Tenhle nákyp je vlastně takový koláč, ale bez korpusu. Protože jsem použila zbytek svojí vařené polenty, tak mi nákyp krásně držel tvar a po upečení se krájel opravdu jako koláč. když nebudete mít polentu, nemusíte ji kvůli tomuhle jídlu vařit a použijete místo ní mléko, ve kterém vajíčka rozmícháte, potom bude výsledný pokrm křehčí a může se trochu drobit, zejména za tepla. Po mírném vychladnutí se vše zpevní a manipulace s koláčem bude snazší. Určitě tenhle brokolicový nákyp s mrkví a hlívou zkuste, je to veliká dobrota. Navíc si můžete hrát se zeleninou, zkusit jiné druhy, květák, růžičkovou kapustu, špenát, červenou řepu, co budete mít po ruce. Můžete přidat i na dílky nakrájenou cibuli. Tu já nepoužívám v receptech, kde cibuli zůstane forma a odhalitelná chuť, můj muž ji nesnáší, tak ho netrápím a šoupnu ji jen tam, kde se rozpeče, rozvaří a on pak chudák nemusí půl oběda vybírat kousky. Nákyp jsem připravila v kulaté formě 30 cm v průměru, opět jsme měli 2 večeře a 2 obědy a kousek nám zbylo. Takže množství bude této velikosti odpovídat. Podotýkám, že jíme střídmě, tak pro větší jedlíky či více lidí klidně všeho přidejte a upečte v hlubokém plechu.
V postní době přijde ke slovu více bezmasých receptů. A taky dýně čekající v ložnici na okně je třeba pomalu spotřebovat. Vloni se mi podařilo jednu velkou dýni dochovat až k podzimu. V létě už bylo plno jiné zeleniny a na tuhle krasavici jsem pozapomněla. Takže nakonec ještě posloužila jako podzimní dekorace. Tentokrát mám ještě nějaké Hokkaido dýně, pak Sweet meat Oregon homestead a taky voňavé muškátové. Takže bude oranžový jídelníček. Tentokrát jsem velmi rychle potřebovala večeři a obědy pro dva, takže tahle rychlá pečená dýně s polentou mě napadla jako první. Chvíli jsem přemýšlela, co k upečené dýni, ale polentu máme oba moc rádi,na rozdíl od chlapců. Tak jsem využila toho, že budeme jíst sami a dopřála jsem nám luxusní polentu, kterou vařím už několik let. Recept už tu na blogu je zde, takže dnes je to vlastně jen taková jednoduchá inspirace.
Výborný oběd nebo večeře. Vůbec jsem se nechystala recept dávat na blog, potřebovala jsem jen vymyslet jídlo „z ničeho“ a měla jsem tak málo času, že jsem si oběd jen vyfotila na telefon. Byl totiž tak krásně barevný. Jenže nám tenhle barevný podzimní salát s pečenou dýní a brambory tak moc chutnal, že jsem se nakonec rozhodla jej sem dát. Už proto, že blog používám sama jako domácí kuchařku a k jídlům se často vracím. Příště bych si na něj už nemusela vzpomenout a to by byla škoda. Určitě si salát můžete upravit, k pečené zelenině přidat třeba mrkev, řepu nebo petržel či celer. Můžete přisypat semínka nebo oříšky. Berte můj barevný podzimní salát jako inspiraci a sami si pohrajte s jinými verzemi.
Středomořské pečené fazole
Miluju všechny luštěniny, ale fazole navíc můžu i pěstovat a to je veliká radost. Letos se mi poprvé podařilo vypěstovat víc než jen osivo na další sezónu. Není to sice nějaké závratné množství, ale pokud sami pěstujete, tak mi rozumíte. Fazole jsem si mohla i nasušit na vaření v zimě. A nejen to, jak jsem manická zahradnice, vysela jsem ještě jednu rundu fazolí v průběhu léta. A to může vyústit jedině v to, že nestihnou optimálně dozrát. Postupně ty jen trochu baculaté lusky sklízím, protože tam nebožáci leží na sobě a některé se pak začínají kazit. Tím pádem se mi doma sešla pěkná krabička fazolí, které nejsou vhodné na sušení, protože prostě nejsou zralé. Jde ale o druh, který lze použít jak na lusky, tak na fazole. Takže jsem se rozhodla z těchto fazolí uvařit jídlo. Velkou výhodou čerstvě vyloupaných fazolí je, že jsou uvařené do měkka za zhruba 15 minut, menší i dříve. A taky jsou vážně moc dobré. Zvažovala jsem je jen prostě uvařit a sníst, protože na to jsou fazole úplně skvělé. Ale pak jsem si řekla, že si to trochu víc užiju a rozhodla se upéct něco chuťově bohatšího. Jídlo je to ovšem stále velmi jednoduché a přitom tak skvělé. Středomořské pečené fazole jsem takto pojmenovala, protože jsem použila oregano, tymián a rajčatovou omáčku.
Dýně už jsou ze zahrady doma a podle toho kolik jsem letos vypěstovala je jasné že dýňových receptů bude rozhodně přibývat. Jsou vážně skvělé, dají se připravit na všechny možné způsoby, tak uvidíme, jak se mi bude dařit. Těstoviny pečenou dýní a kapustou jsou skvělý recept velmi snadný na přípravu a k tomu si ještě pochutnáte. Je to výborné podzimní jídlo, a pokud máte po ruce menší dýni tak jej rozhodně můžete hned vyzkoušet.
