V postní době přijde ke slovu více bezmasých receptů. A taky dýně čekající v ložnici na okně je třeba pomalu spotřebovat. Vloni se mi podařilo jednu velkou dýni dochovat až k podzimu. V létě už bylo plno jiné zeleniny a na tuhle krasavici jsem pozapomněla. Takže nakonec ještě posloužila jako podzimní dekorace. Tentokrát mám ještě nějaké Hokkaido dýně, pak Sweet meat Oregon homestead a taky voňavé muškátové. Takže bude oranžový jídelníček. Tentokrát jsem velmi rychle potřebovala večeři a obědy pro dva, takže tahle rychlá pečená dýně s polentou mě napadla jako první. Chvíli jsem přemýšlela, co k upečené dýni, ale polentu máme oba moc rádi,na rozdíl od chlapců. Tak jsem využila toho, že budeme jíst sami a dopřála jsem nám luxusní polentu, kterou vařím už několik let. Recept už tu na blogu je zde, takže dnes je to vlastně jen taková jednoduchá inspirace.
Jeden těch teplých salátů, které si s chutí dáte v zimě. Já osobně mám na saláty tak, jak jsme zvyklí je připravovat, v zimě chuť málokdy. Mám pocit, že mě vystydnou vnitřnosti. Takže zimní období u nás zrovna zeleně salátové není. Něco jiného je pak jaro, kdy začínají venku vylézat první svěží lupeny, ať už je to polníček či časné saláty, nebo divoké byliny, například popenec a pampeliška. V zimě dělávám saláty, kde je základ teplá nebo aspoň vlahá zelenina a tu pak klidně kombinuji i s nějakým tím listem. Takový je i salát z pečené brokolice s cizrnou doplněný o rukolu, která se díky mírně zimě bohatě košatí ve velkém květináči i na záhonech, kam se sama vysemenila. Dokonce některé rostliny už by nasazovaly i na květ. Tak to myslím, že zima si ještě řekne své slovo, nicméně rukola je skvělým zpestřením zimního talíře.
Fazole s hlívou na italský způsob
Teď je ideální čas na luštěninová jídla. Pro mne osobně je to tedy kterákoli doba. Ale v zimě je dobré spotřebovávat zásoby nasušených fazolí z léta. Já už začínám spřádat plány na výsadbu do další sezóny, tak si musím udělat místo v komoře. Pokud byste zrovna nechtěli namáčet a vařit fazole, můžete jídlo klidně připravit s hotovými fazolemi z plechovky. Jídlo je skvělé samo o sobě a vůbec nic mu nechybí. Ale klidně můžete tyhle fazole s hlívou použít jako přílohu k masu nebo jako předkrm na crostini. Jsou super teplé i studené.
Dostali jsme chuť na nějaký šťavnatý, voňavý jablečný koláč. Tenhle recept jsem měla napsaný na papírku už pěkně dlouho a teď na mě vypadl. Takže bylo rozhodnuto. Zvláštností receptu je, že se koláč peče postupně po vrstvách, ale přitom to nijak nekomplikuje jeho přípravu, jen zkrátka než umícháte další vrstvu, dáte koláč péct do trouby. Celkem se tedy pečou 3 vrstvy 60 minut. V receptu se používá máslo, takže koláč krásně voní. Už nevím, kde jsem k receptu přišla, ale rozhodně jsem musela ubrat množství cukru. Koláč by byl moc sladký, zejména pokud bych neměla kyselá jablka, která jsou určitě vhodnější. Tenhle jablečný koláč s drobenkou je vážně výborný a jeho chuť bude dána i odrůdou jablek, která použijete. Můžete jej podávat studený i mírně ohřátý, se šlehačkou a vanilkovým krémem nebo se zmrzlinou.
Tradiční starý anglický pokrm, který je jako dělaný pro chladné zimní dny. Připravuje se z mletého masa se zeleninou, které se peče pod přikrývkou z bramborové kaše. Tu můžete doplnit mrkví, petrželí nebo třeba kouskem dýně, kterou jsem si přidala já do svého receptu. Správně by se měl shepherd’s pie připravovat z jehněčího nebo skopového masa. Pokud se použije hovězí, pak se mu říká cottage pie. Pokud ale nebudete mít ani jedno a upečete jej s běžně dostupným mletých mixem vepřového a hovězího masa, myslím, že se svět nezboří. Že je shepherd’s pie neboli pastýřský koláč původně ze skopového a jehněčího více než jasné. Ale s jiným masem nebude chutnat o nic hůře. Je to takový ten poctivý, od základu vařený pokrm. Můžete upéct plný velký pekáč a pohostit tak klidně půl autobusu. Já jsem jej pekla po návratu z dovolené. Měli jsme doma děsný nepořádek a spoustu uklízení po vybalování. Tak jsem jídla udělala opravdu hodně, abych měla pár dní klid, bez starosti o večeře a obědy do práce. Nám nevadí jíst pár dní za sebou stejné jídlo, zejména když je to taková dobrota. Ale po vychladnutí si můžete kus i zamrazit na horší časy.
