Recept na mě vyskočil při brouzdání Pinterestem (recept zde). Doufám, že nejsem sama, ale občas u něj strávím pěknou chvilku. Je tam tolik inspirujících odkazů. Teď nejraději sjíždím akvarely, ale jak je internet mazaný, tak samozřejmě i Pinterest nabízí všechno možné, co ví, že jsem si kdy prohlížela. Vyplatí se nekoukat na blbosti, jinak vás tím budou bombardovat ze všech stran. Takže kromě cestování, zahrady, malování, šití a pletení, je to samozřejmě i vaření a pečení. Tenhle koláč mě zaujal především proto, že v receptu je cottage cheese. To není úplně běžná ingredience na pečení, a proto jsem se rozhodla jej vyzkoušet. Navíc je v nízkosacharidové verzi, což teď tak trochu zkouším, omezit cukry. Resp. rafinovaný cukr nepoužívám prakticky vůbec, nahrazuji jej medem, třtinovou sušenou šťávou nebo třtinovým cukrem a v poslední době zkouším i březový cukr xylitol. Je dost drahý, ale když ho dáte trochu do koláče, který je na malý kulatý plech, tak to nestojí za řeč. Letní borůvkový koláč podle tohoto receptu nám všem moc chutnal. Protože je v něm mandlová mouka, je koláč tak trošku jako tenký nákyp. Můžete samozřejmě dát normální mouku. Já jsem se tentokrát víceméně držela receptu. Určitě jsem jej nedělala naposledy, je skvělý.
Miluju mák a přemýšlela o nějakém makovém koláči, který by se ale hodil spíše do léta. Většinou mák používám v zimních a podzimních receptech, takzvaně nahusto. Vzpomněla jsem si na mandlovo – polentový koláč a tak trochu jsem si vykradla svůj recept, místo polenty jsem použila mletý mák. Taky jsem vynechala cukr a koláč osladila trochou medu. Makový koláč s ovocem můžete obměňovat podle toho, co za ovoce máte zrovna po ruce. Koláč je přirozeně bezlepkový. A je vážně skvělý. Jemné mandle s mákem se nijak neruší. Já jsem jej upekla s prvními meruňkami a moc jsme si pochutnali.
Od sousedky jsem dostala parádní třešně, které chutnaly naprosto božsky. Bylo jich dost na svačinu i nějaký ten koláč. První mě napadla bublanina. Můj muž prohlásil, ať udělám takovou tu bublaninu z palačinkového těsta. Clafoutis je právě taková bublanina a třešňové clafoutis, to je naprostá francouzská klasika. Můžete použít ale i jiné sezónní ovoce, takže se recept opravdu hodí. Je to velká lahůdka, spíš než bublanina nebo buchta je to jakýsi nákyp. S dobrými třešněmi hotové nebe v hubě. Dezert je skělý i proto, jak je velmi rychlý. Během chvilky máte umíchané těsto, pak už jen počkat, až se clafoutis upeče.
Vynikající variace na koule z mletého masa. Jen minimum ingrediencí a lahůdka je to opravdu velká. Já jsem koule pekla v rajčatové omáčce, co si sama každý rok vyrábím. Moc vám doporučuji omáčku zkusit (zde), je to velmi snadné a pak celý rok máte základ pro kde co. Samozřejmě můžete použít kupovanou rajčatovou omáčku na těstoviny, třeba ty, co mají v Lidlu v italských týdnech, třeba omáčku s bazalkou. Masové koule s parmazánem se skvěle hodí k těstovinám, ale budou dobré i bagetou nebo podobným pečivem a se salátem. Nepočítala jsem úplně porce, jsme teď hodně rozlítaní, jsou doma kluci, já jsem si brala k obědu. Ale 6 – 8 lidí by se určitě najedlo, zejména pokud si dáte jídlo s těstovinami. Zase mi to vyšlo až na pozdě večer, takže fotky nejsou zrovna ideální. Ale jídlo je tak dobré, že sem recept musím dát.
Skvělý způsob, jak použít cuketu. Jsou moc dobré a pečené v troubě, takže se vyhnete smažení. Já jsem je tentokrát udělala ve vegetariánské verzi s marinovaným lahůdkovým tofu a mozzarellou. Jsou taky bez mouky, takže bezlepkové. Cuketové pečené placičky tak, jak je tu mám považujte jen za inspiraci. Můžete si recept různě obměňovat, přidat třeba slaninu nebo uzené maso, vynechat tofu. Místo mozzarelly použijte jiný sýr. Všechno je možné.
Další z mých mandlových pokusů a další trefa do černého. Jsou naprosto skvělé a s minimem cukru, resp. medu. Vůbec nejsou málo sladké, a tím, že se do těsta přidá trochu nasekané hořké čokolády, máte luxusní dezert a s čistým svědomím si na něm můžete pochutnat. Ozdobte tyhle mandlové kakaové muffiny kopečkem šlehačky a čímkoli dalším dle vaší chuti. Teď to mohou být jahody a jiné drobné ovoce nebo trochu datlového nebo švestkového sirupu, cokoli. Těsto můžete navíc upéct i v kulaté formě a pak z něj udělat malý dortík se šlehačkou a ovocem.