Tohle je tedy aspoň pro mne lahůdka první třídy. Dokud jsem je v Řecku neochutnala, netušila jsem, o čem je řeč. Byla jsem se sestrou a neteřemi, které pořád dokola vzpomínaly a těšily se na ty výborné řecké brambory. Asi to taky znáte, pokud jezdíte do Řecka. A holky měly pravdu, hned jak jsem je ochutnala, věděla jsem, proč se na brambory tak těšily. Jsou opravdu výjimečné. Vlastně bych je klidně mohla mít samotné, ne jako přílohu. Úpravy, co jsme ochutnaly v Řecku, byly různé. Některé byly měkké, neopečené, jiné s kůrčičkou. Po pravdě většinou jsme si tam dávaly ty měkké, nakyselo vařené brambory. Hledala jsem recepty na internetu a nakonec jsem si udělala takový výcuc, co by mi tak asi nejvíce chutnalo. A pak jsem narazila na recept na pečené citrónové řecké brambory s česnekem na tomto blogu (zde), který přesně splňoval mou představu o plánovaném postupu a ingrediencích. Tak jsem se přestala zabývat tím, kolik čeho a postupovala jsem podle tohoto receptu. Vlastně na přípravě je naprosto skvělé to, že je téměř bez práce.
Tak ještě houbový recept, dokud nosíme z lesa plné koše. Na tomhle receptu opravdu nic není. Jen v podstatě opečete houby, vyrobíte skoro smaženici, naplníte štrúdl a je to. Měla jsem hromadu nakrájených hub na velký talíř, z ní jsem připravila dvě velké nohavice z listového těsta. Houbový štrúdl se výborně hodí, zejména pokud už nevíte, co byste z hub připravili, kdy všeho už bylo dost. A pokud ještě k tomu máte málo času, tak je tato rychlovka naprosto ideální. Protože mám na zahradě kapustu, přidala jsem i několik listů nakonec a zpestřila tak připravenou houbovou směs. Použila jsem i zbytek anglické slaniny, kterou jsem měla v lednici a potřebovala jsem ji spotřebovat. Zrovna sem se výborně hodila. Ale když ji vynecháte, nic se nestane a budete mít skvělé bezmasé jídlo.
Jestli jste teď někdy vlezli do lesa, tak jste asi taky přinesli domů plný ranec hub. pokud už nemáte chuť na smaženici, nechce se vám dělat řízky, zkuste si uvařit houbový guláš. Ten já miluju, je skvělý, chutná úplně jako guláš, ale vlastně ještě líp, protože s houby mu dodají další rozměr. Houbový guláš je velmi jednoduchý, vaří se v podstatě stejně jako klasický hovězí guláš, jen místo masa použijete houby. Je dobré, abyste měli pěkné, pevné zdravé plodnice. Rozpis v receptu bude jen orientační, vše se dá dělat od oka, podle toho kolik hub máte a kolik chcete navařit guláše.
Polentový koláč s pečenou zeleninou
Nevíte, co s polentou? Tak tohle je recept pro vás, chcete-li vyzkoušet něco jiného než kaši (nic proti ní, máme ji moc rádi). Poprvé jsem polentový koláč pekla před asi 25 lety, když jsme pobývali o prázdninách u našich přátel ve Švýcarsku. Byla jsem paf úplně ze všeho včetně různých kuchařských knih a časopisů. Lákalo mě vyzkoušet kde co. Polentu jsem neznala a jako úplně první recept jsem si našla právě polentový koláč. O kaši jsem tenkrát neměla tušení. Teď často na naše milé přátele vzpomínáme, někteří odcházejí a jiní prožívají těžké chvíle. Běžně mám spojené zážitky s jídly, a proto došlo právě i na polentový koláč. Recept jsem si kompletně vymyslela, ten původní si už samozřejmě nepamatuji. Ale po pravdě, není to žádná věda, není co vymýšlet. Je to podobné, jako když děláte pizzu, na těsto dáte omáčku a různé ingredience podle toho, co máte po ruce nebo na co je chuť, pak sýr a víceméně je to všechno.
Pokud jste cestovali po Irsku, musela se vám dostat do ruky jejich nejoblíbenější pikantní omáčka Ballymaloe country relish. Podává se typicky k irské snídani, ale skvělá je i k hamburgeru, do sendvičů nebo k sýru, jak se píše na lahvičce. Je vážně vynikající, kořeněná, pikantní, jedinečná. Originální recept na omáčku vznikl ve 30 letech minulého století, když manželka farmáře Ivana Allena Myrtle musela zpracovávat ohromné množství rajčat z farmy, protože lidé je nekupovali, nebyli na rajčata totiž zvyklí. Průmyslově začala relish vyrábět jejich dcera v 90–tých letech minulého století a dnes už firmu Ballymaloe House vede vnučka Allenových. Ballymaloe country relish je zkrátka pojem. Vzhledem k tomu, že neustále likviduji úrodu rajčat, řekla jsem si, že bych něco v tomto duchu mohla zkusit. Začala jsem pátrat na internetu a našla jsem v podstatě jediný recept, který původně pochází od některé z členek klanu a podle bloggerky, u které jsem ho našla (zde), by měl být omáčce velmi podobný. Ještě jsem jej trochu upravila, když jsem si přečetla etiketu originální lahvičky, kterou jsme si z Irska přivezli. Bohužel jsme cestovali jen s příručním zavazadlem na lehko. Tím pádem jediná možnost byla nakoupit na letišti v Corku, odkud jsme letěli domů. Kdybych měla velký kufr, skončilo by v něm několik lahviček a měla bych zásobu. Musím říct, že rajčatová pikantní omáčka, kterou jsem podle receptu vyrobila, je opravdu moc dobrá. Když jsem srovnávala s originálem, není tedy úplně stejná. Ale to ani není cílem, originál je jen jeden a vždycky je tam pár těch tajných ingrediencí a postupů, které jej dělají originálním.