Vysela jsem na své nově vytvořené zahrádce ředkvičky. Tu a tam. Protože jsem neměla k dispozici žádnou hlínu na záhony, musela jsem si první dávku koupit. Řekla jsem si, že když už do toho jdu, měla by i hlína stát za to a objednala jsem si hlínu s kompostem. Ano, je to vidět, hlína je opravdu výživná, přihnojuji zeleninu ještě kostivalovou jíchou a zakoupila jsem i organické hnojivo. V osivu byly podle obrázku bílé, podlouhlé ředkvičky, které měly vyrůst do běžné velikosti protáhlých ředkviček. Ne tak mně, mně narostla hovádka z dobře živené hlíny. Doufám, že letos vypěstuji i nějakou dýni, když mám tak výživný materiál, dostala jsem i slepičáky, které jsem použila. Moje dosavadní pokusy o vyvedení dýně nebyly moc úspěšné. Ne, že by nic nenarostlo, ale moje dýně byly velikosti větší mandarinky, v nejlepším případě pomeranče.
Meruňky jsou jedinečné, námi milované ovoce. Není nad meruňkovou marmeládu, knedlíky, koláče. Nemluvím o tvrdých velkých meruňkách bez chuti, ale o těch, které se k nám do Čech vozí v z Moravy. Jejich sezóna není dlouhá, proto nemeškejte a dejte si do nosu. Meruňkové knedlíky jsou naprostá nutnost.
Tenhle ořechový likér dělám poprvé. Roky mám napsaný v sešitě recept od oderského dědy. S babičkou byli v tomto směru velmi činorodí, vyráběli doma kde co. Mimo jiné ořechovku a bezinkový likér. Pamatuji si, že mi obojí bylo výborné. Babička mi vždycky říkala, že můžu jen ochutnat, že je to jinak nebezpečné na srdce. Tak naprosto spolehlivě zabránila tomu, že bychom chodily se sestrou ucucávat.