Vynikající variace na koule z mletého masa. Jen minimum ingrediencí a lahůdka je to opravdu velká. Já jsem koule pekla v rajčatové omáčce, co si sama každý rok vyrábím. Moc vám doporučuji omáčku zkusit (zde), je to velmi snadné a pak celý rok máte základ pro kde co. Samozřejmě můžete použít kupovanou rajčatovou omáčku na těstoviny, třeba ty, co mají v Lidlu v italských týdnech, třeba omáčku s bazalkou. Masové koule s parmazánem se skvěle hodí k těstovinám, ale budou dobré i bagetou nebo podobným pečivem a se salátem. Nepočítala jsem úplně porce, jsme teď hodně rozlítaní, jsou doma kluci, já jsem si brala k obědu. Ale 6 – 8 lidí by se určitě najedlo, zejména pokud si dáte jídlo s těstovinami. Zase mi to vyšlo až na pozdě večer, takže fotky nejsou zrovna ideální. Ale jídlo je tak dobré, že sem recept musím dát.
No tak to jsem to dlouho nevydržela. Po té co jsem dělala hlívu na dršťkový způsob, dostala jsem na ty skutečné takovou chuť, že jsem je zkrátka musela koupit. Zkusila jsem tentokrát dršťky na bílém víně, tedy ve světlejší verzi bez rajčat, i když jsem trochu protlaku použila kvůli dochucení. Dršťky miluju. Dřív jsem znala jen naši klasickou dršťkovku. Ale po té, co jsem poprvé ochutnala dršťky ve Florencii, úplně jsem se do nich zamilovala. Dneska, když koupíte vařené čisté krájené dršťky, je to doslova brnkačka. Takže pokud jste jinou úpravu než polívku ještě nezkoušeli, nebojte se toho. Mám na blogu i tu florentskou verzi zde, která je naprosto skvělá. Možností je spousta, v podstatě v každé národní kuchyni narazíte na nějakou formu úpravy drštěk. Tradičně se jídlem nešeredilo jako dnes, a když už krávu zabili, tak to nebohé zvíře zužitkovali téměř kompletně. Takže do toho.
Miluju obojí, jak hlívu, tak dršťky. Teď jsem měla ale po ruce hlívu, co jsem přivezla z trhu. Když se může dělat hlívová dršťkovka, tak proč nezkusit i jinou a la dršťky přípravu. Samozřejmě, že z hlívy tu typickou chuť, co mají právě dršťky, nedostanete, ale o to ani nejde. Hlívové dršťky jsou jen další jídlo, které si z hlívy můžete udělat. A jsou skvělé. Neměla jsem doma světlé pečivo, které se právě k dršťkám tak hodí. Namáčet opečený toust v sosu, to je taková dobrota. Ale nevadí, místo toustů jsem hlívové dršťky navršila na krémovou polentu, ke které se skvěle hodí a kterou máme taky moc rádi. Jo a ty dršťky budu muset brzy koupit, jak o nich píšu, hned bych si dala.
Fazole s hlívou na italský způsob
Teď je ideální čas na luštěninová jídla. Pro mne osobně je to tedy kterákoli doba. Ale v zimě je dobré spotřebovávat zásoby nasušených fazolí z léta. Já už začínám spřádat plány na výsadbu do další sezóny, tak si musím udělat místo v komoře. Pokud byste zrovna nechtěli namáčet a vařit fazole, můžete jídlo klidně připravit s hotovými fazolemi z plechovky. Jídlo je skvělé samo o sobě a vůbec nic mu nechybí. Ale klidně můžete tyhle fazole s hlívou použít jako přílohu k masu nebo jako předkrm na crostini. Jsou super teplé i studené.
