Výborné jemné jídlo, které můžete zkusit, pokud vám zbyla pečená dýně nebo i dýňové pyré. Krémovou strukturu i chuť dodáte čerstvým sýrem, třeba kozím. Dýňové krémové risotto má kromě delikátní chuti i skvělou barvu. Dýně nepotřebujete moc, stačí vám zhruba hrnek pyré nebo rozmačkané pečené dýně. Risotto jsem doplnila mušlemi, které jsem měla mražené, vyloupané na malém tácku.
Polníček na záhonech stále vesele dorůstá, tak jsem si říkala, že by to chtělo nějaký salát. Měla jsem zrovna čerstvá vajíčka, tak jsem je přidala. Pak už jen něco pikantnějšího, jako třeba modrý sýr a kousek sušeného prosciutta a bylo to. Tekutý žloutek z vajíčka spolu s olivovým olejem a kousky sýru udělali skvělý dresink. Salát byl opravdu báječný a moc jsem si na něm pochutnala. Já jsem si jej dala k sobotní snídani, byl zrovna hezký slunečný den, já byla sama doma, tak jsem měla chuť na něco hodně dobrého, čím bych se potěšila a nebylo mi doma smutno. Salát se ztraceným vejcem tohle všechno do puntíku splnil. Musela jsem v neděli ráno dělat druhou rundu, protože když můj drahý manžel viděl fotky na instagramu, kam jsem jednu hned vrhla, dožadoval se svých práv :-).
Tohle tedy jistě není žádný recept, to ne. Ale….. Někdy se vám určitě stane, že uvaříte víc brambor, než potřebujete a pak je buď použijete na noky nebo knedlíky, nebo je nakonec zapomenuté z lednice vyhodíte, protože už jsou tak trochu obešlé a nevábné. Taky ale můžete podobné zbytky použít na přípravu velmi snadného jídla a velmi chutného plnohodnotného pokrmu. Zapečené brambory s čímkoli vhodným, co ještě najdete v lednici, máte hotové za zhruba 40 minut. Množství surovin tu nebudu uvádět, protože podle toho, co a kolik toho máte, budete mít případných porcí.
Dršťky patří mezi suroviny, které lidi buď nesnáší, nebo milují. Já je nevařím moc často, ale rozhodně patřím do druhé skupiny. Zejména po té, co jsme dršťky na několik způsobů ochutnali právě na cestách po Itálii. Ale i naši dršťkovku jsem měla vždycky ráda, už jako dítě. Takže asi budu opravdu z té druhé skupiny tak nějak odjakživa. U nás se tedy jinak než v polévce většinou dršťky nepoužívali. Ale v Itálii, to je jiná, tak zpracovávají skutečně vše, co se zpracovat dá. Když už muselo zvíře kvůli našim žaludkům na porážku, tak ať nic nepřijde nazmar. U řezníka mají hned vícero hovězích žaludků a zpracovávají je v různých jídlech. V jednotlivých žaludcích se nevyznám, používám dršťky u nás běžně dostupné, čisté, prané a vařené. To významně usnadňuje další práci v kuchyni, v podstatě už skoro žádná není. Trippa alla Fiorentina neboli dršťky po florentinsku je jedna z nejlahodnějších úprav, co jsme ochutnali. Tenhle můj dnešní recept bude ovšem lehkou modifikací tradičního. Přidala jsem a lehce upravila suroviny a nakonec zamíchala i vařené bílé fazolky, což se v některých regionech Itálie dělá. Bílé fazole se svou velmi jemnou chutí i konzistencí do jídla hodí, tak proč ne.
Léta dělám Jamieho verzi vepřové panenky à la Stroganov se žampióny a je to jedno z našich velmi oblíbených jídel. Tentokrát mi ale zbyl kus stařené, odleželé roštěné a tak jsem se rozhodla udělat hovězí variaci na Stroganov. Protože jsem místo žampiónů použila moji oblíbenou hlívu a místo zakysané smetany šlehačku a ještě pár malých úprav v receptu udělala, považuji tenhle recept za jednu z variací na slavné jídlo. Hovězí s hlívou à la Stroganov chutná i těm, kdo jinak hlívu nemusejí. S masem a smetanovou omáčkou je celková chuť velmi jemná, lahodná.
