Původně jsem se chystala na klasické švédské masové koule, které nás naučila jíst Ikea a kdyby nic jiného, tak tohle se jim teda povedlo, protože je to opravdu dobrota a navíc praktické jídlo, kterým hravě nasytíte několik krků najednou. A to jsem právě potřebovala. Jenže těch krků, co jsem chtěla nasytit, bylo opravdu hodně a věděla jsem, že bych asi neměla dost omáčky, která mi u švédských koulí vyjde vždycky tak tak. Tak jsem se rozhodla pro italskou variaci s rajčatovo – zeleninovou omáčkou, kterou jsem si vyrobila zvlášť, což je možné v podstatě, když to přeženu, v neomezeném množství. Inspirovala jsem se koulemi, co jsem našla na internetu zde, ale recept jsem si změnila. Pekla jsem koule už 2x a pokaždé jsem vlastní masokule udělala jinak. V prvním případě jsem přidala podle původního receptu klobásu. V druhém případě jsem se rozhodla na poslední chvíli, klobásu jsem tedy doma neměla a tak jsem do masa přidala anglickou slaninu. A obě varianty byly super. Masové koule se zeleninovou omáčkou jsou rozhodně rovnocenným kamarádem svých švédských příbuzných. Obojí jsem pekla pozdě večer, protože přes den jsem v práci, tak to jinak nezvládám. Proto nejsou fotky nic moc, s tím ale budu bojovat celou zimu, nedá se nic dělat. Jídlo je ale tak skvělé, že sem recept dávám, tak mi ty fotky odpusťte.
Polentový koláč s pečenou zeleninou
Nevíte, co s polentou? Tak tohle je recept pro vás, chcete-li vyzkoušet něco jiného než kaši (nic proti ní, máme ji moc rádi). Poprvé jsem polentový koláč pekla před asi 25 lety, když jsme pobývali o prázdninách u našich přátel ve Švýcarsku. Byla jsem paf úplně ze všeho včetně různých kuchařských knih a časopisů. Lákalo mě vyzkoušet kde co. Polentu jsem neznala a jako úplně první recept jsem si našla právě polentový koláč. O kaši jsem tenkrát neměla tušení. Teď často na naše milé přátele vzpomínáme, někteří odcházejí a jiní prožívají těžké chvíle. Běžně mám spojené zážitky s jídly, a proto došlo právě i na polentový koláč. Recept jsem si kompletně vymyslela, ten původní si už samozřejmě nepamatuji. Ale po pravdě, není to žádná věda, není co vymýšlet. Je to podobné, jako když děláte pizzu, na těsto dáte omáčku a různé ingredience podle toho, co máte po ruce nebo na co je chuť, pak sýr a víceméně je to všechno.
Legendární švestkový koláč podle New York Times
Dneska pro vás mám skutečně jedinečný recept s příběhem, který mě nadchnul. Švestky už dozrávají a kolem naší obce jich roste docela dost, takže po povidlech to jsou různé koláče a snad dojde i na knedlíky. Na recept jsem narazila na internetu před časem a zaujalo mne, že jsem viděla mnoho různých odkazů s víceméně stejnými obrázky. Tak jsem objevila tenhle poklad. Nejoblíbenější a nejžádanější recept v historii NYT. Poprvé jej jako The plum torte publikovala dlouholetá spolupracovnice NYT a autorka kuchařek Marian Burros v září roku 1983. Od té pro velký zájem čtenářů museli recept každoročně tisknout znovu a znovu. Naposledy to Marian Burros udělala v roce 1989 s tím, že si lidi mají recept vystřihnout, zalaminovat a dát na lednici. Že je to opravdu naposledy. Ale to už dávno recept žil svým životem. V poslední verzi taky ubrala autorka trochu cukru. Recept se dočkal mnoha nových verzí včetně celozrnné či veganské. Tenhle švestkový koláč podle New York Times prostě nemůžete nemít rádi. Je výborný, je snadný a je hned fuč. Potřebujete jen minimum ingrediencí a navíc je velmi variabilní, pokud se ovoce týká. Ale původní je se švestkami a teď právě je jeho čas.
Pečené cuketové placičky s Fetou
Nebudu nic psát o tom, že je cukety všude plno. Já jsem navíc letos cuket vysela jen moc málo, mám asi 3 rostliny, ale zase tak moc divoce mi neplodí. O to více mám žlutého patizónu, s tím bych tedy už do trhu mohla. Takže letos se dá říct, že cukety moc nemám. O to víc si ji užívám. Cuketové placičky s Fetou vznikly díky mé nově objevené lásce k tomuto řeckému sýru. Po týdnu na Rhodosu jsem si ji doslova zamilovala. Sice Feta z obchodu není úplně stejně luxusní jako ta, co jsem jedla v Řecku, ale je i tak skvělá a k létu rozhodně patří. Osobně bych ji mohla jen tak s nějakým tím rajčetem a okurkou, trochou bylinek, pokapat olivovým olejem a lehce opepřit, na tom bych vydržela celý den. V placičkách se Feta rozpeče a spolu s pikantním tvrdým sýrem, který zde má především funkci koření, dá placičkám skvělou chuť.