Tento hruškový koláč je velmi lahodná variace na jablkový koláč v toskánském duchu. V těstu je poměrně málo mouky a tak je tahle dobrota tak trochu na pomezí nákypu a koláče. Nejlepší je ještě teplý, ale po upečení je třeba jej nechat trochu zchladnout, jinak byste se spálili a koláč by se vám navíc rozpadal. Jak jsem psala, tradičně se připravuje z jablek a ten je taky luxusní. Můžete podávat se šlehačkou a javorovým nebo čokoládovým sirupem, případně s vanilkovou zmrzlinou, ale je skvělý i sám o sobě.
Středomořské pečené fazole
Miluju všechny luštěniny, ale fazole navíc můžu i pěstovat a to je veliká radost. Letos se mi poprvé podařilo vypěstovat víc než jen osivo na další sezónu. Není to sice nějaké závratné množství, ale pokud sami pěstujete, tak mi rozumíte. Fazole jsem si mohla i nasušit na vaření v zimě. A nejen to, jak jsem manická zahradnice, vysela jsem ještě jednu rundu fazolí v průběhu léta. A to může vyústit jedině v to, že nestihnou optimálně dozrát. Postupně ty jen trochu baculaté lusky sklízím, protože tam nebožáci leží na sobě a některé se pak začínají kazit. Tím pádem se mi doma sešla pěkná krabička fazolí, které nejsou vhodné na sušení, protože prostě nejsou zralé. Jde ale o druh, který lze použít jak na lusky, tak na fazole. Takže jsem se rozhodla z těchto fazolí uvařit jídlo. Velkou výhodou čerstvě vyloupaných fazolí je, že jsou uvařené do měkka za zhruba 15 minut, menší i dříve. A taky jsou vážně moc dobré. Zvažovala jsem je jen prostě uvařit a sníst, protože na to jsou fazole úplně skvělé. Ale pak jsem si řekla, že si to trochu víc užiju a rozhodla se upéct něco chuťově bohatšího. Jídlo je to ovšem stále velmi jednoduché a přitom tak skvělé. Středomořské pečené fazole jsem takto pojmenovala, protože jsem použila oregano, tymián a rajčatovou omáčku.
Původně jsem se chystala na klasické švédské masové koule, které nás naučila jíst Ikea a kdyby nic jiného, tak tohle se jim teda povedlo, protože je to opravdu dobrota a navíc praktické jídlo, kterým hravě nasytíte několik krků najednou. A to jsem právě potřebovala. Jenže těch krků, co jsem chtěla nasytit, bylo opravdu hodně a věděla jsem, že bych asi neměla dost omáčky, která mi u švédských koulí vyjde vždycky tak tak. Tak jsem se rozhodla pro italskou variaci s rajčatovo – zeleninovou omáčkou, kterou jsem si vyrobila zvlášť, což je možné v podstatě, když to přeženu, v neomezeném množství. Inspirovala jsem se koulemi, co jsem našla na internetu zde, ale recept jsem si změnila. Pekla jsem koule už 2x a pokaždé jsem vlastní masokule udělala jinak. V prvním případě jsem přidala podle původního receptu klobásu. V druhém případě jsem se rozhodla na poslední chvíli, klobásu jsem tedy doma neměla a tak jsem do masa přidala anglickou slaninu. A obě varianty byly super. Masové koule se zeleninovou omáčkou jsou rozhodně rovnocenným kamarádem svých švédských příbuzných. Obojí jsem pekla pozdě večer, protože přes den jsem v práci, tak to jinak nezvládám. Proto nejsou fotky nic moc, s tím ale budu bojovat celou zimu, nedá se nic dělat. Jídlo je ale tak skvělé, že sem recept dávám, tak mi ty fotky odpusťte.