Babička pocházela ze Slovácka, a i když svůj dospělý život prožila na Severní Moravě, slovácké moravské koláčky byly nepostradatelnou součástí jejího života a tím pádem jsme i my děti na nich vyrostly. Co si pamatuji, babička dělala během let hodně různých receptů, bavilo ji zkoušet stále nové věci. Ale jak došlo na tyhle úžasné a vláčné koláčky z olejového těsta, už u nich zůstala. To jsou ty koláčky, které mě učila péct a s radostí a trpělivostí jsme je spolu motaly u kuchyňského stolu. Babička vůbec hodně a ráda vařila. Vždycky když jsme přijeli na víkend, nemohla jsem pochopit, že už o půl desáté, když jsem se vymotala z postele, na sporáku voněla nějaká polévka, která byla jasně základ a bez ní by to nešlo, v troubě se peklo maso a naši si s babičkou a dědou už dávali kafe. Tak dneska už to chápu, dneska peču přes noc, ráno zadělávám chleba a vůbec to mám všechno jinak než dřív. Už nevydržím spát do desíti (teda až na výjimky), zato dokážu usnout odpoledne prakticky kdekoli, kam si sednu. Takže si preventivně nesedám a raději si vzpomenu na babičku a upeču si tyhle její báječné koláče.
Nemůžu si pomoct a čas od času si koupím nějakou keramiku na pečení nebo servírování. Nedokážu tomu odolat a to jinak jsem už úplně ukázněná a nenakupuju a nevrším. Na Vánočním jarmarku na Veselém kopci to dopadlo stejně. Atmosféra místa udělala své. Jednak už sám skanzen na vás působí (na mne teda určitě), pak vánoční výzdoba v chalupách a pak už jen stánky se spoustou krásných rukodělných výrobků. Takže letos to byla velká kulatá ušatá zapékací mísa, dvě malé ušaté koláčové formy. Vlastně ani nevím, proč jsem si koupila 2, ale dají se použít i jako talíř, tak proto asi. No a pak jsem si ještě koupila parádní zadělávací mísu, kterou vlastně taky objektivně nepotřebuju, ale subjektivně se bez ní neobejdu. Tak jsem se kochala tou nádherou vyloženou na našem novém, dřevěném kuchyňském stole a říkala jsem si, že musím něco upéct, zapéct. A co jiného ve venkovské míse než brambory. Holky z Herbáře by tyhle brambory pečené s kysaným zelím klidně mohly zařadit do rubriky – Jídla ze skanzenu. Trošku to kazí šlehačka, ta asi v chalupě běžně k mání nebyla. Ale můžeme si trochu dopřát, ne?
Tohle cukroví jsem zkusila jen tak, že jsem měla ponorku a nevěděla vůbec, co mám dělat. Co dřív, co pak. Nějak jsem byla bez chuti k pečení. Narazila jsem na různé recepty na kokosové kuličky a nějak mi přišlo snadné je zkusit a měla jsem zrovna doma i dobrý strouhaný bio kokos i sladké kondenzované mléko Salko. Kokosové kuličky Bounty se zkrátka samy přihlásily o své místo. Jsem tomu ráda, protože nám všem moc chutnaly. Musíte tedy zapomenout na to, že v nich je Salko a moučkový cukr, což ani jedno není zrovna zdravá pochutina, ale pro jednou si odpusťte. Není toho zase tolik, nesníte všechno sami a je to fakt bašta. Tedy pokud máte rádi tyčinky Bounty. Navíc poléváte hořkou čokoládou, ne mléčnou, tak si vyberte dobrou 70 % čokoládu.
Dýňová omáčka na těstoviny s gorgonzolou a opečenou vinnou klobáskou
Čirá improvizace na dýňové téma. Z asi misky víceméně úplně do měkka rozpečené dýně jsem připravila tuhle lahodu pro dva. Dýňová omáčka na těstoviny je velmi jemná a lahodná, ale dýně jí dodá i ze své chuti. Krásně se doplňuje s výrazným aroma gorgonzoly. Vinnou klobásku jsem po dlouhé době koupila k večeři a zbylé 2 už upečené šneky z ní jsem dala do mrazáku. Jeden jsem pak použila právě na tohle jídlo. Kdybych měla příležitost, zkusila bych použít italskou masovou čerstvou klobásku salsiccia, která by podle mne do jídla byla skvělá. Ale nejsme v Itálii a u nás v periferii se klobáska běžně sehnat nedá. Vinná byla výborná. Těstoviny jsem vyrobila ze zbylé bramborové kaše a to bramborové nočky. V klidu použijte jakékoli těstoviny.
Tak opět padla jedna dýně. A nebude zdaleka poslední, se kterou se tu budu natřásat. Letos jich fakt mám dost, dělala jsem si z manžela legraci, že v zimě budeme jíst jen dýně. Jemu by to ale ani nevadilo. Zejména, když si v jídle ani neuvědomíte, že jeho nedílnou součástí je právě dýně. Dýňoví šneci jsou jedním z nich. Tentokrát jsem vylosovala krásnou francouzskou dýni Muscat de Provence. Měla jsem dvě, jednu velkou, která stihla krásně dorůst, tak jak má být, a teď už mění barvu z tmavě zelené na oranžovou. To tedy až po utržení, ale loni jsem to měla stejně. Dýni jsem však nestihla spotřebovat a vydržela mi až do letošního podzimu, kdy jsem ji vystavila jako dekoraci. Druhá byla malá, ale tvar i barvu měla stejné, jen nenarostla. Teď se mi na povrchu začala v jednom místě nepozdávat, tak jsem po ní sáhla. Po nakrojení a inspekci byla úplně zdravá a nádherně voněla, úplně jako cukrové melouny. Dokonce jsem té vůni neodolala a ochutnala dužninu jen tak. Je nasládlá, jemná, trochu moučnatá, dobrá. Voňavá dýně je jako náplň do sladkých šneků ideální.