Uzené kuře je naprosto geniální pokrm na cesty. Poprvé nám tenhle tip dali naši domácí v prvním ubytování na naší loňské cestě po Novém Zélandu. Byla to skvělá inspirace, sama bych jej asi v obchodě nevyhledala, běžně uzené v podstatě nekupujeme. Tím spíš lze občas udělat výjimku. Zejména na Zélandu, kde je opravdu celkem draho, uzené kuře koupíte za pár dolarů a připravíte z něj hned několik jídel. Předpokládá to samozřejmě lednici po ruce přes noc, druhý den dojíte zbytek (pokud cestujete alespoň 2, tak je to akorát). Jsou z něj skvělé sendviče, nebo si koupíte jen salát a bagetu a třeba si dopřejete malou majolku a zaručuji vám, že si pochutnáte. Teď jsem kuře koupila v Provence na cestu domů. Čekal nás celý den v autě, 15 hodin cesty 🙁 s tím, že pokud bychom to nedali, odpočineme si a pojedeme dál. Neměli jsme čas zpátky cestovat s delší pauzou. Kuře jsem obrala a udělala 2 balíčky. Jeden jsme snědli cestou právě se salátem a majonézou (ta francouzská by se dala jíst jen tak, jak je dobrá. Ale zdatně jí sekunduje francouzská majonéza, co mají v tematickém týdnu v Lidlu). Cestu jsme zvládli na jeden zátah, takže jsme dojeli v noci. Doma nic k jídlu a hladoví chlapci. Takže druhý den byla tahle vynikající krémová omáčka s uzeným kuřetem a cuketou (kromě dvou asi metrových jsem po týdnu na záhoně našla i nějaké menší přiměřené velikosti).
S čím budete zapékat, je v podstatě jen na vás, možností je plno. Já jsem se chystala na hlívu, brokolici, zbytek kuřecích paliček (jen maso, kosti jsem hodila do polévky). Měla jsem ale ještě asi 200 g malých žampiónů, tak jsem je nakonec použila místo hlívy. Zapečené krémové těstoviny jsou skvělé, velmi variabilní jídlo a to co do použitých surovin, tak i do množství. To je na nich to nejlepší. Pokud potřebujete jídla hodně, přidáte všeho. Dají se ale stejně snadno připravit i pro dva. Já všeho mám vždycky více, protože si nosíme obědy do práce. Takže u nás nikdy nic nezbude, a když, tak to skončí připravené v mrazáku na pozdější expedici. Takže moje dnešní porce by byla tak pro 5 – 6 lidí, podle jejich žravosti.
Mám ještě stále na parapetu slušnou zásobu dýní, tak vymýšlím, co s tím. Tentokrát jsem vzala speciální odrůdu vyšlechtěnou americkou pěstitelkou a zahradnickou spisovatelkou Carol Deppe, permasemínka jsem si objednala loni zde. O odrůdě Sweet meat Oregon homestead si tam můžete přečíst. Já jsem z ní nadšená. Je to skutečně hodně masitá dýně, která má pevnou, velmi jemnou, delikátní a sladkou dužninu. Letos ji určitě vysadím znovu. Nezapomeňte, že dýňová semínka z vaší úrody, zejména pokud pěstujete více druhů, je velmi rizikové použít v příští sezóně. Dýně jsou opravdu hodně promiskuitní a je velmi pravděpodobné, že ze semínek vypěstujete něco úplně jiného, než jste původně měli (vlastní zkušenost, nebylo to ale vůbec k jídlu). Jsou způsoby, jak květy ochránit a ručně opylovat ze stejné odrůdy, ale to je vyšší dívčí. Ve skvělé knížce od Carol Deppe Nezdolný zahradník, je návod krásně popsaný, ale sama jsem proces ještě nezkoušela. V sezóně je to mimo moje časové možnosti, ale na wishlist jsem tuhle vychytávku zařadila. Jinak jsem ale ráda, že vůbec stíhám ostatní práce. Takže právě tuhle báječnou dýni jsem upekla a část pyré pak použila na lasagne s dýní, cizrnou a ricottou.
