Jako dítě jsem měla sušené fíky moc ráda. Exotické ovoce se nedalo vůbec sehnat, jen na Vánoce, kdy jsme se sestrou pravidelně mrzly ve frontě na banány, kubánské pomeranče a mandarinky u budky se zeleninou. Hodina stání, to nic nebylo a maximálně se mohlo vzít po kile. A to si ještě nejsem vůbec jistá, jestli od každého druhu. Je ale pravda, že od té doby a navždy mám vůni mandarinek spojenou s Vánocemi. A právě v té době se daly koupit i sušené datle a fíky. Ale čerstvé, to jsem ani netušila, jak vypadají. Ale punc něčeho výjimečného fíkům už taky zůstal. Vlastně je ani moc často nekupuji, nebývají totiž dost zralé a dobré jako tam, kde rostou. Teď jsem ale neodolala, už nějakou dobu jsem kolem nich v Lidlu kroužila a zdálo se mi, že jsou zralejší než jindy. Tak jsem to s nimi zkusila a vymyslela jsem pro ně tenhle jednoduchý a zároveň luxusní fíkový koláč. Jde přeci o fíky, tak ať to stojí za to.
Letos jsem s rajčaty moc štěstí neměla. Ač mi jich narostlo opravdu hodně, v půlce sezóny je začala kosit plíseň. A protože bylo všelijak, tak jsem jich hodně musela vyhodit. Navíc jsem měla trochu nevyváženou skladbu odrůd, takže mi do konce léta plodí už jen malá rajčata a to je teprve práce, když je chcete nějak zpracovat. Když se udělalo hezky a vedro koncem léta, plíseň ustoupila. Rostliny sice napadené byly, ale rajčata už úspěšně dozrávala, takže se mi začala kupit na parapetu. Musela jsem vymýšlet, co s nimi. Nechtělo se mi je loupat na zavaření samotných rajčat. Ale připravit pastu nebo omáčky, to je jiná, s tím je práce o něco méně. Pomalu pečená rajčata jsou výborná i k okamžité spotřebě na těstoviny, na tousty nebo polévku. Mohla bych je jíst jen tak z plechu, ani bych nepotřebovala nic přikusovat. Pasta z pečených rajčat je ideální způsob, jak si tuto lahůdku uchovat na zimu.
Moje sestra žije na druhém konci světa a to je vážně hodně na houby. Už jen kvůli té šílené vzdálenosti. Vídáme se vždycky v létě, když přijedou nejdřív neteře a pak sestra na pár týdnů za nimi. Holky už jsou taky dost velké, jak víme, děti stárnou, zatímco nás se to vůbec netýká. Jsou moc šikovné, Kačka krásně maluje, což má po mamince a Emilka moc ráda peče a vaří, což má po mně :-). Je vážně hrozně šikovná, je jí 13 a zvládne věci, ke kterým jsem se já svého času dlouho odhodlávala. Upekla nám třeba famózní cheesecake. Když jsme spolu teď mluvily, říkala, že by chtěla recept na džem, co jsem jim dala s sebou. Už všechno snědli a Emilka by chtěla džem sama připravit.
Většinou pracuje tak, že si na youtube najde video s receptem, který potřebuje. Samozřejmě už má svá oblíbená videa. Podle těch pak pracuje. Je to skvělá věc, jak se člověk dopracuje k různým cílům pomocí video návodů. Musíte sice hledat a trochu si s tím dát práci, ale jde to. Starší syn se svého času podle videí jistého kytarového borce učil hrát. Jenže já videa neprodukuji. Rozhodla jsem se pro úplně jednoduchý, bazální návod s obrázky. Nemám už meruňky ani jahody, které dostaly ve formě džemu holky na cestu. Tak jsem koupila 4 broskve a připravila jednoduchý broskvový džem.
Alsaský cibulový koláč
Tenhle koláč jsem dlouhá léta nejedla. Nedávno jsme jej dostali a moc mi chutnal. Čili uzrál čas se do něj pustit. Nezeptala jsem se Marušky, která koláč pekla, přesně na postup. Říkala ale, že do cibule dávala vyvařit víno. To mě upoutalo, protože cibule byla úžasně voňavá a lahodná, při tom i mírně pikantní, zkrátka dobrota. Alsaský cibulový koláč je velmi snadný na přípravu, je prostý a přitom tak luxusní.
Výborný koláč s korpusem s mletými mandlemi, který už sám o sobě je lahůdka. Navrch dáte ricottu a oblíbené nebo jednoduše zrovna dostupné ovoce a drobenku. Buď obyčejnou, ale stále dokonalou, nebo mandlovou, která z koláče hned udělá luxusní kousek. V podstatě není na tomhle koláči nic převratného, jen to, že je skvělý. Zkrátka mandlový koláč s ricottou a ovocem zkuste, k odpolednímu čaji či kávě.
