Tag

rajčata

Pokud jste cestovali po Irsku, musela se vám dostat do ruky jejich nejoblíbenější pikantní omáčka Ballymaloe country relish. Podává se typicky k irské snídani, ale skvělá je i k hamburgeru, do sendvičů nebo k sýru, jak se píše na lahvičce. Je vážně vynikající, kořeněná, pikantní, jedinečná. Originální recept na omáčku vznikl ve 30 letech minulého století, když manželka farmáře Ivana Allena Myrtle musela zpracovávat ohromné množství rajčat z farmy, protože lidé je nekupovali, nebyli na rajčata totiž zvyklí. Průmyslově začala relish vyrábět jejich dcera v 90–tých letech minulého století a dnes už firmu Ballymaloe House vede vnučka Allenových. Ballymaloe country relish je zkrátka pojem. Vzhledem k tomu, že neustále likviduji úrodu rajčat, řekla jsem si, že bych něco v tomto duchu mohla zkusit. Začala jsem pátrat na internetu a našla jsem v podstatě jediný recept, který původně pochází od některé z členek klanu a podle bloggerky, u které jsem ho našla (zde), by měl být omáčce velmi podobný. Ještě jsem jej trochu upravila, když jsem si přečetla etiketu originální lahvičky, kterou jsme si z Irska přivezli. Bohužel jsme cestovali jen s příručním zavazadlem na lehko. Tím pádem jediná možnost byla nakoupit na letišti v Corku, odkud jsme letěli domů. Kdybych měla velký kufr, skončilo by v něm několik lahviček a měla bych zásobu. Musím říct, že rajčatová pikantní omáčka, kterou jsem podle receptu vyrobila, je opravdu moc dobrá. Když jsem srovnávala s originálem, není tedy úplně stejná. Ale to ani není cílem, originál je jen jeden a vždycky je tam pár těch tajných ingrediencí a postupů, které jej dělají originálním.

Continue Reading

Jak jsem už psala, úroda patizonu je veliká a tím pádem je třeba přemýšlet, jak ji zpracovávat. Musím říct, že jsem si na plechu pečenou jakoukoli zeleninu velice oblíbila. Jednak můžete různě měnit koření a směs zeleniny a jednak je to velmi snadná příprava výborného jídla. Pak už stačí k zelenině lehce ochutit zakysanou smetanu. Můžete podávat s brambory nebo se salátem, ale i třeba s vařenou čočkou či bulgurem nebo kuskusem. Možností je opravdu nepočítaně. Zkrátka stačí zeleninu nakrájet, štědře pokapat olivovým olejem, osolit, opepřit, posypat čímkoli podle chuti a dát do trouby péct na hodinu při °180 °C. Zhruba po půlce uplynuté doby občas promíchat. Tato polévka z pečeného patizonu je jen další způsob, jak s takto pečenou zeleninou naložit. Continue Reading

Ideální, pokud potřebujte připravit lehké pohoštění pro pár lidí. Budete je mít hotové raz dva, zejména pokud sáhnete po hotovém listovém těstě, jako jsem to teď udělala já. Potřebovala jsem napéct poměrně rychle. Pokud budete mít špenát mražený, tak určitě sekaný, ne protlak. Ideální jsou samozřejmě domácí zásoby, pak stačí listy nasekat nahrubo. Moji špenátoví šneci nebyli ani tak ze špenátu, natrhala jsem na zahradě mangold, který už začíná vesele bujet. Takže je vlastně jedno, jaké zelení použijete.

Continue Reading

Naprostá pecka. Pokud fazole patří k vašim oblíbeným surovinám, tak tohle teda musíte vyzkoušet. Myslím, že se dá říct, že jde o klasický americký recept, který s různými obměnami najdete pod názvem Boston baked beans. Takže ta nenapodobitelná slano – sladká barbecue chuť receptu vévodí. Kdybych neměla pud sebezáchovy, tak se od pekáče nezvednu, dokud v něm bude zbývat jediná fazole. Pečené fazole chutnaly doma všem, kdo měli možnost ochutnat. Kromě fazolí jsou nedílnou součástí tohoto receptu také melasa a hnědý cukr a pak i kvalitní uzené. Americké recepty často používají malé fazole typu Navy. Já jsem při osévání svých plantáži zjistila, že z loňska mám ještě celou sklenici velkých fazolí, tak abych šla do nové sezóny s čistým štítem, rozhodla jsem se spást loňskou úrodu a plnou misku fazolí jsem namočila s tím, že recept vymyslím později. Jak už to tak u mne chodí.

Continue Reading

Původně jsem koupila půl kila kližky, že udělám gulášovou polévku. Lépe řečeno mě inspirovala paní, která v řeznictví stála o pár míst přede mnou. Pak se mi to ale rozleželo a doma jsem si říkala, že bych si dala něco šmrncovnějšího, ve stylu chilli con carne. Tak jsem trochu zaimprovizovala, inspirovala se i mexickými polévkami a vyrobila tenhle mexický kotlík, který je něco mezi polívkou a eintopfem a je skvělý.