Zase jedno vaření, které nebylo v plánu, lépe řečeno původně jsem myslela, že krůtí prsa, co jsem rozmrazila na řízky, se snědí během víkendu. Ale události šly jinak a nakonec jsme i s návštěvou jedli na výletě. Tak jsem přemýšlela, co s masem, které jsem už měla v mrazáku balené po 2 plátcích, aby se kluci mohli případně sami uvařit, když nebudeme doma. Navíc jsem věděla, že následující 2 dny je nesníme. Rozhodla jsem se proto zkusit pečené kuličky z mletého masa. V lednici mi pak v pohodě vydržely a třetí den jsem jen udělala omáčku, kuličky v ní prohřála a podávala se soba nudlemi. Krůtí kuličky v teriyaki omáčce nemusíte samozřejmě připravovat takhle krkolomně, ale jen pro inspiraci píšu celou anabázi, protože doufám, že nejsem sama, komu se občas příprava resp. plánování vymkne z rukou.
Dýně už jsou ze zahrady doma a podle toho kolik jsem letos vypěstovala je jasné že dýňových receptů bude rozhodně přibývat. Jsou vážně skvělé, dají se připravit na všechny možné způsoby, tak uvidíme, jak se mi bude dařit. Těstoviny pečenou dýní a kapustou jsou skvělý recept velmi snadný na přípravu a k tomu si ještě pochutnáte. Je to výborné podzimní jídlo, a pokud máte po ruce menší dýni tak jej rozhodně můžete hned vyzkoušet.
Pokud jste někdy cestovali po Toskánsku a jedli v malých restauracích, museli jste na ně narazit. Pici (ano, výslovnost v češtině přinese všem juniorům úsměv na rty, ale tak to je), jednoduché tlusté špagety, jsou běžnou součástí domácí kuchyně. Jsou velmi snadné na přípravu, zejména pokud jste si přivezli z dovolené speciální váleček, co koupíte v každém městečku v obchůdcích s tradičními potravinami nebo předměty. Já jsem si ho před lety samozřejmě taky musela koupit, ale moc často jsem jej nevytáhla. Až teď, když jsem po pár dnech další návštěvy Toskánska loni na podzim pici několikrát ochutnala. Hledala jsem pak nějaký jednoduchý recept a objevila jsem poklad. Na blogu Juls´ Kitchen – zde – najdete nepřeberné množství receptů z toskánské domácí kuchyně i jiných. Navíc má Giulia i skvělý instagramový profil, kde se taky dozvíte mnoho užitečného. Já jsem se tedy doslova zamilovala. Tyhle její toskánské domácí pici jsem pro vás připravila. Postupovala jsem podle jejího receptu a já jsem si přidala svoje mušle s rajčatovou omáčkou, které jsem s nudlemi podávala. Pokud vás domácí vaření baví, nebojte se pici zkusit. Zvládnete to skvěle i bez válečku, můžete nudle krájet z těsta nožem nebo válet. To pak si jen uděláte z těsta váleček, ten nakrájíte a nudle jednu po druhé uválíte. Trvá to trochu déle, ale není to nic hrozného, takhle jsem je dělávala dříve podle nějakého videa na youtube, než jsem objevila Juls´Kitchen.
Potřebujete pro 2-3 osoby:
- 300 g hladké mouky
- 150 ml teplé vody
- 1 PL panenského olivového oleje
- ¾ ČL soli
Nasypte na vál mouku, udělejte uprostřed důlek a do něj nalijte olivový olej a osolte a přilijte trochu vody, tu postupně zapracovávejte do mouky a přidávejte další část vody. Může se stát, že jí budete potřebovat trochu méně či více, podle toho, kolik si vaše mouka vezme.
Vypracujte hladké vláčné těsto (trvá to asi 10 minut) a nechejte jej asi 30 minut odpočívat. V jiném receptu Giulia píše i 2 hodiny nebo přes noc. Těsto se jen potře olivovým olejem a pod folií nechá čekat.