Muhammara je papriková pasta s mletými vlašskými ořechy. Je součástí syrské kuchyně a podle wikipedie pochází z Aleppa. Já jsem ji poprvé ochutnala v restauraci a od té doby ještě několikrát. Nemůžu se jí nabažit, podobně jako hummus z cizrny je i muhammara pasta těžce návyková. Vynikající právě jako předkrm, ale pokud sestavujete orientální jídelníček pro hosty, může se pak přijídat i k ostatním pokrmům. Chuťově je naprosto nedostižná. Nevím, jak přesně ji připravují v restauraci (nejspíš dosti tradičně), ale hledala jsem a hledala, až jsem několik receptů našla. Zvolila jsem z důvodů časové tísně ten nejrychlejší, tedy s využitím pečených paprik sterilovaných. Jinak se papriky pečou před přípravou.
Vláčný, rychlý, jedlý. Nebojte se ho, tenhle koláč z cukety s kokosem a krémovou polevou je vážně dobrý. Jak už jsem psala, cuket je plno a tak stále hledám a vymýšlím recepty. Pojem cuketová buchta jsme doma dlouhé roky vnímali tak trochu jako nadávku :-). Ono to taky trochu bylo tím, že cukety tak, jak jsme se k nim dostali, byly půlmetrové kyje plné velkých semínek, bez valné chuti. Od té doby, co jsem zahradnice, se na to dívám úplně jinak. Jednak jsem odměněná za svou práci vlastní úrodou. A to všechny spřízněné duše chápou. A pak, sbírám cukety malé, jemné chuti. Takže si i ty malé kousky sním jen tak a je to vážně úplně něco jiného. Koláč z cukety s kokosem má navíc, jak název napovídá i chuť kokosu, pak je tam limetková šťáva a kůra a poleva je ze zakysané smetany s žervé.
Vyráběla jsem ho už loni a moc mi chutná. Je super jako příloha, ale naprosto nedostižné do sendvičů a zapečených chlebů nebo do různých wrapů. Loni jsem jej připravovala inspirována různými recepty. A samozřejmě jsem nenašla poznámky nebo spíš papírek, na který jsem si psala složení. Ale víceméně jsem si zhruba pamatovala, jak jsem své chutney z červené řepy dělala, tak jsem to letos udělala trochu zodpovědněji a poznámky rovnou převádím do příspěvku. Postupně docházím k tomu, že blog je taková moje kuchařka a už celkem nahrazuje moje hromady papírků a poznámek, podle kterých jsem vařívala. Znáte to, přesně víte, jakým písmem a na jakém papírku recept máte, víte i kde ho míváte v sešitě vložený, ale jako na potvoru tam zrovna není…Tak od tohoto problému blog velmi dobře pomůže. Sama jsem si ani nemyslela, že i pro mne bude tak prakticky využitelný, ale je to tak. Takže chutney z červené řepy pro časy budoucí.
Kořeněný švestkový koláč s polevou – láska na první pohled
Recept na tenhle báječný koláč mi nedávno přistál v mailu. Odebírám newsletter z blogu Davida Lebovitze (recept zde), o kterém jsem tu už psala. Je to můj oblíbený food blogger, jeho blog rozhodně stojí za návštěvu. Svého času jsem jej sledovala velmi pravidelně. Teď nemám čas na žádné lelkování, tak jsem ráda, že aspoň díky newsletteru se mrknutím oka dozvím, co je nového a většinou ani nezvládnu podrobněji číst. Ale občas, a to byl právě případ i tohoto koláče, neodolám a hned čtu. A tady jsem věděla, že je můj, koláč. Byla to láska na první pohled, je v něm všechno, co mám ráda, navíc v úžasné kombinaci. Byla jsem napnutá, jestli láska přežije první pečení. Ano. Kořeněný švestkový koláč je výborný, luxusní. Neuděláte chybu, ani když jej připravíte jako slavnostní pohoštění.
Ratatouille je naprosto dokonalé jídlo, kde využijete letní zeleninu. Jednoznačně získalo na popularitě po uvedení stejnojmenného animáku, který se mimochodem opravdu povedl. Ve Francii patří ratatouille k tradičním pokrmům a existuje spousta obměn a variant. Já jsem se neubránila před lety vyzkoušet i tu filmovou verzi s dokonale vyskládanými plátky zeleniny. Našla jsem si tenkrát na internetu přímo recept na Remyho ratatouille. Jídlo bylo dokonalé, ale strašně pracné. Teď už se s tím nepářu a většinou veškerou zeleninu opeču, přidám rajčatovou omáčku, bylinky, česnek, dochutím, dám do trouby a peču, dokud není směs trochu více vypečená, protože tak mi chutná nejvíce. Nedávno jsem ale narazila na verzi do sklenice (zde) a to mě nadchlo. Hned jsem věděla, že se inspiruji a podobnou verzi vyzkouším.










