V létě, když kvetla levandule, bylo mi tak líto ji ostříhat, že jsem to skoro nedělala. Ale nakoupila jsem si ještě několik malých rostlinek a vysadila jsem je na různá místa v zahradě. Říkala jsem si, že mi to pak nebude tolik líto, až si trochu natrhám. Vím, že to stejně nedokážu, u mne se tedy jistě žádné levandulové palice a jiné dekorace ve velkém konat nebudou. No uvidím, co to se mnou příští rok udělá. Ale tahle podzimně levandulová letní vzpomínka je kouzelná. Ty keříčky, co jsem dosázela v létě, stále kvetou, ještě chystají další poupata, ale asi to už nestihnou. Pár jsem jich nastříhala, byla by škoda nechat všechno zmrznout.
Letos jsem s rajčaty moc štěstí neměla. Ač mi jich narostlo opravdu hodně, v půlce sezóny je začala kosit plíseň. A protože bylo všelijak, tak jsem jich hodně musela vyhodit. Navíc jsem měla trochu nevyváženou skladbu odrůd, takže mi do konce léta plodí už jen malá rajčata a to je teprve práce, když je chcete nějak zpracovat. Když se udělalo hezky a vedro koncem léta, plíseň ustoupila. Rostliny sice napadené byly, ale rajčata už úspěšně dozrávala, takže se mi začala kupit na parapetu. Musela jsem vymýšlet, co s nimi. Nechtělo se mi je loupat na zavaření samotných rajčat. Ale připravit pastu nebo omáčky, to je jiná, s tím je práce o něco méně. Pomalu pečená rajčata jsou výborná i k okamžité spotřebě na těstoviny, na tousty nebo polévku. Mohla bych je jíst jen tak z plechu, ani bych nepotřebovala nic přikusovat. Pasta z pečených rajčat je ideální způsob, jak si tuto lahůdku uchovat na zimu.
Moje sestra žije na druhém konci světa a to je vážně hodně na houby. Už jen kvůli té šílené vzdálenosti. Vídáme se vždycky v létě, když přijedou nejdřív neteře a pak sestra na pár týdnů za nimi. Holky už jsou taky dost velké, jak víme, děti stárnou, zatímco nás se to vůbec netýká. Jsou moc šikovné, Kačka krásně maluje, což má po mamince a Emilka moc ráda peče a vaří, což má po mně :-). Je vážně hrozně šikovná, je jí 13 a zvládne věci, ke kterým jsem se já svého času dlouho odhodlávala. Upekla nám třeba famózní cheesecake. Když jsme spolu teď mluvily, říkala, že by chtěla recept na džem, co jsem jim dala s sebou. Už všechno snědli a Emilka by chtěla džem sama připravit.
Většinou pracuje tak, že si na youtube najde video s receptem, který potřebuje. Samozřejmě už má svá oblíbená videa. Podle těch pak pracuje. Je to skvělá věc, jak se člověk dopracuje k různým cílům pomocí video návodů. Musíte sice hledat a trochu si s tím dát práci, ale jde to. Starší syn se svého času podle videí jistého kytarového borce učil hrát. Jenže já videa neprodukuji. Rozhodla jsem se pro úplně jednoduchý, bazální návod s obrázky. Nemám už meruňky ani jahody, které dostaly ve formě džemu holky na cestu. Tak jsem koupila 4 broskve a připravila jednoduchý broskvový džem.
Ostružiny jsou dary pozdního léta. Jsou nádherné a jejich barva je neodolatelná. Navíc jsou divoce rostoucí ostružiny velmi prospěšné našemu zdraví. Já jsem přípravy na ostružinový sirup začala tím, že jsem dostala krabičku nádherných ostružin ze zahrádky. Zvažovala jsem, co s nimi provedu. Nakonec jsem se rozhodla pro sirup, protože marmelád máme plnou komoru a zařekla jsem se, že už teď nové nebudu do polic přidávat. Takže jsem vyrazila na další dávku ostružin k potoku přes louku, neboť jsem usoudila, že jich budu potřebovat trochu více. Byla jsem úspěšná ve sběru. To já obvykle jsem, jsem totiž rozený sběrač. Jediné, malinké a zanedbatelné mínus bylo to, že v současných vedrech jsem vyrazila v šatičkách pod zadek. Neboli, mám nohy jak patchwork, co byste taky čekali od ostružin.
