Ořechové medailonky babičky Květy

Měly jsme je se sestrou nejraději a jako děti jsme samozřejmě neřešily, kolik cukroví jíme. I teď bych mohla sednout k talířku a jet, jenže už mám zábrany, bez kterých se ovšem ve svém věku neobejdu. Cukroví babička pak ještě dlouho dělala, i když jsme vyrostly. Teď je jí 95 let a už předala štafetu medailonků dále. Pár let je dělá mamka, jsou tradičně výborné, ale shodly jsme se, že nejsou úplně stejně žvýkavé jako ty babiččiny. A došly jsme k závěru, že to bude metodou šlehání bílků. Zatímco ve starém receptu nemohlo být myšleno, že se mají bílky ušlehat v robotu, tak teď si to ani nikdo jinak neumí představit. A babička právě vždycky bílky šlehala v misce pěkně růčo (nebo rúčo? víme, co je správně?). Originální medailonky jsou právě po rozležení v centru žvýkavé, prostě lahůdka. Chutí jsou ale výborné vždy, ať jsou nebo nejsou optimální struktury. Dobrota to je pokaždé.

Rozhodla jsem se zkusit kompromisní řešení a nešlehat ručně ale v robotu – v Kitchenaidu základním pádlem na pomalé otáčky, tak max. 2 stupeň, v podstatě si myslím, že to zhruba může odpovídat ručnímu pohybu.

Potřebujete:

Pak přimíchejte ořechy.

Přikryjte a dejte do lednice odpočívat do druhého dne.

Vyndejte druhý den z lednice. Dole se mi oddělilo malé množství bílku, tak jsem ho trochu odebrala lžičkou a zbytek zamíchala opatrně do těsta. Lžičkou dávejte na plech malé hromádky asi tak lžičku na jednu.

Sušte v troubě asi 40 minut při 110 °C a dalších 10 – 15 minut při 120 °C. Pak nechte vychladnout a opatrně sundejte z papíru.

 

Medailonky slepujte krémem. Na krém potřebujete:

Medailonky jsou fakt boží, nevím, jestli se ještě trochu rozleží, ale už teď jsou, řekla bych, na půl ideální cesty. A chutnají vážně skvěle.