A s kysaným zelím k tomu. Aneb tohle jídlo nemá chybu. Pomalu pečená krkovice v teriyaki marinádě se peče opravdu pomalu, pár hodin při 140 °C. Můžete se mezitím klidně třeba plahočit v záhonech, jako to dělám já. Mám tyhle pokrmy ze všeho nejraději. Výsledek je totiž téměř vždy skvostný a vůbec neodpovídá té minimální námaze, kterou musíte vynaložit. Teriyaki marináda je taky něco mimořádného, dá se říct, že s ní nemůžete udělat chybu. Já jsem ani neměla čas maso dostatečně dlouho marinovat, ideálně několik hodin nebo přes noc. Měla jsem jej v koupeli asi hodinu. Pak se ale v marinádě i peče, takže stejně pojalo všechny ty krásně se doplňující chutě. Zelí jsem do pekáče přidala až na poslední zhruba hodinu, moc jsem to neřešila, když peču pomalu, tak hodina sem, hodina tam. Ale nechceme zelí úplně na kaši, takže mu samozřejmě stačí míň, ale je dobré, aby se v marinádě v pekáči taky pěkně provařilo. Mám ještě v zeláku zásoby z podzimu, v pohodě vydrží, takže stále odebírám. Pekla jsem zhruba kilo masa, tomu odpovídá i množství marinády, pokud budete péct větší porci, přidejte ingrediencí na marinádu taky.
Při obhlídce regálů se zásobou zavařenin jsem došla k závěru, že s tím musím něco udělat. Jenže marmeládu nesníte k večeři, že? Takže koláč, to by šlo, nejlépe něco ve stylu lineckého. Ale protože tak ráda přidávám do těsta mandle, mandlový koláč s džemem byl pro tentokrát volba č. 1. Vůbec jsem si řekla, že už nebudu marmelády moc dělat. S pár výjimkami – a to je meruňkový džem se špetkou levandule, pro nás jasná jednička, nic lepšího neexistuje. A pak možná občas jahodový s vanilkou a černorybízový. Kdybych měla višně, tak určitě i višňový, ten je taky skvělý. Ale rozhodně ne každý rok. Co už s námi víceméně nejsou kluci doma, tak zkrátka není odběr. Palačinky ani lívance už skoro nedělám a k snídani si džem dáme jen občas jako sladkou tečku o víkendu. Ale zpátky ke koláči. Je skvělý, hrozně nám chutnal. Je tenoučký, tradičně křupavě žvýkavé mandlové těsto a kyselá marmeláda. Ke kávě či čaji ideální. Navíc, jak se upeče a vypeče, není na něm moc, co by do dvou dnů začalo plesnivět, takže i chvilku vydrží.
No tak to jsem to dlouho nevydržela. Po té co jsem dělala hlívu na dršťkový způsob, dostala jsem na ty skutečné takovou chuť, že jsem je zkrátka musela koupit. Zkusila jsem tentokrát dršťky na bílém víně, tedy ve světlejší verzi bez rajčat, i když jsem trochu protlaku použila kvůli dochucení. Dršťky miluju. Dřív jsem znala jen naši klasickou dršťkovku. Ale po té, co jsem poprvé ochutnala dršťky ve Florencii, úplně jsem se do nich zamilovala. Dneska, když koupíte vařené čisté krájené dršťky, je to doslova brnkačka. Takže pokud jste jinou úpravu než polívku ještě nezkoušeli, nebojte se toho. Mám na blogu i tu florentskou verzi zde, která je naprosto skvělá. Možností je spousta, v podstatě v každé národní kuchyni narazíte na nějakou formu úpravy drštěk. Tradičně se jídlem nešeredilo jako dnes, a když už krávu zabili, tak to nebohé zvíře zužitkovali téměř kompletně. Takže do toho.
Vím, že není zrovna sezóna hrušek, ale po pravdě teď je tak trochu hluché, řekla bych mezisezónní období. Takže proč ne hrušky. Padly mi do oka v obchodě, neodolala jsem. Přemýšlela jsem o nějakém zdravém koláči, kde by nebylo moc bílé mouky. Nakonec jsem skončila u další obměny mandlového těsta s přídavkem mouky celozrnné. Ne, že bych bílou mouku úplně zavrhla, ale pokud ji můžu nahradit, udělám to. Tenhle hruškový mandlový koláč je zase, jak to mám u receptů ráda, poměrně variabilní. Můžete použít jiné ovoce, můžete přidat tenkou vrstvu ricotty s trochou cukru nebo medem. Já mandlové nebo ořechové těsto miluju. Hrozně mi na něm chutná, jak je těsto po krajích křupavé a žvýkavé zároveň. Navíc koláč není velký, stačí vám forma tak 25 cm v průměru, takže je i akorát velký pro nás, když teď jsme už téměř sami dva.