Miluju obojí, jak hlívu, tak dršťky. Teď jsem měla ale po ruce hlívu, co jsem přivezla z trhu. Když se může dělat hlívová dršťkovka, tak proč nezkusit i jinou a la dršťky přípravu. Samozřejmě, že z hlívy tu typickou chuť, co mají právě dršťky, nedostanete, ale o to ani nejde. Hlívové dršťky jsou jen další jídlo, které si z hlívy můžete udělat. A jsou skvělé. Neměla jsem doma světlé pečivo, které se právě k dršťkám tak hodí. Namáčet opečený toust v sosu, to je taková dobrota. Ale nevadí, místo toustů jsem hlívové dršťky navršila na krémovou polentu, ke které se skvěle hodí a kterou máme taky moc rádi. Jo a ty dršťky budu muset brzy koupit, jak o nich píšu, hned bych si dala.
Jsme nemocní. Pěkně jeden po druhém, co jsme byli v kontaktu, tak jsme postupně lehli. Já měla trochu výhodu, že když mi bylo nejhůř, byla jsem doma sama. To sice znamená, že vám nikdo neuvaří čajíček, ale zase jsem se mohla plně oddat pocení a funění a kašlání. Pak už mi bylo trochu líp. Ne že by dobře, k tomu je ještě daleko, ale už jsem byla schopná pečovat o ostatní nebožáky. No, a když už jsme všichni byli jakž takž při vědomí, byla jsem schopná uvařit i nějaký pokrm pro rekonvalescenty. Nejdřív to musela být nezbytná a bezpracná sama se vařící polévka z telecího žebra. A další den jsem zakoupenou telecí kližku proměnila v tohle pečené telecí ragú, které nás už definitivně postavilo na nohy. Abych se s ním nemusela moc zabývat a pořád mohla ještě odpočívat, dala jsem jej péct v tajinu do trouby. Pečené telecí ragú je naprosto skvělé zimní jídlo a nemusíte rozhodně být po nemoci, abyste si jej mohli dopřát.
Tenhle nákyp je vlastně takový koláč, ale bez korpusu. Protože jsem použila zbytek svojí vařené polenty, tak mi nákyp krásně držel tvar a po upečení se krájel opravdu jako koláč. když nebudete mít polentu, nemusíte ji kvůli tomuhle jídlu vařit a použijete místo ní mléko, ve kterém vajíčka rozmícháte, potom bude výsledný pokrm křehčí a může se trochu drobit, zejména za tepla. Po mírném vychladnutí se vše zpevní a manipulace s koláčem bude snazší. Určitě tenhle brokolicový nákyp s mrkví a hlívou zkuste, je to veliká dobrota. Navíc si můžete hrát se zeleninou, zkusit jiné druhy, květák, růžičkovou kapustu, špenát, červenou řepu, co budete mít po ruce. Můžete přidat i na dílky nakrájenou cibuli. Tu já nepoužívám v receptech, kde cibuli zůstane forma a odhalitelná chuť, můj muž ji nesnáší, tak ho netrápím a šoupnu ji jen tam, kde se rozpeče, rozvaří a on pak chudák nemusí půl oběda vybírat kousky. Nákyp jsem připravila v kulaté formě 30 cm v průměru, opět jsme měli 2 večeře a 2 obědy a kousek nám zbylo. Takže množství bude této velikosti odpovídat. Podotýkám, že jíme střídmě, tak pro větší jedlíky či více lidí klidně všeho přidejte a upečte v hlubokém plechu.
Fazole s hlívou na italský způsob
Teď je ideální čas na luštěninová jídla. Pro mne osobně je to tedy kterákoli doba. Ale v zimě je dobré spotřebovávat zásoby nasušených fazolí z léta. Já už začínám spřádat plány na výsadbu do další sezóny, tak si musím udělat místo v komoře. Pokud byste zrovna nechtěli namáčet a vařit fazole, můžete jídlo klidně připravit s hotovými fazolemi z plechovky. Jídlo je skvělé samo o sobě a vůbec nic mu nechybí. Ale klidně můžete tyhle fazole s hlívou použít jako přílohu k masu nebo jako předkrm na crostini. Jsou super teplé i studené.
Léta dělám Jamieho verzi vepřové panenky à la Stroganov se žampióny a je to jedno z našich velmi oblíbených jídel. Tentokrát mi ale zbyl kus stařené, odleželé roštěné a tak jsem se rozhodla udělat hovězí variaci na Stroganov. Protože jsem místo žampiónů použila moji oblíbenou hlívu a místo zakysané smetany šlehačku a ještě pár malých úprav v receptu udělala, považuji tenhle recept za jednu z variací na slavné jídlo. Hovězí s hlívou à la Stroganov chutná i těm, kdo jinak hlívu nemusejí. S masem a smetanovou omáčkou je celková chuť velmi jemná, lahodná.
Přemýšlela jsem, co uvařit, protože jsme teď měli celkem dost různých masových jídel. Jednak proto, že se zbavuji masa v mrazáku a taky všechna jídla, která jsem z masa připravovala byla téměř bez práce a mám pak volné ruce, které potřebuji vrazit do hlíny. Musím říct, že teď, když je tolik práce venku, je pravidelný přísun příspěvků na blog opravdu těžká disciplína. Je to fofr, ale protože jíst musíme a odjakživa jsem ve svém dospělém životě vařila v týdnu většinou teplé večeře, tak jsem zvyklá a nějak to zvládám. Ale vyžaduje to hodně aktivní přístup :-). Zatímco v zimě, když se zasním, tak vidím, co vařím, teď to mám jinak. V obýváku na podlaze připravené řady se semínky a plány na osazení záhonů, zasním se a vidím, jak mi to roste a sklízím. Zkrátka nejlíp je mi teď venku mezi záhony. Takže vařit je také stále na programu dne a těstoviny jsou vždy dobrá volba. Číst dál..