Studené a deštivé počasí už nenechá nikoho na pochybách, že se opravdu definitivně blíží zima. A to je období, kdy přijdou výživné a teplé polévky obzvláště vhod. Já polévky miluji. Jednak se při vaření můžete vyřádit a popustit uzdu své fantazii, a jednak jsou polévky prostě skvělé. Když přijdete zmrzlí z venku, stačí ohřát misku a je vám krásně. Zahřeje na duši i na těle. Nedám na polévky dopustit. Tahle fazolová smetanová polévka je z mých posledních fazolí, které jsem ještě po prvních ranních mrazících sebrala venku. Teď už jsem musela všechny rostliny definitivně zlikvidovat, opravdu není šance, že by mohly lusky dozrát. Fazole byly pěkné, některé menší, některé větší. Lusky byly i zvenku namrzlé, ale samotné fazolky vevnitř byly vesměs v pohodě. Předpokládám, že moc takových exotů s pozdě vysazenými fazolemi mezi vámi nebude, takže vy si namočte misku libovolných fazolí a uvařte do měkka, jak jste zvyklí nebo sáhněte po konzervě. Pak už budete postupovat stejně jako já v mém receptu.
Středomořské pečené fazole
Miluju všechny luštěniny, ale fazole navíc můžu i pěstovat a to je veliká radost. Letos se mi poprvé podařilo vypěstovat víc než jen osivo na další sezónu. Není to sice nějaké závratné množství, ale pokud sami pěstujete, tak mi rozumíte. Fazole jsem si mohla i nasušit na vaření v zimě. A nejen to, jak jsem manická zahradnice, vysela jsem ještě jednu rundu fazolí v průběhu léta. A to může vyústit jedině v to, že nestihnou optimálně dozrát. Postupně ty jen trochu baculaté lusky sklízím, protože tam nebožáci leží na sobě a některé se pak začínají kazit. Tím pádem se mi doma sešla pěkná krabička fazolí, které nejsou vhodné na sušení, protože prostě nejsou zralé. Jde ale o druh, který lze použít jak na lusky, tak na fazole. Takže jsem se rozhodla z těchto fazolí uvařit jídlo. Velkou výhodou čerstvě vyloupaných fazolí je, že jsou uvařené do měkka za zhruba 15 minut, menší i dříve. A taky jsou vážně moc dobré. Zvažovala jsem je jen prostě uvařit a sníst, protože na to jsou fazole úplně skvělé. Ale pak jsem si řekla, že si to trochu víc užiju a rozhodla se upéct něco chuťově bohatšího. Jídlo je to ovšem stále velmi jednoduché a přitom tak skvělé. Středomořské pečené fazole jsem takto pojmenovala, protože jsem použila oregano, tymián a rajčatovou omáčku.
Tohle je tedy aspoň pro mne lahůdka první třídy. Dokud jsem je v Řecku neochutnala, netušila jsem, o čem je řeč. Byla jsem se sestrou a neteřemi, které pořád dokola vzpomínaly a těšily se na ty výborné řecké brambory. Asi to taky znáte, pokud jezdíte do Řecka. A holky měly pravdu, hned jak jsem je ochutnala, věděla jsem, proč se na brambory tak těšily. Jsou opravdu výjimečné. Vlastně bych je klidně mohla mít samotné, ne jako přílohu. Úpravy, co jsme ochutnaly v Řecku, byly různé. Některé byly měkké, neopečené, jiné s kůrčičkou. Po pravdě většinou jsme si tam dávaly ty měkké, nakyselo vařené brambory. Hledala jsem recepty na internetu a nakonec jsem si udělala takový výcuc, co by mi tak asi nejvíce chutnalo. A pak jsem narazila na recept na pečené citrónové řecké brambory s česnekem na tomto blogu (zde), který přesně splňoval mou představu o plánovaném postupu a ingrediencích. Tak jsem se přestala zabývat tím, kolik čeho a postupovala jsem podle tohoto receptu. Vlastně na přípravě je naprosto skvělé to, že je téměř bez práce.
Původně jsem se chystala na klasické švédské masové koule, které nás naučila jíst Ikea a kdyby nic jiného, tak tohle se jim teda povedlo, protože je to opravdu dobrota a navíc praktické jídlo, kterým hravě nasytíte několik krků najednou. A to jsem právě potřebovala. Jenže těch krků, co jsem chtěla nasytit, bylo opravdu hodně a věděla jsem, že bych asi neměla dost omáčky, která mi u švédských koulí vyjde vždycky tak tak. Tak jsem se rozhodla pro italskou variaci s rajčatovo – zeleninovou omáčkou, kterou jsem si vyrobila zvlášť, což je možné v podstatě, když to přeženu, v neomezeném množství. Inspirovala jsem se koulemi, co jsem našla na internetu zde, ale recept jsem si změnila. Pekla jsem koule už 2x a pokaždé jsem vlastní masokule udělala jinak. V prvním případě jsem přidala podle původního receptu klobásu. V druhém případě jsem se rozhodla na poslední chvíli, klobásu jsem tedy doma neměla a tak jsem do masa přidala anglickou slaninu. A obě varianty byly super. Masové koule se zeleninovou omáčkou jsou rozhodně rovnocenným kamarádem svých švédských příbuzných. Obojí jsem pekla pozdě večer, protože přes den jsem v práci, tak to jinak nezvládám. Proto nejsou fotky nic moc, s tím ale budu bojovat celou zimu, nedá se nic dělat. Jídlo je ale tak skvělé, že sem recept dávám, tak mi ty fotky odpusťte.
