Jednoduchá a výborná. Nejlepší je, když už vaříte fazole, uvařit celé balení a pak jej využít na více jídel. Na fazolovou pomazánku vám bude stačit trochu, odhadem tak polévková miska. Je výborná jen tak na chleba, ale můžete z ní připravit i chlebíčky či jednohubky. To jsem tentokrát udělala i já. Jsou zdravé a moc dobré.
Další dýňová inspirace. Pokud už budete připravovat dýňové pyré, udělejte si jej víc a zkuste více receptů z dýně. Nebojte se zkoušet. Polévka, to je klasika, která nikdy nezklame. Ale možností je mnohem více. Tenhle dýňový chlebíček je sladký a hodí se výborně k čaji nebo kávě. Ale můžete si jej k snídani natřít máslem a medem nebo žervé. Luxusní je s kyselou marmeládou, u nás to byla tentokrát višňová a moc jsme si pochutnali.
Griessköpfli je oblíbený švýcarský domácí dezert. Poprvé jsme jej v této podobě ochutnali právě ve Švýcarsku u našich přátel ze stopování. To už je ale pravěk, ani se mi to nechce počítat, ale k 25 letům to bude. Sama jsem je dlooouhé roky nedělala. Teď jsem ale koupila v DM drogerii bio špaldovou krupici a nechtělo se mi “jen” vařit krupičku, i když ji mám moc ráda. Jak nejsem až tak na sladká jídla, tak kaše všeho druhu miluju. Vzpomněla jsem si ale právě na griessköpfli a bylo jasno. Navíc jsem ještě posbírala mističku posledních malin a měsíčních jahod, takže ideální kombinace s krupicovým dezertem byla na světě.
Je to výborná lahůdka, úžasná, jsem z ní úplně unešená. Přitom, jak už to tak bývá, jsem se do pečeného zelí pustila celkem náhodou. Pekla jsem zrovna vepřovou kotletu, která je sama o sobě dost suchá. Ale když ji necháte osolenou, pokmínovanou a s česnekem péct pod pokličkou při 150 °C 3 hodiny, tak si buďte jistí, že suchá tedy nebude. Bude naprosto úžasně jemná, voňavá, jen se rozpadat. A jak mi v troubě v malém pekáčku začínala pečeně pomalinku vonět, tak jsem si řekla, že je něco třeba udělat s tou hlávkou zelí, co už ji mám týden v kuchyni na lince. Sklidila jsem ji ze záhonu, protože už začínala okorávat. Neměla jsem ale čas krájet a dusit klasické zelí. Tak jsem si vzpomněla, že jsem někde viděla zelí pečené v celku. Rozhodla jsem se tohle pečené zelí zkusit. Udělejte to taky, jde o jednu z nejlepších příloh, co jsem kdy měla. Ani nemusí jít nutně o přílohu, stačí i samotné zelí.
Už jsem pekla kde co a vyzkoušela opravdu spoustu věcí. I spoustu různých sušenek. Ale ještě nikdy jsem se nepustila do těch velkých, kulatých cookies, co jsou tvrdé na povrchu a žvýkavé uvnitř. Když jsme poprvé byli ve Starbucks kavárně, tak mi tam připadalo nejlepší úplně všechno, doteď to miluju. I když už sama vím, že jinde mají i mnohem lepší kafe, tak Starbucks je zkrátka to první, kde jsme něco podobného viděli. Nejrůznější druhy kdo ví čím vším ochucených káv. Když jsme si něco koupili, tak to bylo v ceně oběda, co bychom si tenkrát tak u nás v Čechách dali. A tím pádem jsme kolem sladkých muffinů a cookies, co tam měli, jen mlsně obcházeli. Takže i cookies jsou nostalgické vzpomínky. Teď už mě od prázdnin syn přemlouvá, ať je upeču. Konečně jsem doplnila zásoby a dokoupila mléčnou čokoládu, kterou tam on požaduje, protože hořká mu nechutná. Už nebylo zbytí.
Je to takový náš národní poklad, vyrostli jsme na vepřu knedlu zelu a zelňačkách. Ale nejsme sami, kdo fermentované zelí a jiné zeleniny vyrábí. Všude, kam se podíváte, mají svoje verze těchto fermentovaných, zdraví prospěšných lahůdek. Aby ne, dříve to býval jeden z hlavních spolehlivých způsobu uchování zeleniny na zimu. Ale co si budeme namlouvat, když si v obchodě koupíte pytlík kysaného zelí a je náhodou z Německa, tak vám prostě nechutná. Jsme zvyklí na to naše zelí. A taky většinou co rodina, to osvědčený recept. Jsou samozřejmě výjimky, ale všeobecně se dá říct, že kysané zelí zkrátka milujeme. Když jsem začala sama hospodařit a dělat kde co, tedy rozuměj nejraději zkoušet všechno, co se doma vyrobit dá, tak došlo i na zelí. Je to opravdu snadné. Rozhodně, pokud už dávno nejste zkušení kvasiči, se nebojte a jednou to zkuste, nad domácí kysané zelí není, to je čistá pravda.
Jde vlastně variaci na Baba Ganoush, tradiční předkrm kuchyně Blízkého východu. A je to ohromná dobrota, jejímž základem jsou řádně upečené lilky. Moje verze není úplně přesná, je to v lehké úpravě. Nemám totiž moc ráda tahini, neboli sezamovou pastu. Zkrátka mi v jídle nechutná, vnáší tam trochu hořkosti a pro mne pachuť, která mi nejede. V jedné restauraci jsem ale ochutnala lilkový dip s jogurtem a to jsem se rozhodla taky vyzkoušet. Dip z pečeného lilku s přidaným jogurtem je celkově trochu jemnější, odlehčená verze známého příbuzného.
Výborný a vláčný tenhle makový koláč, ideální k odpolední kávě. Když jsem byla malá, byl makovník velmi oblíbený. Dokonce i ten kupovaný nám chutnal. Nevím, jestli by mi chutnal i dnes. Ale s jistotou mohu říct, že pokud jste makoví, s tímhle koláčem neuděláte chybu.
Já vím, zase cuketa. Ale tohle fakt zkuste. Na internetu je plno podobných receptů. Já jsem je vždycky zdárně a bez zájmu přehlížela, že tohle jako dělat nebudu. Ale pak jsem víceméně stejným způsobem připravovala květák. Ten nám jednak nám fakt moc chutnal a jednak mi zbylo obalivo. Takže jsem si řekla, že to přeci nevyhodím, když je v tom sýr a použila jsem směs na cuketu. Poprvé jsem dělala kolečka z asi 5 malých cuketek a normálně jsem všechno sama snědla, úplně bez uzardění. Chutná to podobně jako houbové řízky, opravdu. V obalu je totiž Gran Moravia nebo jiný podobný sýr a ten cuketě dá skvělou chuť. Podruhé už jsem zkusila cuketové hranolky.