Je jasné, že jako spousta jiných sladkých koláčů a buchet, je i štrúdl nejlepší čerstvý. Nejčastěji nejspíš sáhnete po listovém těstu, které je snadno po ruce. A dneska, když jej koupíte i vyválené, tak je to úplná pohoda. Dělám to často taky tak, protože je to zkrátka superrychlé a jednoduché i dobré. Tenhle recept na štrúdlové těsto jsem dostala od kolegyně a musím říct, že jsem z něj nadšená. Není to tedy těsto lístkovací, spíš se podobá těstu taženému. Co je na něm tak skvělé? Připravíte jej raz dva, krásně se s ním pracuje, vyválíte jej velmi pohodlně na tenkou placku, a to opravdu hodně tenkou. Po založení těsta by toto mělo nejméně 4 hodiny odpočívat, z čerstvého tenhle štrúdl neumotáte. Ale nejlepší na něm je to, že z těsta můžete postupně ubírat a upéct si klidně 2 až 3 dny po sobě k odpolední kávě vždy velmi rychle čerstvý moučník. Z uvedeného množství upečete 4 běžné nohavice. Já jsem pekla jen jablečné, tak nemůžu sloužit s jinými náplněmi. S jablky to tedy funguje výborně. Navíc víte, jaké ingredience jste do těsta použili, což se bohužel o lístkovém těstu říct nedá. Takže další sladký recept v řadě…..
Neboli variace na kroupového Kubu. Kroupy miluju, jakékoli. V podstatě bych si vystačila i jen s talířem samotných krup. Prostě mi to chutná. Taky mám plno sušených hub a na zahrádce kadeřávek. Ale i bez něj by jídlo bylo skvělé. Protože je půst, tak to s masem nepřeháníme. Je ale tolik skvělých bezmasých jídel, že vlastně tohle stravování nepovažuji za odříkání si. Špaldový pekáček je přesně ten příklad. Vlastně jsem si musela odříct nášup, protože to fakt nejde se takhle přejídat. Je to podobné jako s haluškami, ty musím dát z dosahu stolu, jinak by to nedopadlo dobře.
Tak jasně, že musel přijít ještě nějaký další recept s dýňovým pyré. Po lasagních mi ho ještě dost zbylo. Pytlík jsem dala do mrazáku, a když jsem namáčela vločky, tak mě napadlo, že zkusím i tohle. Určitě jsem podobné variace už někde viděla, tak proč si porridge s dýňovým pyré nedat k snídani, že? Je to hrozně jednoduché, dalo by se říct, že na tom nic není. Ale byla to bašta, tak vám to taky naservíruju. Protože dýňové pyré jsem měla jen z čisté dýně, tak jsem se rozhodla přidat trochu vůně, které by se použilo v dýňovém sladkém pečení, trochu skořice, muškátového oříšku a vanilkového extraktu. A ořechy, to je už pak jasné, že s medem a máslem všechno doladí.
Mám ještě stále na parapetu slušnou zásobu dýní, tak vymýšlím, co s tím. Tentokrát jsem vzala speciální odrůdu vyšlechtěnou americkou pěstitelkou a zahradnickou spisovatelkou Carol Deppe, permasemínka jsem si objednala loni zde. O odrůdě Sweet meat Oregon homestead si tam můžete přečíst. Já jsem z ní nadšená. Je to skutečně hodně masitá dýně, která má pevnou, velmi jemnou, delikátní a sladkou dužninu. Letos ji určitě vysadím znovu. Nezapomeňte, že dýňová semínka z vaší úrody, zejména pokud pěstujete více druhů, je velmi rizikové použít v příští sezóně. Dýně jsou opravdu hodně promiskuitní a je velmi pravděpodobné, že ze semínek vypěstujete něco úplně jiného, než jste původně měli (vlastní zkušenost, nebylo to ale vůbec k jídlu). Jsou způsoby, jak květy ochránit a ručně opylovat ze stejné odrůdy, ale to je vyšší dívčí. Ve skvělé knížce od Carol Deppe Nezdolný zahradník, je návod krásně popsaný, ale sama jsem proces ještě nezkoušela. V sezóně je to mimo moje časové možnosti, ale na wishlist jsem tuhle vychytávku zařadila. Jinak jsem ale ráda, že vůbec stíhám ostatní práce. Takže právě tuhle báječnou dýni jsem upekla a část pyré pak použila na lasagne s dýní, cizrnou a ricottou.
Teplý salát z pečené brokolice se žampiony a tofu
Dnešní recept jsem vůbec nezamýšlela sem dávat. Prostě jsem si jen připravila večeři z toho, co jsem měla doma. Ale tak moc jsem si pochutnala, že jsem se nakonec rozhodla zbytek, co jsem si smíchala bokem na pánvičce k obědu do práce, vyfotit a recept napsat. Už jen pro mne samotnou, protože si tenhle teplý salát z pečené brokolice se žampiony a tofu s úžasným osvěžujícím dresinkem se strouhaným sýrem Gran Moravia určitě budu chtít ještě někdy připravit. Takže jej zakládám do databáze. Je určitě mnoho variací, jak jej upravit či doladit, ale tohle je basic verze, snadná a rychlá a tím pádem pro mne rozhodně skvělá volba. Množství ingrediencí bude na 2 porce.
