Kapustu máme moc rádi. Hlavně mladé, křehké, zelené kapusty, které teď dorůstají. Polévka z mladé kapusty s cizrnou je jen jedna z mnoha možných úprav. Původně jsem plánovala udělat ji s bílými fazolkami, ale na lince mi stála sklenice s cizrnou a tak jsem si řekla, že je to vlastně dobrý nápad. Dala jsem do polévky šunkovou klobásu, ale tu lze zcela vynechat a budete mít polévku ve vegetariánské verzi. Obě jsou skvělé a navíc můžete sami libovolně podle vašich možností a obsahu spižírny obměňovat složení polévky. Toto je jen inspirace.
Jednoduchá a výborná. Někdy se až musím smát, když si uvědomím, proč vlastně jsem uvařila to a ono, co mě zrovna vedlo ke konkrétnímu jídlu. Tato kuřecí polévka je typický příklad. Nevím, jak vy, ale já jsem jako dítě nesnášela petržel nebo libeček do polévky. Moje babička ho velmi ráda používala. Nepamatuji si, kdy nastala ta změna, že se všechny tyhle chutě obrátily. Když jsem na zahrádce trhala libeček, abych ho babičce trochu dovezla, dostala jsem nezřízenou chuť na polévku, hned jak jsem tu jeho typickou vůni měla pod nosem. Proto jsem si druhý den koupila kuře (měli v bio kvalitě, tak nebylo co řešit) a vývar jsem si dala vařit. To je myslím ten správný výraz, protože když vařím vývar, tak to obvykle není jediná činnost, kterou vykonávám. Dopadne to tak, že vývar je na plotně a já celé odpoledne dělám na zahradě a na polévku si ani nevzpomenu. Vím, že nemusím, nic se nestane, když budete vyvářet klidně i 3 hodiny. Podotýkám, že tento recept je čirou inspirací, variací na polévku je nepočítaně a je jen na vás, co budete chtít do samotné polévky přidat.
Když už vezmu pytlík s čímkoli, tak jej zpracuji rovnou celý, Teda většinou. Zkrátka si naplánuji více jídel, která z dané suroviny připravím. Je to skvělé, protože najednou navařím na více dní, případně mám obědy do krabiček. Zejména teď, kdy ještě nesklízím ze zahrady, ale naopak na ní dřu celé odpoledne, nemám na vaření moc času. Takže navařit si do foroty se hodí. Navíc mě baví přemýšlet, co teda vlastně z té čočky, kterou jsem už namočila, udělám. Vím, že se to nemusí, ale já si i čočku namočím do druhého dne, jednak je dobrá na uzobávání při vaření a jednak je i velmi rychle uvařená. Tentokrát tedy byla úplně obyčejná, báječná čočka, po které moje ruka sáhla v komoře. Jelikož jsem sběrač a zásobovač, tak věřte, že mám vždycky po čem sáhnout. První z jídel, které z čočky připravím, je čočková polévka, která se podává s ochuceným jogurtem. Vaří se s rajčatovou omáčkou a zeleninou a je vynikající.
Pokud máte doma králíka a chcete zkusit něco nového, tak králičí ragú je recept přesně pro vás. Vlastně by se hodilo spíš pokrm nazvat pomalu pečeným pikantním králíkem, protože se pečou porce králíka a až nakonec se oberou. Takže klidně byste mohli porce podávat celé, s omáčkou a těstovinami. Ale já mám raději králičí ragú, stačí vám totiž na jednu porci méně masa a člověk se pak nepřejídá. Jídlo je výborné, řekla bych v duchu italské kuchyně. Díky přidaným chilli papričkám je opravdu lehce pikantní a celkově plné chuti. Přitom je, dá se říct jedno, jestli upečete králíka nebo kuře či krůtu. Můj recept je tedy z králíka, ale popusťte klidně uzdu své fantazii a nebojte se jej obměnit.
Výborná zahřívací hustá zimní polévka. Dýni i zeleninu si nejdříve upečete v troubě, aby pěkně voněla, a pak už je to hračka. S polévkou není žádná práce a perfektně se zvládne i při větším vaření, protože zatímco se vše peče, vy se můžete věnovat ostatnímu jídlu. Dýňová zeleninová polévka není žádná věda a pochutnáte si maximálně.
