Calzone je vlastně jakási pizzová kapsa plněná různými ingrediencemi, které se obvykle mohou použít i na pizzu. Peče se trochu déle než klasická pizza, je to její řekla bych praktické balení, které si můžete donést třeba do práce k obědu.
Jednoduchá a naprosto vynikající. Poprvé jsem ji měla před lety o jarních prázdninách v Livignu v restauraci. Ač by nemuselo, překvapilo mě, že vlastně hlavní obloha na pizze je přidána až po upečení. Pizza s bresaolou není tedy úplně klasická pizza.
Nikdy nebude jako pizza z pece, pokud tedy takovou pec nemáte. Ale i doma si můžete udělat výbornou pizzu. Těsto, které dělám je tenké, upeče se rychle a má krásně křupavé okraje. Je hotová velmi rychle, jen chvíli musíte nechat kynout těsto, ale pak už to jde jedna dvě. Těsto vytahuji normálně rukama, neumím s ním tedy házet, k tomu jsem se nedopracovala. Placku pak dám na pečící papír a i s ním přenáším do rozpálené trouby, dříve na rozpálený plech, teď používám šamotovou desku, kterou jsem si koupila v Tchibu. Je bezvadná, peču na ní i chleba.