Jednoduchá a výborná. Někdy se až musím smát, když si uvědomím, proč vlastně jsem uvařila to a ono, co mě zrovna vedlo ke konkrétnímu jídlu. Tato kuřecí polévka je typický příklad. Nevím, jak vy, ale já jsem jako dítě nesnášela petržel nebo libeček do polévky. Moje babička ho velmi ráda používala. Nepamatuji si, kdy nastala ta změna, že se všechny tyhle chutě obrátily. Když jsem na zahrádce trhala libeček, abych ho babičce trochu dovezla, dostala jsem nezřízenou chuť na polévku, hned jak jsem tu jeho typickou vůni měla pod nosem. Proto jsem si druhý den koupila kuře (měli v bio kvalitě, tak nebylo co řešit) a vývar jsem si dala vařit. To je myslím ten správný výraz, protože když vařím vývar, tak to obvykle není jediná činnost, kterou vykonávám. Dopadne to tak, že vývar je na plotně a já celé odpoledne dělám na zahradě a na polévku si ani nevzpomenu. Vím, že nemusím, nic se nestane, když budete vyvářet klidně i 3 hodiny. Podotýkám, že tento recept je čirou inspirací, variací na polévku je nepočítaně a je jen na vás, co budete chtít do samotné polévky přidat.
Když už vezmu pytlík s čímkoli, tak jej zpracuji rovnou celý, Teda většinou. Zkrátka si naplánuji více jídel, která z dané suroviny připravím. Je to skvělé, protože najednou navařím na více dní, případně mám obědy do krabiček. Zejména teď, kdy ještě nesklízím ze zahrady, ale naopak na ní dřu celé odpoledne, nemám na vaření moc času. Takže navařit si do foroty se hodí. Navíc mě baví přemýšlet, co teda vlastně z té čočky, kterou jsem už namočila, udělám. Vím, že se to nemusí, ale já si i čočku namočím do druhého dne, jednak je dobrá na uzobávání při vaření a jednak je i velmi rychle uvařená. Tentokrát tedy byla úplně obyčejná, báječná čočka, po které moje ruka sáhla v komoře. Jelikož jsem sběrač a zásobovač, tak věřte, že mám vždycky po čem sáhnout. První z jídel, které z čočky připravím, je čočková polévka, která se podává s ochuceným jogurtem. Vaří se s rajčatovou omáčkou a zeleninou a je vynikající.
Pokud máte doma králíka a chcete zkusit něco nového, tak králičí ragú je recept přesně pro vás. Vlastně by se hodilo spíš pokrm nazvat pomalu pečeným pikantním králíkem, protože se pečou porce králíka a až nakonec se oberou. Takže klidně byste mohli porce podávat celé, s omáčkou a těstovinami. Ale já mám raději králičí ragú, stačí vám totiž na jednu porci méně masa a člověk se pak nepřejídá. Jídlo je výborné, řekla bych v duchu italské kuchyně. Díky přidaným chilli papričkám je opravdu lehce pikantní a celkově plné chuti. Přitom je, dá se říct jedno, jestli upečete králíka nebo kuře či krůtu. Můj recept je tedy z králíka, ale popusťte klidně uzdu své fantazii a nebojte se jej obměnit.
Voňavá pečená dýně s hummusem a trhaným masem a klidně i bez něj
Tenhle recept se postupně nabalil na dýni ve spíži. Řekla jsem si, že už je nejvyšší čas ji zpracovat, ale moc jsem neměla představu, co s ní. Řekla jsem si, že když ji okořením a upeču, tak tím nic nepokazím a pak uvidím, vždycky můžu udělat polívku. Měla jsem taky rozmrazený poslední balíček s jehněčími žebry. Tam to bylo jasné, jedině pomalým pečením je dokonale využiji. Takže jsem se rozhodla tyhle dvě věci spojit. A hummus, ten už byl přirozeným můstkem mezi oběma jídly. Všechno dohromady to dokonale zapadlo do sebe. Nutno podotknout, že už jen pečená dýně s hummusem by sama o sobě byla výborná. Základem je ji okořenit. Zkrátka ochutit pořádně voňavým kořením. A můžete použít orientální směs směrem k arabské kuchyni nebo ladit spíš do středomořské kuchyně, což jsem se tentokrát rozhodla já. Hummus je univerzální a když jej necháte neutrální, bude se hodit téměř ke všemu. Já osobně bych jej mohla denně.
