Už hodně dlouho mě lákalo vyzkoušet nějaký sladký dezert s použitím silken tofu. To jsem si právě kvůli tomu koupila v korejské prodejně (v Praze kousek od Palladia). Toto tofu je úplně jiné, než jsme zvyklí, je hladké, úplně jemné. Výborně se hodí právě k přípravě dezertů a krémů.
Recept jsem dostala od kolegyně, vlastně jsem si o něj řekla, když jsem koláč ochutnala. Je to ten typ těsta, které máte umíchané, než se vám rozpálí trouba. Je to skutečná rychlovka. Ovoce můžete použít různé, čerstvé, mražené i kompotované.
Tak konečně na ně došlo. Už mnohokrát jsem se valašské frgále chystala upéct. I když to vlastně je zavádějící pojmenování, protože frgál býval koláč, který se nepovedl. Ale už to tak bývá, že se někdy uchytí slovo nebo název čehokoli, který původnímu významu vůbec neodpovídá. Dnes je jejich den.
Já obecně moc nejsem na sladká jídla. Sním je, i si na nich pochutnám, ale že bych si sama od sebe uvařila sladké, to ne. Ale vařím je ráda kvůli manželovi, který to rád. I kluci, když byli malí, dlabali o sto šest.
Jahelník byl na objednávce už hodně dlouho, tak jsem se rozhodla, že dneska je ta správná chvíle.
Když se podíváte kolem nás na mapě, tuhle dobrotu považují za svou všichni naši sousedé a taky se u nich tradičně připravovala. Mák zkrátka do našeho regionu patří. Nejen, že se z něj dají připravit různé lahody, ale taky ohromně prospívá našemu zdraví.
Mňam mňam, vdolky u nás doma k masopustu patří. Já vím, běžně se dělávají koblihy, ale ty my moc nemusíme, nedělám je. Jistě v tom hraje roli o to, že se mi vdolky vždycky povedly, na rozdíl od koblih, a taky že jsou krásné. Máme je rádi a i když je to hříšně vydatná krmě, tak pro jednou 🙂 se nic nestane, že? Pak přijde půst a postaví nás do latě.
Před Vánocemi se v Lidlu objevily malé dortové oplatky. Jak jsem byla rozjetá s těmi sladkými přípravami, hned jsem si vzpomněla na další babiččin recept, který jsme jako děti milovaly a užívaly si ho. Pišingrův dort, to bylo ono, ojídaly jsme jednotlivé vrstvy a lízaly krém, navrchu byla čokoláda. Co si víc přát. Ona babička je vůbec na sladké, má tyhle dobrůtky ráda dodnes. Různé pišingříky, jak jim říkáme, nesmí ve skříni chybět.
Je to vlastně taková obdoba vánočky, tento cop je ale celkově o něco lehčí, nadýchanější a není téměř sladký. Cukr v něm sice je, ale jen málo, je i osolený, takže se dá jít i se sýrem či šunkou. Je výborný i jako toust.
Když jsme byly se sestrou malé, mamka nám dělávala čas od času opečené ve vajíčku namočené toustíky z veky plněné tvarohem, které se pak obalily v moučkovém cukru. My jsme to milovaly.
Tenhle recept k nám doputoval od kolegyně mého muže. Je to vyhlášená vánočka, kterou pravidelně nosí na Vánoční setkání a všichni, kdo ji jednou ochutnali, chtějí recept na tuhle dobrotu. Recept se v jejich rodině, resp. rodině jejího muže, peče po generace a my jsme jej před lety adoptovali a nedáme na něj dopustit. Sami jsme recept už mnohokrát předávali. Je to ten typ nadýchané, vláčné a nevysychající vánočky. Kdo má rád hutnější, kořeněnou vánočku podobnou štole, ten třeba nadšený nebude.










