Jak jsem tu už psala, moje pečená řepa byla víc než velká, takže jsem ji potřebovala nutně zužitkovat. Vyrobila jsem tuhle rychlovku. Je to ještě jednodušší obdoba okurkových pickles do lednice. Velice snadný recept, ale pokud tyhle kyselinky máte rádi, tak směle do toho. Tentokrát tedy nebudeme kvasit přirozeně mléčným kvašením, ale ohulíme řepu octovým roztokem. Marinovaná červená řepa je vážně skvělý způsob, jak přebytek vařené (pečené) řepy použít.
Upravila jsem si podle svých potřeb a zásob recept na koláč s červenou řepou od Davida Lebovitze, který jej pekl ještě s kandovaným zázvorem a řepu měl syrovou. To jsem já po ruce neměla a moje řepa byla poctivě pečená. Abych to upřesnila – řepa, kterou jsem našla na záhonu, měla asi tak kilo a půl. Řekla jsem si, že když už budu pomalu péct kachní stehno, tak k němu tu řepu přidám a pak se uvidí, co s ní. Zabalila jsem ji do pečícího papíru a pak ještě do alobalu a pekla skoro 3 hodiny při 160°C. Upekla se krásně do měkka, ale v pohodě držela pohromadě. Takže tím pádem bylo jasné, že do koláče nebudu strouhat další čerstvou řepu, když mám zásobu na koláč pro celou jednotku. Místo zázvoru jsem s úspěchem použila sušený ananas. Ale ne ten přeslazený, kandovaný v cukru, ale opravdu jen sušený, výborný ananas. No a taky jsem neměla doma cream cheese, takže jsem zaimprovizovala se šlehačkou a výsledek byl skvělý.
Nevíte, co s polentou? Tak tohle je recept pro vás, chcete-li vyzkoušet něco jiného než kaši (nic proti ní, máme ji moc rádi). Poprvé jsem polentový koláč pekla před asi 25 lety, když jsme pobývali o prázdninách u našich přátel ve Švýcarsku. Byla jsem paf úplně ze všeho včetně různých kuchařských knih a časopisů. Lákalo mě vyzkoušet kde co. Polentu jsem neznala a jako úplně první recept jsem si našla právě polentový koláč. O kaši jsem tenkrát neměla tušení. Teď často na naše milé přátele vzpomínáme, někteří odcházejí a jiní prožívají těžké chvíle. Běžně mám spojené zážitky s jídly, a proto došlo právě i na polentový koláč. Recept jsem si kompletně vymyslela, ten původní si už samozřejmě nepamatuji. Ale po pravdě, není to žádná věda, není co vymýšlet. Je to podobné, jako když děláte pizzu, na těsto dáte omáčku a různé ingredience podle toho, co máte po ruce nebo na co je chuť, pak sýr a víceméně je to všechno.
Vyráběla jsem ho už loni a moc mi chutná. Je super jako příloha, ale naprosto nedostižné do sendvičů a zapečených chlebů nebo do různých wrapů. Loni jsem jej připravovala inspirována různými recepty. A samozřejmě jsem nenašla poznámky nebo spíš papírek, na který jsem si psala složení. Ale víceméně jsem si zhruba pamatovala, jak jsem své chutney z červené řepy dělala, tak jsem to letos udělala trochu zodpovědněji a poznámky rovnou převádím do příspěvku. Postupně docházím k tomu, že blog je taková moje kuchařka a už celkem nahrazuje moje hromady papírků a poznámek, podle kterých jsem vařívala. Znáte to, přesně víte, jakým písmem a na jakém papírku recept máte, víte i kde ho míváte v sešitě vložený, ale jako na potvoru tam zrovna není…Tak od tohoto problému blog velmi dobře pomůže. Sama jsem si ani nemyslela, že i pro mne bude tak prakticky využitelný, ale je to tak. Takže chutney z červené řepy pro časy budoucí.