Polníček na záhonech stále vesele dorůstá, tak jsem si říkala, že by to chtělo nějaký salát. Měla jsem zrovna čerstvá vajíčka, tak jsem je přidala. Pak už jen něco pikantnějšího, jako třeba modrý sýr a kousek sušeného prosciutta a bylo to. Tekutý žloutek z vajíčka spolu s olivovým olejem a kousky sýru udělali skvělý dresink. Salát byl opravdu báječný a moc jsem si na něm pochutnala. Já jsem si jej dala k sobotní snídani, byl zrovna hezký slunečný den, já byla sama doma, tak jsem měla chuť na něco hodně dobrého, čím bych se potěšila a nebylo mi doma smutno. Salát se ztraceným vejcem tohle všechno do puntíku splnil. Musela jsem v neděli ráno dělat druhou rundu, protože když můj drahý manžel viděl fotky na instagramu, kam jsem jednu hned vrhla, dožadoval se svých práv :-).
Tohle tedy jistě není žádný recept, to ne. Ale….. Někdy se vám určitě stane, že uvaříte víc brambor, než potřebujete a pak je buď použijete na noky nebo knedlíky, nebo je nakonec zapomenuté z lednice vyhodíte, protože už jsou tak trochu obešlé a nevábné. Taky ale můžete podobné zbytky použít na přípravu velmi snadného jídla a velmi chutného plnohodnotného pokrmu. Zapečené brambory s čímkoli vhodným, co ještě najdete v lednici, máte hotové za zhruba 40 minut. Množství surovin tu nebudu uvádět, protože podle toho, co a kolik toho máte, budete mít případných porcí.
Výborná zahřívací hustá zimní polévka. Dýni i zeleninu si nejdříve upečete v troubě, aby pěkně voněla, a pak už je to hračka. S polévkou není žádná práce a perfektně se zvládne i při větším vaření, protože zatímco se vše peče, vy se můžete věnovat ostatnímu jídlu. Dýňová zeleninová polévka není žádná věda a pochutnáte si maximálně.
Trippa alla Fiorentina neboli dršťky po florentinsku v lehce upravené variaci
Dršťky patří mezi suroviny, které lidi buď nesnáší, nebo milují. Já je nevařím moc často, ale rozhodně patřím do druhé skupiny. Zejména po té, co jsme dršťky na několik způsobů ochutnali právě na cestách po Itálii. Ale i naši dršťkovku jsem měla vždycky ráda, už jako dítě. Takže asi budu opravdu z té druhé skupiny tak nějak odjakživa. U nás se tedy jinak než v polévce většinou dršťky nepoužívali. Ale v Itálii, to je jiná, tak zpracovávají skutečně vše, co se zpracovat dá. Když už muselo zvíře kvůli našim žaludkům na porážku, tak ať nic nepřijde nazmar. U řezníka mají hned vícero hovězích žaludků a zpracovávají je v různých jídlech. V jednotlivých žaludcích se nevyznám, používám dršťky u nás běžně dostupné, čisté, prané a vařené. To významně usnadňuje další práci v kuchyni, v podstatě už skoro žádná není. Trippa alla Fiorentina neboli dršťky po florentinsku je jedna z nejlahodnějších úprav, co jsme ochutnali. Tenhle můj dnešní recept bude ovšem lehkou modifikací tradičního. Přidala jsem a lehce upravila suroviny a nakonec zamíchala i vařené bílé fazolky, což se v některých regionech Itálie dělá. Bílé fazole se svou velmi jemnou chutí i konzistencí do jídla hodí, tak proč ne.
Jednoduchá a nádherně voňavá polévka. Mám hrozně ráda pomalinku opékanou a lehce karamelizovanou kořenovou zeleninu s rozličným následným použitím. Petrželový krém je polévka, kterou připravíte velmi snadno, netrvá to ani dlouho. Bílé fazolky jsem měla uvařené, tak jsem misku použila do polévky, část jsem rozmixovala s petrželí a část pak nechala vcelku, mám ráda, když je v polévce i něco k zakousnutí.
Další z kategorie polévek, do které postavíte lžíci. Vlastně není ani vyloženě důležité, jestli bude polévka z červeného zelí nebo z toho bílého. Je to zkrátka super vydatná, přitom zeleninová polévka, plnohodnotný lehký oběd nebo večeře. Díky použitému chlebu na zahuštění už nemusíte nic přikusovat, vše máte v jednom.