Neodolala jsem čerstvě nasbíraným borůvkám na trhu. Bylo na nich vidět, že se v přepravce moc neohřály, byly krásné. Koupila jsem si půl litru. Doma v lednici čekal famózní farmářský tvaroh, takže už jsem věděla, co bude k večeři. Žahour je pro mne velmi sezónní záležitost. A žahour s tvarohovými knedlíčky můžu dělat, jen pokud mám právě ten správný tvaroh. Tedy takový, co není plný vody a můžete si ho z misky doslova odloupnout rukou. Takové knedlíčky mi dělávala k obědu moje prateta, sestra mojí babičky. Během studií jsem k nim oběma chodívala vždycky jednou týdně na oběd, čímž jsem měla aspoň dvakrát v týdnu pořádné jídlo. V té době jsem ještě nevařila. Sice doma jsme se sestrou pomáhaly v kuchyni a i jsme pekly, takže bych některé věci rozhodně uměla, ale zkrátka mě tenkrát vůbec nenapadlo, že bych si sama vařila. Přitom by to bývalo bylo jistě v mnohém jednodušší a úspornější. Tyhle návštěvní obědy jsem ale měla moc ráda, ráda jsem si k nim chodila povídat.
