Momentální puzení a čirá improvizace. Tak by se asi dal shrnout tenhle rychlý mini dortík. Koupila jsem ve slevě klasický 100 g čerstvý sýr. Znáte ho, buď byl čistý bílý s modrým písmem a pak s červeným, ten byl kápiový. Oba super, mohla bych je jen tak z obalu, což jsem taky hned udělala. Vzala jsem jich asi 8 s tím, že něco už vymyslím (třeba rovnou sníst :-). Takže byly k večeři skvělé pečené brambory obalované v parmazánové ochucené směsi s krémovým dipem. Něco na snídaně a pak to přišlo, chuť na sladké udělala své a spolu se sýrem čekajícím v lednici to už šlo ráz na ráz. Cheesecake na vidličku je celkem výstižný název, chtěla jsem opravdu jen něco malého a tak jsem použila malé keramické formičky, neboli kokotky, které jsem vyložila papírovým košíčkem na mufiny. Abych neměla jen čistě vanilkový cheesecake, použila jsem hrst roztopených čokoládových peciček, víc jak 50 g jich určitě nebylo. Recept je velmi rychlý a jednoduchý a to je taky důvod, proč ho sem dávám. Když budete potřebovat nějaký rychlejší dezert, se kterým nebude moc práce, ale vytvoříte luxusní lahůdku. Ze 3 balení po 100 g jsem upekla 4 kulaté formičky a 2 menší hranaté, tak celkem by to na 5 porcí pro dospělého dalo.
Tohle tedy po pravdě není ani tak moc recept, co byste tu už neviděli (třeba zde), ale spíš taková inspirace. Jste doma sami nebo ttřeba ve dvou a máte mlsný jazýček? Ve dvou my cheesecake tak, jak jsme zvyklí jej dělat, nesníme. Po pravdě i s tímhle mrňousem jsme měli dost práce, ale zvládli jsme ho. Tak pro inspiraci vám minicheesecake pro dva naservíruji. Protože jsem zrovna pekla dýni naslano, využila jsem tuto příležitost a pár kousků z celkově menší dýně, tak asi ¼ z ní, jsem na pekáči nechala bokem ležet neosolenou a jen jsem ji lehce posypala skořicí. Takže do cheesecaku přibylo dýňové pyré. Pro cheesecake jsem se vlastně rozhodla, protože mám ještě pořád maliny, paradoxně mnohem více, než jich bylo v létě. Nevím, o jakou odrůdu se přesně jedná, ale jej jich tam teď plno. Jistě víc, než stihne dozrát. V druhé půlce léta mi vyrostlo množství nových výhonů a ty teď rodí. Je jasné, že to všechny nezvládnou, ale maliny jsou skvělé, sice asi méně sladké než ty letní, nicméně teď už vlastně nic jiného než je nemám. Když nepočítám měsíční jahody, ale to je tak na zobnutí. Přesto je to skvělé.
Nemůžete navštívit Nový Zéland a neochutnat Pavlovu. Dezert, o jehož vynález se přou místní s Australany. Na Zélandě je teď ještě léto, tedy optimální čas na návštěvu. Asi také jeden z důvodů, proč byl televizní program plný dokumentů o této nádherné zemi. Po návratu mi babička hlásila, co toho viděla a ať se podívám na tohle a tamto a kdy že to budou opakovat. Vzhledem k tomu, že jsme beztelevizní domácnost, tak se koukání nekonalo. Ale nebylo to třeba. Nový Zéland, to je nemoc na celý život. Je jasné, že jsme tam nebyli naposledy. Kdybych se neměla těšit na další návštěvu, tak vážně nevím. Samozřejmě jsme si doma sjeli filmový maraton všech tří dílů Pána prstenů. Zkrátka jsme tomu kouzlu Zélandu propadli, ať jsme chtěli nebo ne a my jsme chtěli. Pokud patříte k těm, kdo o cestě na Zéland sní a uvažují, tak neváhejte ani chvíli, budete bohatě odměněni. Continue Reading
Griessköpfli je oblíbený švýcarský domácí dezert. Poprvé jsme jej v této podobě ochutnali právě ve Švýcarsku u našich přátel ze stopování. To už je ale pravěk, ani se mi to nechce počítat, ale k 25 letům to bude. Sama jsem je dlooouhé roky nedělala. Teď jsem ale koupila v DM drogerii bio špaldovou krupici a nechtělo se mi “jen” vařit krupičku, i když ji mám moc ráda. Jak nejsem až tak na sladká jídla, tak kaše všeho druhu miluju. Vzpomněla jsem si ale právě na griessköpfli a bylo jasno. Navíc jsem ještě posbírala mističku posledních malin a měsíčních jahod, takže ideální kombinace s krupicovým dezertem byla na světě.