Nemůžete navštívit Nový Zéland a neochutnat Pavlovu. Dezert, o jehož vynález se přou místní s Australany. Na Zélandě je teď ještě léto, tedy optimální čas na návštěvu. Asi také jeden z důvodů, proč byl televizní program plný dokumentů o této nádherné zemi. Po návratu mi babička hlásila, co toho viděla a ať se podívám na tohle a tamto a kdy že to budou opakovat. Vzhledem k tomu, že jsme beztelevizní domácnost, tak se koukání nekonalo. Ale nebylo to třeba. Nový Zéland, to je nemoc na celý život. Je jasné, že jsme tam nebyli naposledy. Kdybych se neměla těšit na další návštěvu, tak vážně nevím. Samozřejmě jsme si doma sjeli filmový maraton všech tří dílů Pána prstenů. Zkrátka jsme tomu kouzlu Zélandu propadli, ať jsme chtěli nebo ne a my jsme chtěli. Pokud patříte k těm, kdo o cestě na Zéland sní a uvažují, tak neváhejte ani chvíli, budete bohatě odměněni. Číst dál..
Výborné a chutné díky semínkům v receptu, které se při pečení opraží. Semínkové bezlepkové krekry jsou křehké a křupavé, moc nám chutnali. Můžete si je dát jen tak k vínu, ale i jako zdravou svačinku. Nebo si je zabalit na cesty jako energetickou křupku. Na přípravu nejsou složité, jen je třeba trošku speciální zacházení s poněkud drobivějším a na druhou stranu i mírně lepkavým těstem. Pokud ale budete těsto válet mezi 2 vrstvami potravinové folie, půjde až překvapivě snadno vyválet na tenko. Rozhodně tyhle krekry stojí za vyzkoušení.
Je to něco na způsob pečeného čaje, spíš taková voňavá hrušková omáčka. Velká dobrota. Pečené hrušky v cidru můžete použít jako přeliv přes dezerty, do jogurtu nebo na granolu k snídani. Můžete si je dát samozřejmě jen tak nebo se šlehačkou a zmrzlinou. Pokud byste na ně nakonec dali těsto, uděláte si poněkud šťavnatější luxusní crumble.
Neboli také ovesné sušenky na cesty. Pekla jsem je, když jsme vyráželi s manželem na krátkou dovolenou do Toskánska jako pohotovostní zdroj energie. Měli jsme před sebou spoustu kilometrů a to se nám většinou moc nechce zdržovat zastávkami na jídlo. Samozřejmě to nakonec uděláme, ale já mám ráda připravený plán B, abychom cestou náhodou nepadli hladem. Sušenky jsou opravdu výborné.
Jednoduchá a výborná. Nejlepší je, když už vaříte fazole, uvařit celé balení a pak jej využít na více jídel. Na fazolovou pomazánku vám bude stačit trochu, odhadem tak polévková miska. Je výborná jen tak na chleba, ale můžete z ní připravit i chlebíčky či jednohubky. To jsem tentokrát udělala i já. Jsou zdravé a moc dobré.
Nechytejte mě úplně za slovo, protože nejde tak ani o to, jestli se vám povede úplně přesně postupovat podle zajetých pravidel pro přípravu té které kávy. Tady jde o chuť a zábavu. Už jsem psala, že kavárny Starbucks máme spojené s prvními výlety do Evropy a Ameriky, kdy jsme byli naprosto ohromeni vším v tom velkém světě. Podobných podniků je teď více, a to už i u nás. Pumpkin spice latte je jeden z kávových drinků, které neodmyslitelně patří k podzimní a zimní sezóně. Jinou hvězdou je například Eggnog latte, na který třeba taky někdy dojde, uvidíme. Tohle pití vám spolehlivě nahradí lehký oběd, takže pokud si jej budete dávat na cestách, rozhodně už nemusíte plánovat, kde se pak najíte. Buďte si jistí, že už se do vás víc nevejde. Není ovšem nic těžkého si dýňové caffè latte připravit i doma a pochutnáte si úplně stejně. Takže pokud připravujete dýňové pyré na další použití v kuchyni, nezapomeňte si dát trochu stranou na přípravu tohoto podzimního superkafe.
Je to výborná lahůdka, úžasná, jsem z ní úplně unešená. Přitom, jak už to tak bývá, jsem se do pečeného zelí pustila celkem náhodou. Pekla jsem zrovna vepřovou kotletu, která je sama o sobě dost suchá. Ale když ji necháte osolenou, pokmínovanou a s česnekem péct pod pokličkou při 150 °C 3 hodiny, tak si buďte jistí, že suchá tedy nebude. Bude naprosto úžasně jemná, voňavá, jen se rozpadat. A jak mi v troubě v malém pekáčku začínala pečeně pomalinku vonět, tak jsem si řekla, že je něco třeba udělat s tou hlávkou zelí, co už ji mám týden v kuchyni na lince. Sklidila jsem ji ze záhonu, protože už začínala okorávat. Neměla jsem ale čas krájet a dusit klasické zelí. Tak jsem si vzpomněla, že jsem někde viděla zelí pečené v celku. Rozhodla jsem se tohle pečené zelí zkusit. Udělejte to taky, jde o jednu z nejlepších příloh, co jsem kdy měla. Ani nemusí jít nutně o přílohu, stačí i samotné zelí.
Je to takový náš národní poklad, vyrostli jsme na vepřu knedlu zelu a zelňačkách. Ale nejsme sami, kdo fermentované zelí a jiné zeleniny vyrábí. Všude, kam se podíváte, mají svoje verze těchto fermentovaných, zdraví prospěšných lahůdek. Aby ne, dříve to býval jeden z hlavních spolehlivých způsobu uchování zeleniny na zimu. Ale co si budeme namlouvat, když si v obchodě koupíte pytlík kysaného zelí a je náhodou z Německa, tak vám prostě nechutná. Jsme zvyklí na to naše zelí. A taky většinou co rodina, to osvědčený recept. Jsou samozřejmě výjimky, ale všeobecně se dá říct, že kysané zelí zkrátka milujeme. Když jsem začala sama hospodařit a dělat kde co, tedy rozuměj nejraději zkoušet všechno, co se doma vyrobit dá, tak došlo i na zelí. Je to opravdu snadné. Rozhodně, pokud už dávno nejste zkušení kvasiči, se nebojte a jednou to zkuste, nad domácí kysané zelí není, to je čistá pravda.
Jde vlastně variaci na Baba Ganoush, tradiční předkrm kuchyně Blízkého východu. A je to ohromná dobrota, jejímž základem jsou řádně upečené lilky. Moje verze není úplně přesná, je to v lehké úpravě. Nemám totiž moc ráda tahini, neboli sezamovou pastu. Zkrátka mi v jídle nechutná, vnáší tam trochu hořkosti a pro mne pachuť, která mi nejede. V jedné restauraci jsem ale ochutnala lilkový dip s jogurtem a to jsem se rozhodla taky vyzkoušet. Dip z pečeného lilku s přidaným jogurtem je celkově trochu jemnější, odlehčená verze známého příbuzného.