Muhammara je papriková pasta s mletými vlašskými ořechy. Je součástí syrské kuchyně a podle wikipedie pochází z Aleppa. Já jsem ji poprvé ochutnala v restauraci a od té doby ještě několikrát. Nemůžu se jí nabažit, podobně jako hummus z cizrny je i muhammara pasta těžce návyková. Vynikající právě jako předkrm, ale pokud sestavujete orientální jídelníček pro hosty, může se pak přijídat i k ostatním pokrmům. Chuťově je naprosto nedostižná. Nevím, jak přesně ji připravují v restauraci (nejspíš dosti tradičně), ale hledala jsem a hledala, až jsem několik receptů našla. Zvolila jsem z důvodů časové tísně ten nejrychlejší, tedy s využitím pečených paprik sterilovaných. Jinak se papriky pečou před přípravou.
Vyráběla jsem ho už loni a moc mi chutná. Je super jako příloha, ale naprosto nedostižné do sendvičů a zapečených chlebů nebo do různých wrapů. Loni jsem jej připravovala inspirována různými recepty. A samozřejmě jsem nenašla poznámky nebo spíš papírek, na který jsem si psala složení. Ale víceméně jsem si zhruba pamatovala, jak jsem své chutney z červené řepy dělala, tak jsem to letos udělala trochu zodpovědněji a poznámky rovnou převádím do příspěvku. Postupně docházím k tomu, že blog je taková moje kuchařka a už celkem nahrazuje moje hromady papírků a poznámek, podle kterých jsem vařívala. Znáte to, přesně víte, jakým písmem a na jakém papírku recept máte, víte i kde ho míváte v sešitě vložený, ale jako na potvoru tam zrovna není…Tak od tohoto problému blog velmi dobře pomůže. Sama jsem si ani nemyslela, že i pro mne bude tak prakticky využitelný, ale je to tak. Takže chutney z červené řepy pro časy budoucí.
Ratatouille je naprosto dokonalé jídlo, kde využijete letní zeleninu. Jednoznačně získalo na popularitě po uvedení stejnojmenného animáku, který se mimochodem opravdu povedl. Ve Francii patří ratatouille k tradičním pokrmům a existuje spousta obměn a variant. Já jsem se neubránila před lety vyzkoušet i tu filmovou verzi s dokonale vyskládanými plátky zeleniny. Našla jsem si tenkrát na internetu přímo recept na Remyho ratatouille. Jídlo bylo dokonalé, ale strašně pracné. Teď už se s tím nepářu a většinou veškerou zeleninu opeču, přidám rajčatovou omáčku, bylinky, česnek, dochutím, dám do trouby a peču, dokud není směs trochu více vypečená, protože tak mi chutná nejvíce. Nedávno jsem ale narazila na verzi do sklenice (zde) a to mě nadchlo. Hned jsem věděla, že se inspiruji a podobnou verzi vyzkouším.
Další skvělý recept, kde můžete zužitkovat cuketu. Cuketové curry pickles jsem ochutnala letos při návštěvě našeho dávného drahého přítele Thomyho ve švýcarském Wallis. Po mnoha letech se nám podařilo zorganizovat čas a vyrazit na krátký výlet. Prožili jsme krásné dny s Thomym, který pro nás měl naplánované výšlapy v Alpách. To byla panoramata :-). Kromě toho ovšem byl Thomy výborný hostitel. Měl z nás velkou radost, protože jak říkal, nejhorší je, když se host nimrá v jídle. To jsme my tedy nedělali a moc jsme si na všem pochutnávali. Thomy moc dobře věděl, co připravit za jídlo jako zlatý hřeb večera. Když jsme před 25 lety poprvé ochutnali raclette, bylo to právě zde.
Prosecco je pro nás letní záležitost, jednoznačně. Nejlepší letní limonáda. Bylo jasné, že když mám v lednici sirup nachystaný k použití, bude na řadě právě Prosecco s levandulovým sirupem. Obojí musí být řádně vychlazeno. Nápoj nám moc chutnal, suchá zemitá levandulová vůně i chuť se s Proseccem výborně doplňují. je to výborný, netradiční letní drink a pokud už si levandulový sirup připravíte, rozhodně tento nápoj nevynechejte.
Když byli kluci menší a už jsme bydleli na vesnici, dělávala jsem sirupy. Ať už z květů magického černého bezu, nebo meduňky či máty, všechny byly výborné. Teď už ale doma sirupy nepijeme, jsme zvyklí pít vodu. Tak šťávy moc nedělám, protože bychom je nestihli spotřebovat a to by byla škoda. Dělávala jsem hlavně právě sirup z bezových květů a musím říct, že velmi ráda. Samotná příprava sirupu mi chybí. Ale už jsem se trochu naučila nedělat nic, co vím, že stejně nespotřebujeme. Levandulový sirup mě ale pro své intenzivní aroma velmi lákal. Rozhodla jsem se, že jej ve velmi malém množství připravím. Výhodou je, že můžete sirup dělat jak z čerstvých, tak ze sušených květů a tím pádem to není jen sezónní záležitost.