Pokud jste někdy cestovali po Toskánsku a jedli v malých restauracích, museli jste na ně narazit. Pici (ano, výslovnost v češtině přinese všem juniorům úsměv na rty, ale tak to je), jednoduché tlusté špagety, jsou běžnou součástí domácí kuchyně. Jsou velmi snadné na přípravu, zejména pokud jste si přivezli z dovolené speciální váleček, co koupíte v každém městečku v obchůdcích s tradičními potravinami nebo předměty. Já jsem si ho před lety samozřejmě taky musela koupit, ale moc často jsem jej nevytáhla. Až teď, když jsem po pár dnech další návštěvy Toskánska loni na podzim pici několikrát ochutnala. Hledala jsem pak nějaký jednoduchý recept a objevila jsem poklad. Na blogu Juls´ Kitchen – zde – najdete nepřeberné množství receptů z toskánské domácí kuchyně i jiných. Navíc má Giulia i skvělý instagramový profil, kde se taky dozvíte mnoho užitečného. Já jsem se tedy doslova zamilovala. Tyhle její toskánské domácí pici jsem pro vás připravila. Postupovala jsem podle jejího receptu a já jsem si přidala svoje mušle s rajčatovou omáčkou, které jsem s nudlemi podávala. Pokud vás domácí vaření baví, nebojte se pici zkusit. Zvládnete to skvěle i bez válečku, můžete nudle krájet z těsta nožem nebo válet. To pak si jen uděláte z těsta váleček, ten nakrájíte a nudle jednu po druhé uválíte. Trvá to trochu déle, ale není to nic hrozného, takhle jsem je dělávala dříve podle nějakého videa na youtube, než jsem objevila Juls´Kitchen.
Potřebujete pro 2-3 osoby:
- 300 g hladké mouky
- 150 ml teplé vody
- 1 PL panenského olivového oleje
- ¾ ČL soli
Nasypte na vál mouku, udělejte uprostřed důlek a do něj nalijte olivový olej a osolte a přilijte trochu vody, tu postupně zapracovávejte do mouky a přidávejte další část vody. Může se stát, že jí budete potřebovat trochu méně či více, podle toho, kolik si vaše mouka vezme.
Vypracujte hladké vláčné těsto (trvá to asi 10 minut) a nechejte jej asi 30 minut odpočívat. V jiném receptu Giulia píše i 2 hodiny nebo přes noc. Těsto se jen potře olivovým olejem a pod folií nechá čekat.
Pokud máte váleček nebo si budete nudle krájet nožem, vyválejte pruh těsta šíře válečku na tloušťku asi 0,5 cm a nakrájejte nudle.
Trošku si je pak po oddělení od sebe prosypte moukou, ať se vám neslepí. Ještě je můžete trochu poválet a natáhnout na tlusté špagety.
Vařte v osolené vroucí vodě asi 10 minut.
Ossobuco je hovězí či telecí kližka, maso ze zadního lýtka, které je příčně uříznuté i s morkovou kostí. Jídlo se obvykle připravuje z plátků s kostí. Já jsem ale měla koupené bio hovězí ossobuco z farmy, které mělo celé něco přes kilo a porcování na plátky tedy nepřipadalo v úvahu. Upekla jsem proto celý kus i s kostí a potom porcovala již pečené maso. Rozhodla jsem se pro přípravu bez rajčat, tedy světlé ossobuco s bílým vínem, podávané se šafránovým risottem. V receptech se ossobuco většinou dusí, já jsem se rozhodla jej strčit do trouby a pomalu péct, neměla jsem čas hlídat hrnec a navíc jsem měla velký kus masa, takže tohle řešení bylo pro mne jednodušší a rozhodně tím jídlo neutrpělo.
Pokud máte doma králíka a chcete zkusit něco nového, tak králičí ragú je recept přesně pro vás. Vlastně by se hodilo spíš pokrm nazvat pomalu pečeným pikantním králíkem, protože se pečou porce králíka a až nakonec se oberou. Takže klidně byste mohli porce podávat celé, s omáčkou a těstovinami. Ale já mám raději králičí ragú, stačí vám totiž na jednu porci méně masa a člověk se pak nepřejídá. Jídlo je výborné, řekla bych v duchu italské kuchyně. Díky přidaným chilli papričkám je opravdu lehce pikantní a celkově plné chuti. Přitom je, dá se říct jedno, jestli upečete králíka nebo kuře či krůtu. Můj recept je tedy z králíka, ale popusťte klidně uzdu své fantazii a nebojte se jej obměnit.