Výborný salát, který je spíše hlavním chodem, ať už jako lehký oběd nebo večeře. Já jsem měla ještě misku uvařeného čiroku, tak jsem použila ten. Ale můžete jej připravit podle libosti třeba s kroupami, špaldou, ale i s kuskusem nebo bulgurem. U mne to začalo nákupem granátových jablek, která mi připadala velmi pěkná, tak jsem je zkusila. Dalším krokem k receptu byl plný plech pečené dýně. Řekla jsem si, že nastal ten správný čas na dýni. Nakrájela jsem jich několik menších a pak jsem vařila a pekla také více různých jídel s použitím dýně. To sami poznáte. Většinu dýně jsem zpracovala na pyré a to dále použila. Do tohoto jídla jsem ale dýni nechala celou a jen ji nakrájela na kostky. S těmi jsem pak dále pracovala. Teplý obilninový salát s pečenou dýní a granátovým jablkem byl vlastně výsledkem kombinace momentálně dostupných surovin.
Jde vlastně variaci na Baba Ganoush, tradiční předkrm kuchyně Blízkého východu. A je to ohromná dobrota, jejímž základem jsou řádně upečené lilky. Moje verze není úplně přesná, je to v lehké úpravě. Nemám totiž moc ráda tahini, neboli sezamovou pastu. Zkrátka mi v jídle nechutná, vnáší tam trochu hořkosti a pro mne pachuť, která mi nejede. V jedné restauraci jsem ale ochutnala lilkový dip s jogurtem a to jsem se rozhodla taky vyzkoušet. Dip z pečeného lilku s přidaným jogurtem je celkově trochu jemnější, odlehčená verze známého příbuzného.
Já vím, zase cuketa. Ale tohle fakt zkuste. Na internetu je plno podobných receptů. Já jsem je vždycky zdárně a bez zájmu přehlížela, že tohle jako dělat nebudu. Ale pak jsem víceméně stejným způsobem připravovala květák. Ten nám jednak nám fakt moc chutnal a jednak mi zbylo obalivo. Takže jsem si řekla, že to přeci nevyhodím, když je v tom sýr a použila jsem směs na cuketu. Poprvé jsem dělala kolečka z asi 5 malých cuketek a normálně jsem všechno sama snědla, úplně bez uzardění. Chutná to podobně jako houbové řízky, opravdu. V obalu je totiž Gran Moravia nebo jiný podobný sýr a ten cuketě dá skvělou chuť. Podruhé už jsem zkusila cuketové hranolky.
Je to tu, už zase začínáme uklízet zahrádku a záhony pomalu chystat na zimu. Zatím pomalu, ale ono to nějaký čas zabere. Den se krátí a večer je pěkná zima. Takže, jak chybí čas, zůstávám tam déle a že je sucho, tak nakonec ještě něco málo zalívám a mám mokré ruce i nohy. Odpoledne bylo přece hezky, takže jsem nalehko, naboso jen v žabkách. A je mi zima. Povedlo se mi velmi vydatně při tom zahradním úklidu vystydnout. A já tedy rozmrzám velmi špatně. Mám ale ještě pořád bedýnku plnou. Je nakonec dobře, že mi s konzumací pomáhají moji hlodavci. Rozhodně jsem sela víc, než dokážeme spotřebovat, ale to přikládám stále ještě nedostatečným zkušenostem a věřím, že průběžným laděním množství i odrůd se budu postupně zlepšovat. Takže, co je po tomto obsáhlém úvodu třeba jiného, než polévka na zahřátí, že?
Alsaský cibulový koláč
Tenhle koláč jsem dlouhá léta nejedla. Nedávno jsme jej dostali a moc mi chutnal. Čili uzrál čas se do něj pustit. Nezeptala jsem se Marušky, která koláč pekla, přesně na postup. Říkala ale, že do cibule dávala vyvařit víno. To mě upoutalo, protože cibule byla úžasně voňavá a lahodná, při tom i mírně pikantní, zkrátka dobrota. Alsaský cibulový koláč je velmi snadný na přípravu, je prostý a přitom tak luxusní.