Výborná vegetariánská verze chilli con carne, tentokrát tedy bez masa. Ale pochutnáte si na něm úplně stejně, chuť je naprosto plnohodnotná, bez chybičky. Zeleninové chilli mě nadchlo. Hrozně mě baví hledat bezmasé verze oblíbených pokrmů tak, abyste se neochudili o zážitek z jídla. Zkrátka zeleninové chilli zkuste, teď ve studených a sychravých dnech vás pikantní směs parádně zahřeje. Navíc vaření je velmi snadné. Já jsem tentokrát došla k tomuto jídlu hodně velkou oklikou, ale to se mi občas stává. Úplně původní impuls k řetězení nápadů dal litr kuřecího vývaru, který jsem měla asi 2 dny uvařený a už jsem jej musela nutně použít. Potřebovala jsem ale vydatné jídlo, polévka by mi nestačila. Už si ani nepamatuji, jak jsem se dopracovala až k zeleninovému chilli, ale mělo to tak být, protože jsme si moc pochutnali a určitě jsem jej navařila naposledy.
Pokud máte doma kapustu a hledáte momentálně inspiraci, nebojte se vyzkoušet tento recept. Plísňový sýr jsem použila, protože jsem jej měla doma a také mi s kapustou ladí, což se v jídle potvrdilo. Moc nám chutnalo všechno pěkně dohromady. Pokud jej doma po ruce nemáte, nebo vám nechutná, použijte klidně jiný. Tvarohové noky s kapustou a sýrem jsou velmi jednoduchý recept, který s obměnou sýru můžete připravit vícekrát, pokaždé tak bude jídlo trochu jiné. Můžete jej také zapéct, pak použijte ještě trochu více sýru na posypání.
Jednoduchá a výborná. Nejlepší je, když už vaříte fazole, uvařit celé balení a pak jej využít na více jídel. Na fazolovou pomazánku vám bude stačit trochu, odhadem tak polévková miska. Je výborná jen tak na chleba, ale můžete z ní připravit i chlebíčky či jednohubky. To jsem tentokrát udělala i já. Jsou zdravé a moc dobré.
Moje verze je vlastně takovou inspirací a variací na ribollitu, protože jsem nepoužila jednu z hlavních ingrediencí, a to chleba. Byla jsem připravená, ale polévka byla tak hustá, že jsem jej zkrátka vynechala. Ribollita je tradiční toskánská polévka, která má četně obměn. Hlavní ingerdience v této lahůdce jsou malé bílé fazole, kapusta (v Toskánsku je to Cavolo nero, jejich typická a tradiční odrůda), rajčata (zkrátka zelenina) a právě starší chléb, kterým se opakovaně ohřívaná polévka (ri – bollita) zahušťovala. V Toskánsku jsme už byli několikrát a nikdy mi nezevšední. Tentokrát jsme si s mým věčně zaměstnaným mužem ukradli pár dní a jeli na krátkou dovolenou. Tu jsme si dokonale užili. Měli jsme štěstí na počasí, protože na konci října bývá chladno už i v Toskánsku. Toskánská kuchyně mě naprosto uchvátila. Neochutnala jsem ji poprvé, ale až teď, když jsem opravdu jedli jenom v hospůdkách a restauracích, jsem si uvědomila, jak je jednoduchá a poctivá. Nestalo se, že by nám nechutnalo. Ve všem vidíte čisté suroviny a tradice.
Výborný salát, který je spíše hlavním chodem, ať už jako lehký oběd nebo večeře. Já jsem měla ještě misku uvařeného čiroku, tak jsem použila ten. Ale můžete jej připravit podle libosti třeba s kroupami, špaldou, ale i s kuskusem nebo bulgurem. U mne to začalo nákupem granátových jablek, která mi připadala velmi pěkná, tak jsem je zkusila. Dalším krokem k receptu byl plný plech pečené dýně. Řekla jsem si, že nastal ten správný čas na dýni. Nakrájela jsem jich několik menších a pak jsem vařila a pekla také více různých jídel s použitím dýně. To sami poznáte. Většinu dýně jsem zpracovala na pyré a to dále použila. Do tohoto jídla jsem ale dýni nechala celou a jen ji nakrájela na kostky. S těmi jsem pak dále pracovala. Teplý obilninový salát s pečenou dýní a granátovým jablkem byl vlastně výsledkem kombinace momentálně dostupných surovin.