Další skvělý recept, kde můžete zužitkovat cuketu. Cuketové curry pickles jsem ochutnala letos při návštěvě našeho dávného drahého přítele Thomyho ve švýcarském Wallis. Po mnoha letech se nám podařilo zorganizovat čas a vyrazit na krátký výlet. Prožili jsme krásné dny s Thomym, který pro nás měl naplánované výšlapy v Alpách. To byla panoramata :-). Kromě toho ovšem byl Thomy výborný hostitel. Měl z nás velkou radost, protože jak říkal, nejhorší je, když se host nimrá v jídle. To jsme my tedy nedělali a moc jsme si na všem pochutnávali. Thomy moc dobře věděl, co připravit za jídlo jako zlatý hřeb večera. Když jsme před 25 lety poprvé ochutnali raclette, bylo to právě zde.
Ale když říkám raclette, tak myslím raclette tak, jak se připravovalo tradičně v černé kuchyni. Tedy u otevřeného ohně, kde se celá půlka bochníku nahřívala otočená k ohni a po správné době ten, kdo raclette obsluhoval, celý bochník vzal a nožem setřel na talíř. A takhle obcházel stůl, jednoho strávníka po druhém. Pak sobě a zase dokola. Tato příprava má velkou výhodu v tom, že u stolu je spousta času, jí se pomalu a lidi si mohou povídat. Má to neuvěřitelnou atmosféru. Thomy v domě stále černou kuchyni používá, myslím, že už jen k přípravě raclette, ale i to je dostatečný důvod, proč ji ještě mít. Takže jsme to kouzlo zažili znovu, znovu si užívali lahodný roztavený sýr, ke kterému s jí brambory vařené ve slupce, kyselé okurčičky, cibulka…..A právě tentokrát jsme ochutnali i curry cuketu na kyselo.
Tímto rozsáhlým výkladem jsem hlavně chtěla naznačit, k čemu se cuketa v této podobě hodí. K raclette tedy naprosto dokonale. My sami jsme si před lety koupili raclette gril s lopatkami na tavení sýru, což v podmínkách běžné domácnosti perfektně funguje také. Proto jsem si u Thomyho recept opsala a přebytky z cuketové úrody aspoň našly uplatnění.
Přípravu je třeba trochu naplánovat. Recept je naprosto jednoduchý, pracuje se na něm ale několik dní, i když vždy jen velmi krátce. Základní předpis je na 3 kg nakrájené cukety. Já jsem napoprvé dělala z 1 kg (jen cuket, bez cibule) a měla jsem 4 asi 300 ml skleničky. Napíšu tady ten základní rozpis tak, jak jsem jej získala od Thomyho. Pokud budete upravovat množství, tak si zkrátka upravte i ostatní ingredience.
Den 1:
3 kg oloupaných a vydlabaných cuket nakrájejte na malé dílky.
1 kg cibule (tu jsem já nedávala, manžel ji nejí, tak ho netrápím. Mně to s ní ale moc chutnalo) nakrájejte na kolečka. Přidejte k zelenině ½ hrnku soli a vše dobře promíchejte, dejte v míse do lednice a nechejte do druhého dne.
Den 2:
Zeleninu dobře omyjte ve vodě, párkrát celé propláchněte.
Připravte si nálev:
- 3 hrnky vinného octa
- 2 hrnky vody
- 2 hrnky cukru
- 3 ČL curry koření
- ½ ČL pepře
Já jsem tam přidala ještě jeden bobkový list. Vše svařte, horké nalijte na zeleninu, nechejte vychladnout a v lednici uložte do dalšího dne.
Den 3:
Tady se můj postup lišil od originálu. Já jsem nepřidávala další cukr, jen jsem nálev slila, svařila a znovu nalila na zeleninu a celý postup odležení se ještě jeden den opakoval. V originálním receptu se do slitého nálevu mělo přidat ½ hrnku cukru, znovu svařit, zalít a odležet do druhé dne. Nám se ale zdálo, že by cukety mohly být trochu méně sladké, tak jsem v receptu tento krok přeskočila.
Den 4:
Vše přiveďte k varu, vařte 3 – 5 minut. Pokud se vám zdá, že máte tekutiny málo, smíchejte napůl vodu s octem a trochu dle potřeby přilijte. Já jsem to udělala, ale nakonec mi nálev ještě trochu přebýval, dost to v hrnci klame, ale o nic nejde, maximálně vám trochu zbude. Horké plňte do vyvařených sklenic a po uzavření víčkem (vyvařeným), otočte sklenici a postavte dnem vzhůru asi na 1 minutu.
Osobně si myslím, že by možná den 3, pokud nepřidáváte další cukr do nálevu, šel celý vynechat a rovnou přistoupit na den 4 s tím, že by se mohlo o maličko déle vařit. Příště vyzkouším.
1 komentář
[…] Už je to 25 let, co jsme Thomyho s Julií poznali ve Švýcarsku na našich stopovacích studentských cestách po Evropě. Stali se našimi přáteli a inspirací na celý život. Julie před pár lety prohrála svůj boj s nepřítelem, na jehož síly nestačila a opustila nás. Thomyho jsme po několika letech navštívili loni v létě. Nezměnilo se nic, stále je přítel a stále inspirace. Učí se být sám, ale jeho energie a přístup k životu jsou tu a my se i teď máme co učit. Když jsme po revoluci začali jezdit ven, byli jsme jak na měsíci, všechno bylo jiné, všechno. A to, co jedli naši přátelé jsme z velké části vůbec neznali, všechno jsme se učili. Tenkrát jsem z prvních cest vozila tlusté sešity popsané recepty. Thomyho majonéza a salátová zálivka je jedna ze stálic. Je to v podstatě velmi primitivní a jednoduchý recept, ale o to lepší. Recepty si ale vozíme i teď, loni jsem podle Thomyho dělala sterilovanou cuketu k raclette – zde. […]