Trippa alla Fiorentina neboli dršťky po florentinsku v lehce upravené variaci
Dršťky patří mezi suroviny, které lidi buď nesnáší, nebo milují. Já je nevařím moc často, ale rozhodně patřím do druhé skupiny. Zejména po té, co jsme dršťky na několik způsobů ochutnali právě na cestách po Itálii. Ale i naši dršťkovku jsem měla vždycky ráda, už jako dítě. Takže asi budu opravdu z té druhé skupiny tak nějak odjakživa. U nás se tedy jinak než v polévce většinou dršťky nepoužívali. Ale v Itálii, to je jiná, tak zpracovávají skutečně vše, co se zpracovat dá. Když už muselo zvíře kvůli našim žaludkům na porážku, tak ať nic nepřijde nazmar. U řezníka mají hned vícero hovězích žaludků a zpracovávají je v různých jídlech. V jednotlivých žaludcích se nevyznám, používám dršťky u nás běžně dostupné, čisté, prané a vařené. To významně usnadňuje další práci v kuchyni, v podstatě už skoro žádná není. Trippa alla Fiorentina neboli dršťky po florentinsku je jedna z nejlahodnějších úprav, co jsme ochutnali. Tenhle můj dnešní recept bude ovšem lehkou modifikací tradičního. Přidala jsem a lehce upravila suroviny a nakonec zamíchala i vařené bílé fazolky, což se v některých regionech Itálie dělá. Bílé fazole se svou velmi jemnou chutí i konzistencí do jídla hodí, tak proč ne.
Z krůtích křídel až tak snadno větší jídlo nepřipravíte. Ideální je, pokud jich máte více. Bez problémů z nich ale můžete uvařit jídlo, kde se maso natrhá na menší kusy a podává třeba s rýží, těstovinami nebo nějakou obilninou a zeleninou. Pomalu pečená krůtí křídla vám spolu s výpekem zahrají v jídle první housle, jejich chuť bude nepřekonatelná a pak ani nepotřebujete masa moc.
Tento chleba jsem poprvé ochutnala při krátkém pobytu ve Vídni na snídani v hotelu. Nebyla tam tedy ta semínka, ale jinak byl chleba skvostný. Hned jsem se rozhodla, že zapátrám a doma jej zkusím upéct. Jde o chleba pšenično – žitný, z celozrnné mouky, ideálně bio. Našla jsem na něj několik receptů, které byly všechny v podstatě stejné, jen se lišily poměry jednotlivých typů mouky. Chleba není kváskový, je se sušeným droždím. Jistě by šel upéct i v kváskové variantě. Ale na druhou stranu jej upečete během odpoledne a téměř bez práce. To je zase jeho velká výhoda. Kváskový chleba je u mě číslo jedna, o tom není pochyb. Ale když zjistíte odpoledne, že nemáte pečivo, tak si jej neupečete, chce svůj čas. To je právě šance pro celozrnný chléb se semínky a mrkví, který je opravdu vynikající a příprava vám zabere mnohem méně času.
Je to tu, už zase začínáme uklízet zahrádku a záhony pomalu chystat na zimu. Zatím pomalu, ale ono to nějaký čas zabere. Den se krátí a večer je pěkná zima. Takže, jak chybí čas, zůstávám tam déle a že je sucho, tak nakonec ještě něco málo zalívám a mám mokré ruce i nohy. Odpoledne bylo přece hezky, takže jsem nalehko, naboso jen v žabkách. A je mi zima. Povedlo se mi velmi vydatně při tom zahradním úklidu vystydnout. A já tedy rozmrzám velmi špatně. Mám ale ještě pořád bedýnku plnou. Je nakonec dobře, že mi s konzumací pomáhají moji hlodavci. Rozhodně jsem sela víc, než dokážeme spotřebovat, ale to přikládám stále ještě nedostatečným zkušenostem a věřím, že průběžným laděním množství i odrůd se budu postupně zlepšovat. Takže, co je po tomto obsáhlém úvodu třeba jiného, než polévka na zahřátí, že?