Continue Reading

Dršťky patří mezi suroviny, které lidi buď nesnáší, nebo milují. Já je nevařím moc často, ale rozhodně patřím do druhé skupiny. Zejména po té, co jsme dršťky na několik způsobů ochutnali právě na cestách po Itálii. Ale i naši dršťkovku jsem měla vždycky ráda, už jako dítě. Takže asi budu opravdu z té druhé skupiny tak nějak odjakživa. U nás se tedy jinak než v polévce většinou dršťky nepoužívali. Ale v Itálii, to je jiná, tak zpracovávají skutečně vše, co se zpracovat dá. Když už muselo zvíře kvůli našim žaludkům na porážku, tak ať nic nepřijde nazmar. U řezníka mají hned vícero hovězích žaludků a zpracovávají je v různých jídlech. V jednotlivých žaludcích se nevyznám, používám dršťky u nás běžně dostupné, čisté, prané a vařené. To významně usnadňuje další práci v kuchyni, v podstatě už skoro žádná není. Trippa alla Fiorentina neboli dršťky po florentinsku je jedna z nejlahodnějších úprav, co jsme ochutnali. Tenhle můj dnešní recept bude ovšem lehkou modifikací tradičního. Přidala jsem a lehce upravila suroviny a nakonec zamíchala i vařené bílé fazolky, což se v některých regionech Itálie dělá. Bílé fazole se svou velmi jemnou chutí i konzistencí do jídla hodí, tak proč ne.

Continue Reading

bez masahlavní jídlasaláty a lehká jídla

Čočka se zeleninou

posted by Zdena 7 ledna, 2017 0 comments

Nestihli jsme čočku připravit na Nový rok, měli jsme tolik jídla, že nebylo třeba vařit, což jsem s radostí uvítala. Ale přeci jen jsem na ni měla chuť. Čočka se zeleninou jeskvělé rychlé jídlo, zejména pokud jste v létě byli pilní jako včelky a připravili si sterilovanou omáčku z rajčat, nějakou formu letní pečené zeleniny do skleničky nebo pastu z pečených rajčat.  Já jsem pilná byla a teď můžu sklízet plody své práce. Použila jsem jednak omáčku z rajčat a jednak ratatouille na zimu, kterou jsem si zavařila (inspirace zde a zde a zde)

Continue Reading

Výborná vegetariánská verze chilli con carne, tentokrát tedy bez masa. Ale pochutnáte si na něm úplně stejně, chuť je naprosto plnohodnotná, bez chybičky. Zeleninové chilli mě nadchlo. Hrozně mě baví hledat bezmasé verze oblíbených pokrmů tak, abyste se neochudili o zážitek z jídla. Zkrátka zeleninové chilli zkuste, teď ve studených a sychravých dnech vás pikantní směs parádně zahřeje. Navíc vaření je velmi snadné. Já jsem tentokrát došla k tomuto jídlu hodně velkou oklikou, ale to se mi občas stává. Úplně původní impuls k řetězení nápadů dal litr kuřecího vývaru, který jsem měla asi 2 dny uvařený a už jsem jej musela nutně použít. Potřebovala jsem ale vydatné jídlo, polévka by mi nestačila. Už si ani nepamatuji, jak jsem se dopracovala až k zeleninovému chilli, ale mělo to tak být, protože jsme si moc pochutnali a určitě jsem jej navařila naposledy.

Continue Reading

Jednoduchá a výborná. Nejlepší je, když už vaříte fazole, uvařit celé balení a pak jej využít na více jídel. Na fazolovou pomazánku vám bude stačit trochu, odhadem tak polévková miska. Je výborná jen tak na chleba, ale můžete z ní připravit i chlebíčky či jednohubky. To jsem tentokrát udělala i já. Jsou zdravé a moc dobré.

Continue Reading

Moje verze je vlastně takovou  inspirací a variací na ribollitu, protože jsem nepoužila jednu z hlavních ingrediencí, a to chleba. Byla jsem připravená, ale polévka byla tak hustá, že jsem jej zkrátka vynechala. Ribollita je tradiční toskánská polévka, která má četně obměn. Hlavní ingerdience v této lahůdce jsou malé bílé fazole, kapusta (v Toskánsku je to Cavolo nero, jejich typická a tradiční odrůda), rajčata (zkrátka zelenina) a právě starší chléb, kterým se opakovaně ohřívaná polévka (ri – bollita) zahušťovala. V Toskánsku jsme už byli několikrát a nikdy mi nezevšední. Tentokrát jsme si s mým věčně zaměstnaným mužem ukradli pár dní a jeli na krátkou dovolenou. Tu jsme si dokonale užili. Měli jsme štěstí na počasí, protože na konci října bývá chladno už i v Toskánsku. Toskánská kuchyně mě naprosto uchvátila. Neochutnala jsem ji poprvé, ale až teď, když jsem opravdu jedli jenom v hospůdkách a restauracích, jsem si uvědomila, jak je jednoduchá a poctivá. Nestalo se, že by nám nechutnalo. Ve všem vidíte čisté suroviny a tradice.

Continue Reading