Tenhle nákyp je vlastně takový koláč, ale bez korpusu. Protože jsem použila zbytek svojí vařené polenty, tak mi nákyp krásně držel tvar a po upečení se krájel opravdu jako koláč. když nebudete mít polentu, nemusíte ji kvůli tomuhle jídlu vařit a použijete místo ní mléko, ve kterém vajíčka rozmícháte, potom bude výsledný pokrm křehčí a může se trochu drobit, zejména za tepla. Po mírném vychladnutí se vše zpevní a manipulace s koláčem bude snazší. Určitě tenhle brokolicový nákyp s mrkví a hlívou zkuste, je to veliká dobrota. Navíc si můžete hrát se zeleninou, zkusit jiné druhy, květák, růžičkovou kapustu, špenát, červenou řepu, co budete mít po ruce. Můžete přidat i na dílky nakrájenou cibuli. Tu já nepoužívám v receptech, kde cibuli zůstane forma a odhalitelná chuť, můj muž ji nesnáší, tak ho netrápím a šoupnu ji jen tam, kde se rozpeče, rozvaří a on pak chudák nemusí půl oběda vybírat kousky. Nákyp jsem připravila v kulaté formě 30 cm v průměru, opět jsme měli 2 večeře a 2 obědy a kousek nám zbylo. Takže množství bude této velikosti odpovídat. Podotýkám, že jíme střídmě, tak pro větší jedlíky či více lidí klidně všeho přidejte a upečte v hlubokém plechu.
V postní době přijde ke slovu více bezmasých receptů. A taky dýně čekající v ložnici na okně je třeba pomalu spotřebovat. Vloni se mi podařilo jednu velkou dýni dochovat až k podzimu. V létě už bylo plno jiné zeleniny a na tuhle krasavici jsem pozapomněla. Takže nakonec ještě posloužila jako podzimní dekorace. Tentokrát mám ještě nějaké Hokkaido dýně, pak Sweet meat Oregon homestead a taky voňavé muškátové. Takže bude oranžový jídelníček. Tentokrát jsem velmi rychle potřebovala večeři a obědy pro dva, takže tahle rychlá pečená dýně s polentou mě napadla jako první. Chvíli jsem přemýšlela, co k upečené dýni, ale polentu máme oba moc rádi,na rozdíl od chlapců. Tak jsem využila toho, že budeme jíst sami a dopřála jsem nám luxusní polentu, kterou vařím už několik let. Recept už tu na blogu je zde, takže dnes je to vlastně jen taková jednoduchá inspirace.
Jeden těch teplých salátů, které si s chutí dáte v zimě. Já osobně mám na saláty tak, jak jsme zvyklí je připravovat, v zimě chuť málokdy. Mám pocit, že mě vystydnou vnitřnosti. Takže zimní období u nás zrovna zeleně salátové není. Něco jiného je pak jaro, kdy začínají venku vylézat první svěží lupeny, ať už je to polníček či časné saláty, nebo divoké byliny, například popenec a pampeliška. V zimě dělávám saláty, kde je základ teplá nebo aspoň vlahá zelenina a tu pak klidně kombinuji i s nějakým tím listem. Takový je i salát z pečené brokolice s cizrnou doplněný o rukolu, která se díky mírně zimě bohatě košatí ve velkém květináči i na záhonech, kam se sama vysemenila. Dokonce některé rostliny už by nasazovaly i na květ. Tak to myslím, že zima si ještě řekne své slovo, nicméně rukola je skvělým zpestřením zimního talíře.
Fazole s hlívou na italský způsob
Teď je ideální čas na luštěninová jídla. Pro mne osobně je to tedy kterákoli doba. Ale v zimě je dobré spotřebovávat zásoby nasušených fazolí z léta. Já už začínám spřádat plány na výsadbu do další sezóny, tak si musím udělat místo v komoře. Pokud byste zrovna nechtěli namáčet a vařit fazole, můžete jídlo klidně připravit s hotovými fazolemi z plechovky. Jídlo je skvělé samo o sobě a vůbec nic mu nechybí. Ale klidně můžete tyhle fazole s hlívou použít jako přílohu k masu nebo jako předkrm na crostini. Jsou super teplé i studené.
Zelí s jablky jako skvělá příloha
Během svátečních dnů v prosinci jsme pojedli jednou v restauraci, a když už byl ten vánoční čas, tak jsem si dala naprostou přežírací klasiku neboli husu s červeným zelím. Znáte to. Zelí bylo ovšem famózní, ani bych k němu nepotřebovala husu, mohla bych mít plný talíř té voňavé dobroty. Bylo kořeněné a podle mne ještě dochucené nějakou kyselou marmeládou. Já jsem se teď neudržela a koupila 2 krásné hlavičky špičatého bílého zelí a řekla jsem si, že by se mi tak líbila stejně pikantní chuť. A protože zelí bylo bílé, napadlo mne, že jej připravím s jablíčky, co mám ještě v zásobě. Zelí s jablky jsem tolik nekořenila, protože jablíčka sama o sobě dodala bílému zelí tak výbornou chuť, že už to nebylo třeba. Zase bych si vystačila jen se zelím. Ale nevařila jsem jen pro sebe a zelí by na ostatní nezbylo, tak jsem upekla kus krůtího stehna, co jsem vylovila ze zásob. Continue Reading