Tak opět padla jedna dýně. A nebude zdaleka poslední, se kterou se tu budu natřásat. Letos jich fakt mám dost, dělala jsem si z manžela legraci, že v zimě budeme jíst jen dýně. Jemu by to ale ani nevadilo. Zejména, když si v jídle ani neuvědomíte, že jeho nedílnou součástí je právě dýně. Dýňoví šneci jsou jedním z nich. Tentokrát jsem vylosovala krásnou francouzskou dýni Muscat de Provence. Měla jsem dvě, jednu velkou, která stihla krásně dorůst, tak jak má být, a teď už mění barvu z tmavě zelené na oranžovou. To tedy až po utržení, ale loni jsem to měla stejně. Dýni jsem však nestihla spotřebovat a vydržela mi až do letošního podzimu, kdy jsem ji vystavila jako dekoraci. Druhá byla malá, ale tvar i barvu měla stejné, jen nenarostla. Teď se mi na povrchu začala v jednom místě nepozdávat, tak jsem po ní sáhla. Po nakrojení a inspekci byla úplně zdravá a nádherně voněla, úplně jako cukrové melouny. Dokonce jsem té vůni neodolala a ochutnala dužninu jen tak. Je nasládlá, jemná, trochu moučnatá, dobrá. Voňavá dýně je jako náplň do sladkých šneků ideální.
