Polévku jsem vařila po naplnění jedné solitární palačinky špenátovo – mangoldovou směsí. V pánvi mi zbylo plno hotového lupení. Protože nebylo k dispozici více strávníků na palačinky, využila jsem zbytky na polévku (i když podle množství by se zbytkem dala nazvat spíše náplň palačinky :-).
Zatím u nás jednoznačně vedou palačinky na sladko, s marmeládou nebo s ovocem a podobné úpravy. Já mám ale moc ráda i slané variace a tak vždycky, když dělám dětem, vyrobím i nějakého slaného vetřelce. Dnes to byla doslova porce pro jednoho. Byli jsme s mladším synem sami doma a on na palačinky dostal chuť. Tak jsem mu je udělala a jednu jsem si sólo zapekla se směsí špenátu a mangoldu, které jsem ještě sebrala na zahradě.
Prsa jsem připravovala na pánvi, ale pokud by se dalo grilovat, byla by výborná i z grilu. Byla z domácí kachny, poměrně velká, tak i příprava byla delší. Najedlo se nás 5, ale nic nezbylo, bylo to tak akorát. Zelí jsem sama vypěstovala, byla to ovšem jediná hlávka, která mi vyrostla a to velikosti většího grepu, ale byla krásně pevná, takže zelí z ní bylo dost, ale větší hlávka by byla lepší, mohli bychom si naložit více :-).
Je to velmi prosté, ale velmi lahodné jídlo, navíc i zdravé. Příprava je snadná a rychlá. Pohanka je pro naše zdraví velmi prospěšná a rozhodně se nebojte ji zařadit aspoň občas do jídelníčku.
A s mletým masem, ale to není v receptu nutné. Udělala jsem tuto verzi, protože jsem měla maso v mrazáku a bylo třeba jej zužitkovat. Jde o upravený recept Jamieho Olivera, v původní verzi maso nebylo. Určitě by nám chutnalo jídlo i bez masa a slaniny, případně kdyby se pro trochu uzené chuti dalo zauzené tofu, bylo by to taky fajn.
Použila jsem velký pekáč, čekali jsme návštěvu a měli před sebou pestrý program, takže bylo jasné, že později nebude čas stát u plotny. Je to výborné jídlo, vynikající i ohřívané.
Je vážně skvělý. Je to totiž taková expres verze houskového knedlíku. Ani už nevím, kde jsem k němu přišla, ale někde jsem si ho kdysi opsala. Mám ho na papírku (jako spoustu jiných receptů), který jsem už mnohokrát nemohla najít (jako spoustu jiných). Znáte to. Přepsat ho do sešitu, to je ale už moc práce.
Je to mazec, rozhodně nečekejte nic lehkého. Tenhle dort je skutečně karamelový a tím pádem budete vědět, že jste ho jedli. Ale čas od času je třeba si zahřešit. Dort jsem dělala na oslavu narozenin mojí babičky a tu bych rozhodně neuctila dortem z tmavé čokolády.
Už jsem o ní psala ve svém úplně prvním příspěvku na blog, kterým byl banánový cheesecake. Omáčka je v tomto receptu zárukou úspěchu, taková třešnička na dortu, bez které je efekt poloviční. Omáčku ale můžete použít na mnoho jiných dezertů, na štrůdl, různé jablečné podzimní a zimní dezerty, na poháry nebo kávové speciality.
Králík, kterého jsem dostala od sestřenice, byl původně mražený. Ovšem cestováním ze Slovácka k nám do Východních Čech značně polevil ve ztuhlosti. Rozmrazené se znovu mrazit nemá, takže jsem musela aktualizovat plán a zařadit králíka do víkendového jídelníčku. Králičí maso máme rádi. U nás doma jsme nikdy králíky nemívali, pocházíme z městského odchovu. Nejsme tedy postiženi syndromem – králíka nejím, nemůžu ho ani vidět, jedli jsme ho celé dětství. Králíka nemáme moc často, výhradně ovšem domácího. V úpravě jsem se rozhodla pro pomalé pečení a byla to dobrá volba.
Ideální, když nemáte na druhý den pečivo na snídani nebo dětem na svačinu. Poslouží velmi dobře a jsou opravdu rychle hotové. Jinak jsem jednoznačně zastáncem kváskování a pomalého dlouhého kynutí. Ale člověk nesmí být dogmatik, někdy prostě není čas a pečivo potřebujete.
Recept je jednoduchý, bez obav se můžete do pečení pustit. Večky jsou výborné.