Zbylo mi půl kila žampiónů a přemýšlela jsem, co s nimi. Máte to taky tak? Mně se to tedy stává dost často, že přemýšlím, co uvařit s nějakou poměrně jednoduchou surovinou, zanedbatelným zbytkem čehosi a nakonec na to nabalím něco opulentního, takže z plánovaného prostého jídla je sváteční hostina. Tak tohle byl přesně ten příklad. V mrazáku jsem měla kilový balíček stařené loupané plece z farmy Naše hospodářství, nikdy jsme lepší hovězí neměli. Zatím všechno, co jsme zkusili, bylo dokonalé. Původně jsem z něj plánovala upéct svíčkovou, ale dopadlo to jinak, svíčková bude někdy příště. Mám ráda, když to odsejpá a přípravné práce a vaření jsou co nejjednodušší. To přesně splňuje i tento recept. Na to, jakou dobrotu si připravíte, se rozhodně nenadřete.
Jsme nemocní. Pěkně jeden po druhém, co jsme byli v kontaktu, tak jsme postupně lehli. Já měla trochu výhodu, že když mi bylo nejhůř, byla jsem doma sama. To sice znamená, že vám nikdo neuvaří čajíček, ale zase jsem se mohla plně oddat pocení a funění a kašlání. Pak už mi bylo trochu líp. Ne že by dobře, k tomu je ještě daleko, ale už jsem byla schopná pečovat o ostatní nebožáky. No, a když už jsme všichni byli jakž takž při vědomí, byla jsem schopná uvařit i nějaký pokrm pro rekonvalescenty. Nejdřív to musela být nezbytná a bezpracná sama se vařící polévka z telecího žebra. A další den jsem zakoupenou telecí kližku proměnila v tohle pečené telecí ragú, které nás už definitivně postavilo na nohy. Abych se s ním nemusela moc zabývat a pořád mohla ještě odpočívat, dala jsem jej péct v tajinu do trouby. Pečené telecí ragú je naprosto skvělé zimní jídlo a nemusíte rozhodně být po nemoci, abyste si jej mohli dopřát.
Tenhle nákyp je vlastně takový koláč, ale bez korpusu. Protože jsem použila zbytek svojí vařené polenty, tak mi nákyp krásně držel tvar a po upečení se krájel opravdu jako koláč. když nebudete mít polentu, nemusíte ji kvůli tomuhle jídlu vařit a použijete místo ní mléko, ve kterém vajíčka rozmícháte, potom bude výsledný pokrm křehčí a může se trochu drobit, zejména za tepla. Po mírném vychladnutí se vše zpevní a manipulace s koláčem bude snazší. Určitě tenhle brokolicový nákyp s mrkví a hlívou zkuste, je to veliká dobrota. Navíc si můžete hrát se zeleninou, zkusit jiné druhy, květák, růžičkovou kapustu, špenát, červenou řepu, co budete mít po ruce. Můžete přidat i na dílky nakrájenou cibuli. Tu já nepoužívám v receptech, kde cibuli zůstane forma a odhalitelná chuť, můj muž ji nesnáší, tak ho netrápím a šoupnu ji jen tam, kde se rozpeče, rozvaří a on pak chudák nemusí půl oběda vybírat kousky. Nákyp jsem připravila v kulaté formě 30 cm v průměru, opět jsme měli 2 večeře a 2 obědy a kousek nám zbylo. Takže množství bude této velikosti odpovídat. Podotýkám, že jíme střídmě, tak pro větší jedlíky či více lidí klidně všeho přidejte a upečte v hlubokém plechu.
