Tohle cukroví jsem zkusila jen tak, že jsem měla ponorku a nevěděla vůbec, co mám dělat. Co dřív, co pak. Nějak jsem byla bez chuti k pečení. Narazila jsem na různé recepty na kokosové kuličky a nějak mi přišlo snadné je zkusit a měla jsem zrovna doma i dobrý strouhaný bio kokos i sladké kondenzované mléko Salko. Kokosové kuličky Bounty se zkrátka samy přihlásily o své místo. Jsem tomu ráda, protože nám všem moc chutnaly. Musíte tedy zapomenout na to, že v nich je Salko a moučkový cukr, což ani jedno není zrovna zdravá pochutina, ale pro jednou si odpusťte. Není toho zase tolik, nesníte všechno sami a je to fakt bašta. Tedy pokud máte rádi tyčinky Bounty. Navíc poléváte hořkou čokoládou, ne mléčnou, tak si vyberte dobrou 70 % čokoládu.
Čokoládové bezlepkové sušenky s čirokovou moukou
Výborné a rychlé cukroví, navíc bezlepkové, pokud takové potřebujete. Pokud ne, můžete samozřejmě místo čirokové mouky dát pšeničnou. Sušenky chutnají podobně jako koka sušenky. Jsou křehké, ne moc sladké, kakaové, prostě skvělé. Inspirovala jsem se zde, jen jsem trochu upravovala ingredience.
Pokud se vám náhodou povede ukořistit zralé, sladké mango, tak dejte tomuhle dezertu šanci. Nemáte zrovna chuť na smoothie a mango s lepivou rýží (což je luxusní dezert, ale dát do kupy optimální ingredience, nebydlíte – li v Praze, není úplně nejsnadnější), pak mangová pěna je přesně dobrůtka pro vás. Dezert je velmi snadný, zvládne jej úplně každý. Je to lahodná, jemná záležitost. Neříkám, že zrovna dietní. Ale na druhou stranu, pokud si nedáte druhou mističku těsně před spaním, jako jsme se spustili my, tak ani moc hřešit nebudete. Mně se povedlo koupit balení po 2 plodech, takže jsem je spotřebovala oba, ale i jedno mango by vám stačilo. Jen byste si nenechali trochu ovoce na ozdobení pohárku. Je ale třeba, aby mango bylo opravdu dost zralé. Kdyžtak jej nechte doma ještě na míse při pokojové teplotě dojít pár dní. Ale hlídejte, ať to nepřeženete a nezačne se vám kazit. Moje mangová pěna bude tedy ze 2 plodů. Měla jsem 6 mističek po asi 150 ml pěny.
Výborný oběd nebo večeře. Vůbec jsem se nechystala recept dávat na blog, potřebovala jsem jen vymyslet jídlo „z ničeho“ a měla jsem tak málo času, že jsem si oběd jen vyfotila na telefon. Byl totiž tak krásně barevný. Jenže nám tenhle barevný podzimní salát s pečenou dýní a brambory tak moc chutnal, že jsem se nakonec rozhodla jej sem dát. Už proto, že blog používám sama jako domácí kuchařku a k jídlům se často vracím. Příště bych si na něj už nemusela vzpomenout a to by byla škoda. Určitě si salát můžete upravit, k pečené zelenině přidat třeba mrkev, řepu nebo petržel či celer. Můžete přisypat semínka nebo oříšky. Berte můj barevný podzimní salát jako inspiraci a sami si pohrajte s jinými verzemi.
Nedám si s fazolemi pokoj. Sklidila jsem další misku, tak jsem zase vymýšlela, co s nimi udělám, abych je vařila čerstvé neboli do půl hodiny. Od sousedky jsem dostala kus kachny, tak jsem si řekla, že to udělám všechno pěkně dohromady. Fazole můžete samozřejmě použít z konzervy. Já jsem těch mých čerstvých měla do půl kila. