochu cateringový experiment, který se, myslím, vydařil.