Tentokrát s kanadskými borůvkami z maminčiny zahrádky. Mamka má dva už velké keře obsypané borůvkami, neuvěřitelně se jim u ní na zahradě daří. Samozřejmě, že lesní borůvky jsou nej, ale tyhle jsou taky bezva. Mám je moc ráda. Je to ovoce, které nemá úplně krátkou sezónu a můžete si je chvíli užívat, zejména pokud se vám podaří nakombinovat odrůdy tak, aby dozrávaly v různém období. O to se sama snažím, ale zatím na 2 vysazené keříky připadá jeden, který nepřežije sezónu. Asi nemám ty úplně nejlepší podmínky, i když se snažím. No ale může být lepší snídaně než domácí granola s čerstvě natrhanými borůvkami? Tento koláč už dělám pár let a skvělé na něm je, že můžete použít jakékoli ovoce, můžete jej péct celoročně, jen obměňujete náplň, případně trochu okořeníte podle použitého ovoce. No zkrátka je super, borůvkový koláč s ricottou byste mohli směle upéct i s lesními borůvkami. Ty ale mají bohužel sezónu o poznání kratší.
Vynikající moučník, který budete mít hotový raz dva. Broskve jsou na cobbler ideální a pokud zrovna nevíte, co s úrodou, tak pár jich na tuhle dobrotu obětujte. Cobbler je samozřejmě možné připravit i z jiného ovoce, můžete si namíchat více druhů podle toho, co máte zrovna po ruce. Naprosto famózní je z červených mirabelek nebo špedlíků (oba názvy jsme používali doma), nevím přesně, co je správně. Ale myslím ty keře, co rostou u potoků a cest. Musí mít ale červené plody, ty mají neskutečné aroma. Recept na cobbler mi dala neteř Emilka, je nadšená pekařka a broskvový cobbler je její oblíbený dezert. Protože je vážně bezvadný, řekla jsem si, že jej musím zařadit do repertoáru a dát jej na blog. Tak mám sama recept vždy po ruce. Pekla jsem jen v malém pekáčku – 4 – 5 porcí. Cobbler je totiž nejlepší čerstvý a jeho příprava je tak snadná, že je lepší si jej upéct častěji než skladovat zbytky. Navíc ovocné koláče v létě dlouho nevydrží, kazí se. A místo v lednici já tedy nemám.
Jak jsem už psala, úroda patizonu je veliká a tím pádem je třeba přemýšlet, jak ji zpracovávat. Musím říct, že jsem si na plechu pečenou jakoukoli zeleninu velice oblíbila. Jednak můžete různě měnit koření a směs zeleniny a jednak je to velmi snadná příprava výborného jídla. Pak už stačí k zelenině lehce ochutit zakysanou smetanu. Můžete podávat s brambory nebo se salátem, ale i třeba s vařenou čočkou či bulgurem nebo kuskusem. Možností je opravdu nepočítaně. Zkrátka stačí zeleninu nakrájet, štědře pokapat olivovým olejem, osolit, opepřit, posypat čímkoli podle chuti a dát do trouby péct na hodinu při °180 °C. Zhruba po půlce uplynuté doby občas promíchat. Tato polévka z pečeného patizonu je jen další způsob, jak s takto pečenou zeleninou naložit. Continue Reading
Vrátila jsem se z krátké dovolené a hned vyrazila na trh. Těšila jsem se na borůvky, které milujeme. Lesním borůvkám se nic nevyrovná. Zahradní kanadské borůvky pěstujeme taky, ale divoké lesní borůvky, to je něco úplně jiného. Jejich sezóna není moc dlouhá, proto je třeba si je užít. Když jsem se pustila do koláče, zjistila jsem, že nemám doma dost másla. Rozhodla jsem se tedy jej v receptu nahradit kokosovým tukem. Borůvkový koláč s podmáslím a kokosovým tukem byl vynikající. Jemné kokosové aroma se s borůvkami výborně doplňuje. Pokud budete mít chuť, určitě koláč vyzkoušejte.
Ossobuco je hovězí či telecí kližka, maso ze zadního lýtka, které je příčně uříznuté i s morkovou kostí. Jídlo se obvykle připravuje z plátků s kostí. Já jsem ale měla koupené bio hovězí ossobuco z farmy, které mělo celé něco přes kilo a porcování na plátky tedy nepřipadalo v úvahu. Upekla jsem proto celý kus i s kostí a potom porcovala již pečené maso. Rozhodla jsem se pro přípravu bez rajčat, tedy světlé ossobuco s bílým vínem, podávané se šafránovým risottem. V receptech se ossobuco většinou dusí, já jsem se rozhodla jej strčit do trouby a pomalu péct, neměla jsem čas hlídat hrnec a navíc jsem měla velký kus masa, takže tohle řešení bylo pro mne jednodušší a rozhodně tím jídlo neutrpělo.
No tak už je to zase tady. Na jaře nevím, co bych ven zapíchla a pak, když se začne dařit a úroda narůstá, vymýšlím o sto šest, co s tím. Letos jsem se rozhodla zkusit pěstovat patizon, kamarádka je pěstovala loni a prý dobrý. Tak to je samozřejmě hláška, která mě nenechá klidnou. Protože jsme teď byli opravdu hodně zaneprázdnění a rozlítaní, tak jsem ani nestíhala vše zpracovávat a najednou jsem měla v kyblíku asi 5 kousků. Potřebovala jsem aspoň část rychle zlikvidovat pokud možno bezpracným způsobem. Vymyslela jsem pečený patizon ve formě plněných plátků. Continue Reading