Je to tu, už zase začínáme uklízet zahrádku a záhony pomalu chystat na zimu. Zatím pomalu, ale ono to nějaký čas zabere. Den se krátí a večer je pěkná zima. Takže, jak chybí čas, zůstávám tam déle a že je sucho, tak nakonec ještě něco málo zalívám a mám mokré ruce i nohy. Odpoledne bylo přece hezky, takže jsem nalehko, naboso jen v žabkách. A je mi zima. Povedlo se mi velmi vydatně při tom zahradním úklidu vystydnout. A já tedy rozmrzám velmi špatně. Mám ale ještě pořád bedýnku plnou. Je nakonec dobře, že mi s konzumací pomáhají moji hlodavci. Rozhodně jsem sela víc, než dokážeme spotřebovat, ale to přikládám stále ještě nedostatečným zkušenostem a věřím, že průběžným laděním množství i odrůd se budu postupně zlepšovat. Takže, co je po tomto obsáhlém úvodu třeba jiného, než polévka na zahřátí, že?
Alsaský cibulový koláč
Tenhle koláč jsem dlouhá léta nejedla. Nedávno jsme jej dostali a moc mi chutnal. Čili uzrál čas se do něj pustit. Nezeptala jsem se Marušky, která koláč pekla, přesně na postup. Říkala ale, že do cibule dávala vyvařit víno. To mě upoutalo, protože cibule byla úžasně voňavá a lahodná, při tom i mírně pikantní, zkrátka dobrota. Alsaský cibulový koláč je velmi snadný na přípravu, je prostý a přitom tak luxusní.
Tentokrát jsem musela hodně rychle improvizovat, protože původní plán byl, že nebudeme jíst doma, měli jsme jít na večeři. Ale shodou různých okolností z toho sešlo, tak jsem potřebovala navařit doma. Mangold teď jede, to je vážně zelenina, která má vysokou produkci zelené hmoty a v podstatě je i dobře, že jsem aspoň mohla něco natrhat. Posbírala jsem cukrový hrášek. Z mrazáku vyndala bílou grilovací klobásku, ale opět hlavně proto, že potřebuji likvidovat zásoby. Jinak by mohlo být jídlo jen zeleninové, případně byste místo klobásy mohli opéct tofu nebo tempeh, pokud byste chtěli vege úpravu. Bulgur s mangoldem je základ, dále se fantazii meze nekladou. Je to vlastně takové bulguroto a stejně jako u risotta, i tady se můžete vyřádit a různě obměňovat přísady.
Ratatouille je naprosto dokonalé jídlo, kde využijete letní zeleninu. Jednoznačně získalo na popularitě po uvedení stejnojmenného animáku, který se mimochodem opravdu povedl. Ve Francii patří ratatouille k tradičním pokrmům a existuje spousta obměn a variant. Já jsem se neubránila před lety vyzkoušet i tu filmovou verzi s dokonale vyskládanými plátky zeleniny. Našla jsem si tenkrát na internetu přímo recept na Remyho ratatouille. Jídlo bylo dokonalé, ale strašně pracné. Teď už se s tím nepářu a většinou veškerou zeleninu opeču, přidám rajčatovou omáčku, bylinky, česnek, dochutím, dám do trouby a peču, dokud není směs trochu více vypečená, protože tak mi chutná nejvíce. Nedávno jsem ale narazila na verzi do sklenice (zde) a to mě nadchlo. Hned jsem věděla, že se inspiruji a podobnou verzi vyzkouším.
Tuřínové placky jsou vlastně takové bramboráky bez brambor. Recept jsem v podstatě připravovala stejně jako bramborák. Tuřínové placky mají výbornou, aromatickou chuť. Tuřín sám o sobě má chuť velmi specifickou, lehce peprnou. Těžko se popisuje. Vznikl jako kříženec zelí a vodnice snad někdy v 17. století. Trochu voní i po křenu. Je fakt výborný. Navíc má jednu vlastnost, která na mé zahrádce je jednoznačně výhodou v konkurenčním boji různých plodin. Nežerou ji moji hlodavci. Zatímco mi téměř zlikvidovali úrodu červené a žluté řepy, tuřínu, který s nimi sdílel záhon, si ani nevšimli. Takže příští rok tuto zkušenost hodlám ověřit.
Cukety jsou zahradníkovo potěšení. Nezklamou a neúnavně dorůstají jedna za druhou. Předpoklad je, že je musíte mít rádi a tudíž nepatříte do kategorie strávníků, kteří jakékoli jídlo z nich komentují slovy: „Copak to dnes zase máme, není to moc zdravé?“. Taky takového doma mám. Já mám ale cukety ráda, můj muž je taky sní a pochutná si na nich. Ale musí to být opravdu jídlo s chutí. Cukety samy o sobě jí moc nemají, to jim ovšem v kulinářské úpravě dává velkou výhodu, protože vstřebají různé chutě od ostatních surovin. Letos jsem poprvé vysela i ty malé kulaté. Plněné sýrové cukety v tomto receptu jsou tedy premiérové. Mohli byste v klidu naplnit obsahem i normální menší cukety, s kulatými je ale pak jednodušší manipulace po upečení a jídlo taky dobře vypadá.
Květák mám moc ráda, ale o poznání méně ráda jej připravuji. Tedy, hlavně nerada dělám smažený květák, který ovšem je asi obecně nejoblíbenější. Různé placičky a karbanátky jsou pro mne přijatelné a na vrcholu žebříčku popularity stojí květáková placka, ať už ji vyrobíte s jakýmkoli dochucením. Dáte prostě připravený mix do vymazaného pekáčku a máte hotovo. Trouba už jídlo dopeče za vás. Pokud byste oplývali dostatkem času, můžete samozřejmě místo placky připravit ze stejného materiálu karbanátky na plech nebo smažené. Ale tuto placatou úpravu neboli květákový placek vám sem dávám jako inspiraci na výborné super rychlé jídlo.
Telecí maso úplně běžně na pultech nevídám. Popravdě už ani masové pulty nesleduji. Kupuji maso v obchodě naprosto výjimečně. I toto telecí bylo od farmáře. Pekla jsem kýtu. Aby se maso nevysušilo, peče se při nižší teplotě a doba pečení je zhruba 20 – 30 minut na půl kila masa. Protože je velmi jemné a křehké, upeče se krásně do měkka. Jemné je i chuťově, nesnažím se jej proto nijak moc kořenit, aby se jemná chuť masa neztratila v přívalu jiných. Úplně stačí, když maso osolíte a opepříte.