Tradiční starý anglický pokrm, který je jako dělaný pro chladné zimní dny. Připravuje se z mletého masa se zeleninou, které se peče pod přikrývkou z bramborové kaše. Tu můžete doplnit mrkví, petrželí nebo třeba kouskem dýně, kterou jsem si přidala já do svého receptu. Správně by se měl shepherd’s pie připravovat z jehněčího nebo skopového masa. Pokud se použije hovězí, pak se mu říká cottage pie. Pokud ale nebudete mít ani jedno a upečete jej s běžně dostupným mletých mixem vepřového a hovězího masa, myslím, že se svět nezboří. Že je shepherd’s pie neboli pastýřský koláč původně ze skopového a jehněčího více než jasné. Ale s jiným masem nebude chutnat o nic hůře. Je to takový ten poctivý, od základu vařený pokrm. Můžete upéct plný velký pekáč a pohostit tak klidně půl autobusu. Já jsem jej pekla po návratu z dovolené. Měli jsme doma děsný nepořádek a spoustu uklízení po vybalování. Tak jsem jídla udělala opravdu hodně, abych měla pár dní klid, bez starosti o večeře a obědy do práce. Nám nevadí jíst pár dní za sebou stejné jídlo, zejména když je to taková dobrota. Ale po vychladnutí si můžete kus i zamrazit na horší časy.
Studené a deštivé počasí už nenechá nikoho na pochybách, že se opravdu definitivně blíží zima. A to je období, kdy přijdou výživné a teplé polévky obzvláště vhod. Já polévky miluji. Jednak se při vaření můžete vyřádit a popustit uzdu své fantazii, a jednak jsou polévky prostě skvělé. Když přijdete zmrzlí z venku, stačí ohřát misku a je vám krásně. Zahřeje na duši i na těle. Nedám na polévky dopustit. Tahle fazolová smetanová polévka je z mých posledních fazolí, které jsem ještě po prvních ranních mrazících sebrala venku. Teď už jsem musela všechny rostliny definitivně zlikvidovat, opravdu není šance, že by mohly lusky dozrát. Fazole byly pěkné, některé menší, některé větší. Lusky byly i zvenku namrzlé, ale samotné fazolky vevnitř byly vesměs v pohodě. Předpokládám, že moc takových exotů s pozdě vysazenými fazolemi mezi vámi nebude, takže vy si namočte misku libovolných fazolí a uvařte do měkka, jak jste zvyklí nebo sáhněte po konzervě. Pak už budete postupovat stejně jako já v mém receptu.
Středomořské pečené fazole
Miluju všechny luštěniny, ale fazole navíc můžu i pěstovat a to je veliká radost. Letos se mi poprvé podařilo vypěstovat víc než jen osivo na další sezónu. Není to sice nějaké závratné množství, ale pokud sami pěstujete, tak mi rozumíte. Fazole jsem si mohla i nasušit na vaření v zimě. A nejen to, jak jsem manická zahradnice, vysela jsem ještě jednu rundu fazolí v průběhu léta. A to může vyústit jedině v to, že nestihnou optimálně dozrát. Postupně ty jen trochu baculaté lusky sklízím, protože tam nebožáci leží na sobě a některé se pak začínají kazit. Tím pádem se mi doma sešla pěkná krabička fazolí, které nejsou vhodné na sušení, protože prostě nejsou zralé. Jde ale o druh, který lze použít jak na lusky, tak na fazole. Takže jsem se rozhodla z těchto fazolí uvařit jídlo. Velkou výhodou čerstvě vyloupaných fazolí je, že jsou uvařené do měkka za zhruba 15 minut, menší i dříve. A taky jsou vážně moc dobré. Zvažovala jsem je jen prostě uvařit a sníst, protože na to jsou fazole úplně skvělé. Ale pak jsem si řekla, že si to trochu víc užiju a rozhodla se upéct něco chuťově bohatšího. Jídlo je to ovšem stále velmi jednoduché a přitom tak skvělé. Středomořské pečené fazole jsem takto pojmenovala, protože jsem použila oregano, tymián a rajčatovou omáčku.