Muhammara je papriková pasta s mletými vlašskými ořechy. Je součástí syrské kuchyně a podle wikipedie pochází z Aleppa. Já jsem ji poprvé ochutnala v restauraci a od té doby ještě několikrát. Nemůžu se jí nabažit, podobně jako hummus z cizrny je i muhammara pasta těžce návyková. Vynikající právě jako předkrm, ale pokud sestavujete orientální jídelníček pro hosty, může se pak přijídat i k ostatním pokrmům. Chuťově je naprosto nedostižná. Nevím, jak přesně ji připravují v restauraci (nejspíš dosti tradičně), ale hledala jsem a hledala, až jsem několik receptů našla. Zvolila jsem z důvodů časové tísně ten nejrychlejší, tedy s využitím pečených paprik sterilovaných. Jinak se papriky pečou před přípravou.
Ratatouille je naprosto dokonalé jídlo, kde využijete letní zeleninu. Jednoznačně získalo na popularitě po uvedení stejnojmenného animáku, který se mimochodem opravdu povedl. Ve Francii patří ratatouille k tradičním pokrmům a existuje spousta obměn a variant. Já jsem se neubránila před lety vyzkoušet i tu filmovou verzi s dokonale vyskládanými plátky zeleniny. Našla jsem si tenkrát na internetu přímo recept na Remyho ratatouille. Jídlo bylo dokonalé, ale strašně pracné. Teď už se s tím nepářu a většinou veškerou zeleninu opeču, přidám rajčatovou omáčku, bylinky, česnek, dochutím, dám do trouby a peču, dokud není směs trochu více vypečená, protože tak mi chutná nejvíce. Nedávno jsem ale narazila na verzi do sklenice (zde) a to mě nadchlo. Hned jsem věděla, že se inspiruji a podobnou verzi vyzkouším.
Květák mám moc ráda, ale o poznání méně ráda jej připravuji. Tedy, hlavně nerada dělám smažený květák, který ovšem je asi obecně nejoblíbenější. Různé placičky a karbanátky jsou pro mne přijatelné a na vrcholu žebříčku popularity stojí květáková placka, ať už ji vyrobíte s jakýmkoli dochucením. Dáte prostě připravený mix do vymazaného pekáčku a máte hotovo. Trouba už jídlo dopeče za vás. Pokud byste oplývali dostatkem času, můžete samozřejmě místo placky připravit ze stejného materiálu karbanátky na plech nebo smažené. Ale tuto placatou úpravu neboli květákový placek vám sem dávám jako inspiraci na výborné super rychlé jídlo.
Cuketové omeletky a krémovým mangoldem na indický způsob
Tohle vaření byla čistě terapeutická záležitost. Znáte to sami, někdy se prostě den nevydaří a cítíte se mizerně. Pak je dobré zaměstnat svoji hlavu a ruce a soustředit se na jiné věci. Já se buď jdu hrabat v zahradě, kde si při pletí a sbírání či obírání napíchnu zelenou infúzi a jedu, to pomáhá báječně. Nebo vařím. Musím myslet na to, co dělám a pěkně krok za krokem se propracovávat k výsledku. Vaření zabírá zkrátka skvěle. V tomto receptu jsem navíc vymýšlela, co s hromadou mangoldu, který jsem sklidila a s cuketou, kterou jsem dostala od Helenky, kamarádky. Cuketové omeletky jsem chtěla pěkně žluťoučké, tak jsem přidala kurkumu. A tak mě napadlo, že když už dávám kurkumu, poladím celé jídlo trochu do indického stylu.
Opět recept typu ze zahrady do kuchyně a to tak, že doslova. Když to roste, musíte jednat. Navíc jsem potřebovala poměrně rychle a jednoduše připravit trochu více jídla takzvaně do zásoby. Moje lasagne s bok choy jsou na rozdíl od těch klasických, které dělávám a velmi je máme rádi, skutečně o hodně jednodušší na přípravu. Je to taková lehká, letní verze. Osvěžující recept, ve kterém jsem úplně vynechala bešamelovou vrstvu. Pro zjemnění je v podušeném čínském zelí zamíchána ricotta, která udělá onu krémovější vrstvu. Můžete improvizovat. Použít se dá samozřejmě špenát, mangold či jiná listová zeleň.