Pokud jste cestovali po Irsku, musela se vám dostat do ruky jejich nejoblíbenější pikantní omáčka Ballymaloe country relish. Podává se typicky k irské snídani, ale skvělá je i k hamburgeru, do sendvičů nebo k sýru, jak se píše na lahvičce. Je vážně vynikající, kořeněná, pikantní, jedinečná. Originální recept na omáčku vznikl ve 30 letech minulého století, když manželka farmáře Ivana Allena Myrtle musela zpracovávat ohromné množství rajčat z farmy, protože lidé je nekupovali, nebyli na rajčata totiž zvyklí. Průmyslově začala relish vyrábět jejich dcera v 90–tých letech minulého století a dnes už firmu Ballymaloe House vede vnučka Allenových. Ballymaloe country relish je zkrátka pojem. Vzhledem k tomu, že neustále likviduji úrodu rajčat, řekla jsem si, že bych něco v tomto duchu mohla zkusit. Začala jsem pátrat na internetu a našla jsem v podstatě jediný recept, který původně pochází od některé z členek klanu a podle bloggerky, u které jsem ho našla (zde), by měl být omáčce velmi podobný. Ještě jsem jej trochu upravila, když jsem si přečetla etiketu originální lahvičky, kterou jsme si z Irska přivezli. Bohužel jsme cestovali jen s příručním zavazadlem na lehko. Tím pádem jediná možnost byla nakoupit na letišti v Corku, odkud jsme letěli domů. Kdybych měla velký kufr, skončilo by v něm několik lahviček a měla bych zásobu. Musím říct, že rajčatová pikantní omáčka, kterou jsem podle receptu vyrobila, je opravdu moc dobrá. Když jsem srovnávala s originálem, není tedy úplně stejná. Ale to ani není cílem, originál je jen jeden a vždycky je tam pár těch tajných ingrediencí a postupů, které jej dělají originálním.
Další salát, který si můžete dát jen tak samotný, ale výborně se hodí právě jako příloha k masu. Kuskusový salát můžete připravit na tisíc způsobů. Tahle verze je ochucená tak, abyste si pochutnali i na zbytcích, které si vezmete třeba druhý den k obědu, salát je lahodný už sám o sobě. Se zeleninou, aromatickým sýrem a s hořčičnou zálivkou.
Jak jsem už psala, úroda patizonu je veliká a tím pádem je třeba přemýšlet, jak ji zpracovávat. Musím říct, že jsem si na plechu pečenou jakoukoli zeleninu velice oblíbila. Jednak můžete různě měnit koření a směs zeleniny a jednak je to velmi snadná příprava výborného jídla. Pak už stačí k zelenině lehce ochutit zakysanou smetanu. Můžete podávat s brambory nebo se salátem, ale i třeba s vařenou čočkou či bulgurem nebo kuskusem. Možností je opravdu nepočítaně. Zkrátka stačí zeleninu nakrájet, štědře pokapat olivovým olejem, osolit, opepřit, posypat čímkoli podle chuti a dát do trouby péct na hodinu při °180 °C. Zhruba po půlce uplynuté doby občas promíchat. Tato polévka z pečeného patizonu je jen další způsob, jak s takto pečenou zeleninou naložit. Číst dál..
Ossobuco je hovězí či telecí kližka, maso ze zadního lýtka, které je příčně uříznuté i s morkovou kostí. Jídlo se obvykle připravuje z plátků s kostí. Já jsem ale měla koupené bio hovězí ossobuco z farmy, které mělo celé něco přes kilo a porcování na plátky tedy nepřipadalo v úvahu. Upekla jsem proto celý kus i s kostí a potom porcovala již pečené maso. Rozhodla jsem se pro přípravu bez rajčat, tedy světlé ossobuco s bílým vínem, podávané se šafránovým risottem. V receptech se ossobuco většinou dusí, já jsem se rozhodla jej strčit do trouby a pomalu péct, neměla jsem čas hlídat hrnec a navíc jsem měla velký kus masa, takže tohle řešení bylo pro mne jednodušší a rozhodně tím jídlo neutrpělo.
No tak už je to zase tady. Na jaře nevím, co bych ven zapíchla a pak, když se začne dařit a úroda narůstá, vymýšlím o sto šest, co s tím. Letos jsem se rozhodla zkusit pěstovat patizon, kamarádka je pěstovala loni a prý dobrý. Tak to je samozřejmě hláška, která mě nenechá klidnou. Protože jsme teď byli opravdu hodně zaneprázdnění a rozlítaní, tak jsem ani nestíhala vše zpracovávat a najednou jsem měla v kyblíku asi 5 kousků. Potřebovala jsem aspoň část rychle zlikvidovat pokud možno bezpracným způsobem. Vymyslela jsem pečený patizon ve formě plněných plátků. Číst dál..
Kapustu máme moc rádi. Hlavně mladé, křehké, zelené kapusty, které teď dorůstají. Polévka z mladé kapusty s cizrnou je jen jedna z mnoha možných úprav. Původně jsem plánovala udělat ji s bílými fazolkami, ale na lince mi stála sklenice s cizrnou a tak jsem si řekla, že je to vlastně dobrý nápad. Dala jsem do polévky šunkovou klobásu, ale tu lze zcela vynechat a budete mít polévku ve vegetariánské verzi. Obě jsou skvělé a navíc můžete sami libovolně podle vašich možností a obsahu spižírny obměňovat složení polévky. Toto je jen inspirace.