No tak to jsem to dlouho nevydržela. Po té co jsem dělala hlívu na dršťkový způsob, dostala jsem na ty skutečné takovou chuť, že jsem je zkrátka musela koupit. Zkusila jsem tentokrát dršťky na bílém víně, tedy ve světlejší verzi bez rajčat, i když jsem trochu protlaku použila kvůli dochucení. Dršťky miluju. Dřív jsem znala jen naši klasickou dršťkovku. Ale po té, co jsem poprvé ochutnala dršťky ve Florencii, úplně jsem se do nich zamilovala. Dneska, když koupíte vařené čisté krájené dršťky, je to doslova brnkačka. Takže pokud jste jinou úpravu než polívku ještě nezkoušeli, nebojte se toho. Mám na blogu i tu florentskou verzi zde, která je naprosto skvělá. Možností je spousta, v podstatě v každé národní kuchyni narazíte na nějakou formu úpravy drštěk. Tradičně se jídlem nešeredilo jako dnes, a když už krávu zabili, tak to nebohé zvíře zužitkovali téměř kompletně. Takže do toho.
