Výborné a chutné díky semínkům v receptu, které se při pečení opraží. Semínkové bezlepkové krekry jsou křehké a křupavé, moc nám chutnali. Můžete si je dát jen tak k vínu, ale i jako zdravou svačinku. Nebo si je zabalit na cesty jako energetickou křupku. Na přípravu nejsou složité, jen je třeba trošku speciální zacházení s poněkud drobivějším a na druhou stranu i mírně lepkavým těstem. Pokud ale budete těsto válet mezi 2 vrstvami potravinové folie, půjde až překvapivě snadno vyválet na tenko. Rozhodně tyhle krekry stojí za vyzkoušení.
Z krůtích křídel až tak snadno větší jídlo nepřipravíte. Ideální je, pokud jich máte více. Bez problémů z nich ale můžete uvařit jídlo, kde se maso natrhá na menší kusy a podává třeba s rýží, těstovinami nebo nějakou obilninou a zeleninou. Pomalu pečená krůtí křídla vám spolu s výpekem zahrají v jídle první housle, jejich chuť bude nepřekonatelná a pak ani nepotřebujete masa moc.
Obdobnou kombinaci jsem poprvé ochutnala v restauraci a byla jsem nadšena. Pikantní a kořeněné jehněčí s lahodnou chutí cizrnového hummusu. Ten já miluji naprosto nekriticky, mohla bych ho mít každý den. Na podzim mi podobný recept přistál v newsletteru mého od oblíbence Davida Lebovitze – zde. Neměla jsem zrovna čas ani jehněčí po ruce a tak jsem dala ideu k ledu. Ale teď to ve mně uzrálo a hummus s jehněčím ragú jsem připravila. Recept jsem si trochu upravila, doplnila jsem pár drobností. Změnila jsem i pracovní postup a ragú jsem po přípravě na plotně svěřila troubě, aby se propeklo k dokonalé chuti.
Tento chleba jsem poprvé ochutnala při krátkém pobytu ve Vídni na snídani v hotelu. Nebyla tam tedy ta semínka, ale jinak byl chleba skvostný. Hned jsem se rozhodla, že zapátrám a doma jej zkusím upéct. Jde o chleba pšenično – žitný, z celozrnné mouky, ideálně bio. Našla jsem na něj několik receptů, které byly všechny v podstatě stejné, jen se lišily poměry jednotlivých typů mouky. Chleba není kváskový, je se sušeným droždím. Jistě by šel upéct i v kváskové variantě. Ale na druhou stranu jej upečete během odpoledne a téměř bez práce. To je zase jeho velká výhoda. Kváskový chleba je u mě číslo jedna, o tom není pochyb. Ale když zjistíte odpoledne, že nemáte pečivo, tak si jej neupečete, chce svůj čas. To je právě šance pro celozrnný chléb se semínky a mrkví, který je opravdu vynikající a příprava vám zabere mnohem méně času.
Kuře obecně moc často nekupuji. Teď jsem ale udělala výjimku a koupila jsem jedno farmářské. Upekla jsem jej v neděli s mrkví, paprikou, cibulí a celými stroužky česneku. Byl to pořádný kousek a tak nám dost masa a spousta voňavých zbytků v pekáči zůstalo. Nechtělo se mi je jen ohřívat, tak jsem namočila přes noc do vody natural rýži se špaldou a rýže s kuřetem byla druhý den k večeři. Je to jednoduché a velmi chutné jídlo i díky pečené zelenině a výpeku z kuřete, který jej krásně provoní.
Neboli také ovesné sušenky na cesty. Pekla jsem je, když jsme vyráželi s manželem na krátkou dovolenou do Toskánska jako pohotovostní zdroj energie. Měli jsme před sebou spoustu kilometrů a to se nám většinou moc nechce zdržovat zastávkami na jídlo. Samozřejmě to nakonec uděláme, ale já mám ráda připravený plán B, abychom cestou náhodou nepadli hladem. Sušenky jsou opravdu výborné.
Další dýňová inspirace. Pokud už budete připravovat dýňové pyré, udělejte si jej víc a zkuste více receptů z dýně. Nebojte se zkoušet. Polévka, to je klasika, která nikdy nezklame. Ale možností je mnohem více. Tenhle dýňový chlebíček je sladký a hodí se výborně k čaji nebo kávě. Ale můžete si jej k snídani natřít máslem a medem nebo žervé. Luxusní je s kyselou marmeládou, u nás to byla tentokrát višňová a moc jsme si pochutnali.
Je to výborná lahůdka, úžasná, jsem z ní úplně unešená. Přitom, jak už to tak bývá, jsem se do pečeného zelí pustila celkem náhodou. Pekla jsem zrovna vepřovou kotletu, která je sama o sobě dost suchá. Ale když ji necháte osolenou, pokmínovanou a s česnekem péct pod pokličkou při 150 °C 3 hodiny, tak si buďte jistí, že suchá tedy nebude. Bude naprosto úžasně jemná, voňavá, jen se rozpadat. A jak mi v troubě v malém pekáčku začínala pečeně pomalinku vonět, tak jsem si řekla, že je něco třeba udělat s tou hlávkou zelí, co už ji mám týden v kuchyni na lince. Sklidila jsem ji ze záhonu, protože už začínala okorávat. Neměla jsem ale čas krájet a dusit klasické zelí. Tak jsem si vzpomněla, že jsem někde viděla zelí pečené v celku. Rozhodla jsem se tohle pečené zelí zkusit. Udělejte to taky, jde o jednu z nejlepších příloh, co jsem kdy měla. Ani nemusí jít nutně o přílohu, stačí i samotné zelí.
Už jsem pekla kde co a vyzkoušela opravdu spoustu věcí. I spoustu různých sušenek. Ale ještě nikdy jsem se nepustila do těch velkých, kulatých cookies, co jsou tvrdé na povrchu a žvýkavé uvnitř. Když jsme poprvé byli ve Starbucks kavárně, tak mi tam připadalo nejlepší úplně všechno, doteď to miluju. I když už sama vím, že jinde mají i mnohem lepší kafe, tak Starbucks je zkrátka to první, kde jsme něco podobného viděli. Nejrůznější druhy kdo ví čím vším ochucených káv. Když jsme si něco koupili, tak to bylo v ceně oběda, co bychom si tenkrát tak u nás v Čechách dali. A tím pádem jsme kolem sladkých muffinů a cookies, co tam měli, jen mlsně obcházeli. Takže i cookies jsou nostalgické vzpomínky. Teď už mě od prázdnin syn přemlouvá, ať je upeču. Konečně jsem doplnila zásoby a dokoupila mléčnou čokoládu, kterou tam on požaduje, protože hořká mu nechutná. Už nebylo zbytí.