Pokud máte váleček nebo si budete nudle krájet nožem, vyválejte pruh těsta šíře válečku na tloušťku asi 0,5 cm a nakrájejte nudle.
Trošku si je pak po oddělení od sebe prosypte moukou, ať se vám neslepí. Ještě je můžete trochu poválet a natáhnout na tlusté špagety.
Vařte v osolené vroucí vodě asi 10 minut.
Zahradní bob je pro mne nově objevený poklad. Zkoušela jsem jej pěstovat už dříve, ale teprve letos můžu říct, že se mi urodilo. Nasbírala jsem plný velký kbelík lusků. Ale abych vysvětlila nadpis. Boby vám tedy samy do pusy nenaskáčou. Je to jedna z plodin, jejíž konzumaci si tvrdě odpracujete. Ale nenechte se tím zastrašit. Odměna stojí za to. Já miluji cizrnu a bob mi ji tak trochu připomíná svou konzistencí. Chutí je pak podobný hrášku. Z bobů můžete připravit i hummus. Dělá se z nich i krásně zelený falafel. Já jsem potřebovala uvařit pro více lidí, a když už jsem tak tvrdě pracovala na získání bobu, u vaření jsem si chtěla odpočinout, proto jsem připravila lahodné těstoviny s boby, sýrem a smetanou. Pokud máte boby a nevíte, co s nimi, určitě jídlo zkuste, protože je vážně vynikající.
Pokud máte doma králíka a chcete zkusit něco nového, tak králičí ragú je recept přesně pro vás. Vlastně by se hodilo spíš pokrm nazvat pomalu pečeným pikantním králíkem, protože se pečou porce králíka a až nakonec se oberou. Takže klidně byste mohli porce podávat celé, s omáčkou a těstovinami. Ale já mám raději králičí ragú, stačí vám totiž na jednu porci méně masa a člověk se pak nepřejídá. Jídlo je výborné, řekla bych v duchu italské kuchyně. Díky přidaným chilli papričkám je opravdu lehce pikantní a celkově plné chuti. Přitom je, dá se říct jedno, jestli upečete králíka nebo kuře či krůtu. Můj recept je tedy z králíka, ale popusťte klidně uzdu své fantazii a nebojte se jej obměnit.
Toto nebudu nazývat receptem, ale jídlo je tak moc dobré, že je sem pro inspiraci vkládám. Vlastní příprava je časově možná trochu náročnější, ale rozhodně skoro bez práce. Kachnu jsem měla ze dvorku, to je výhoda života na malé vsi. Občas se k nějakému opeřenci dostanete. Jenže nás bylo dost ke stolu a kačička zase tak velká nebyla. Proto jsem se rozhodla pro pomalé pečení (už maso jinak v podstatě skoro nepeču, až na pár výjimek). Začala jsem s tím před pár lety a nechystám se to měnit. Pomalým pečením pod pokličkou při nižší teplotě upečete výtečné, měkké, šťavnaté maso a k dokonalému požitku vám bude stačit opravdu kousek. Kachnu jsem pak obrala, maso dala zpátky do pekáče do vypečeného tuku a ještě krátce pekla odkryté, aby lehce zezlátlo. Tuku z kachny je dost, takže maso bylo prakticky ponořené, nehrozilo tedy, že se vysuší. Pomalu pečená kachna s haluškami a kysaným zelím je dokonalé jídlo na nedělní stůl.
Pokud máte doma kapustu a hledáte momentálně inspiraci, nebojte se vyzkoušet tento recept. Plísňový sýr jsem použila, protože jsem jej měla doma a také mi s kapustou ladí, což se v jídle potvrdilo. Moc nám chutnalo všechno pěkně dohromady. Pokud jej doma po ruce nemáte, nebo vám nechutná, použijte klidně jiný. Tvarohové noky s kapustou a sýrem jsou velmi jednoduchý recept, který s obměnou sýru můžete připravit vícekrát, pokaždé tak bude jídlo trochu jiné. Můžete jej také zapéct, pak použijte ještě trochu více sýru na posypání.