Původně jsem se chystala na klasické švédské masové koule, které nás naučila jíst Ikea a kdyby nic jiného, tak tohle se jim teda povedlo, protože je to opravdu dobrota a navíc praktické jídlo, kterým hravě nasytíte několik krků najednou. A to jsem právě potřebovala. Jenže těch krků, co jsem chtěla nasytit, bylo opravdu hodně a věděla jsem, že bych asi neměla dost omáčky, která mi u švédských koulí vyjde vždycky tak tak. Tak jsem se rozhodla pro italskou variaci s rajčatovo – zeleninovou omáčkou, kterou jsem si vyrobila zvlášť, což je možné v podstatě, když to přeženu, v neomezeném množství. Inspirovala jsem se koulemi, co jsem našla na internetu zde, ale recept jsem si změnila. Pekla jsem koule už 2x a pokaždé jsem vlastní masokule udělala jinak. V prvním případě jsem přidala podle původního receptu klobásu. V druhém případě jsem se rozhodla na poslední chvíli, klobásu jsem tedy doma neměla a tak jsem do masa přidala anglickou slaninu. A obě varianty byly super. Masové koule se zeleninovou omáčkou jsou rozhodně rovnocenným kamarádem svých švédských příbuzných. Obojí jsem pekla pozdě večer, protože přes den jsem v práci, tak to jinak nezvládám. Proto nejsou fotky nic moc, s tím ale budu bojovat celou zimu, nedá se nic dělat. Jídlo je ale tak skvělé, že sem recept dávám, tak mi ty fotky odpusťte.
Polentový koláč s pečenou zeleninou
Nevíte, co s polentou? Tak tohle je recept pro vás, chcete-li vyzkoušet něco jiného než kaši (nic proti ní, máme ji moc rádi). Poprvé jsem polentový koláč pekla před asi 25 lety, když jsme pobývali o prázdninách u našich přátel ve Švýcarsku. Byla jsem paf úplně ze všeho včetně různých kuchařských knih a časopisů. Lákalo mě vyzkoušet kde co. Polentu jsem neznala a jako úplně první recept jsem si našla právě polentový koláč. O kaši jsem tenkrát neměla tušení. Teď často na naše milé přátele vzpomínáme, někteří odcházejí a jiní prožívají těžké chvíle. Běžně mám spojené zážitky s jídly, a proto došlo právě i na polentový koláč. Recept jsem si kompletně vymyslela, ten původní si už samozřejmě nepamatuji. Ale po pravdě, není to žádná věda, není co vymýšlet. Je to podobné, jako když děláte pizzu, na těsto dáte omáčku a různé ingredience podle toho, co máte po ruce nebo na co je chuť, pak sýr a víceméně je to všechno.
Další salát, který si můžete dát jen tak samotný, ale výborně se hodí právě jako příloha k masu. Kuskusový salát můžete připravit na tisíc způsobů. Tahle verze je ochucená tak, abyste si pochutnali i na zbytcích, které si vezmete třeba druhý den k obědu, salát je lahodný už sám o sobě. Se zeleninou, aromatickým sýrem a s hořčičnou zálivkou.
Ossobuco je hovězí či telecí kližka, maso ze zadního lýtka, které je příčně uříznuté i s morkovou kostí. Jídlo se obvykle připravuje z plátků s kostí. Já jsem ale měla koupené bio hovězí ossobuco z farmy, které mělo celé něco přes kilo a porcování na plátky tedy nepřipadalo v úvahu. Upekla jsem proto celý kus i s kostí a potom porcovala již pečené maso. Rozhodla jsem se pro přípravu bez rajčat, tedy světlé ossobuco s bílým vínem, podávané se šafránovým risottem. V receptech se ossobuco většinou dusí, já jsem se rozhodla jej strčit do trouby a pomalu péct, neměla jsem čas hlídat hrnec a navíc jsem měla velký kus masa, takže tohle řešení bylo pro mne jednodušší a rozhodně tím jídlo neutrpělo.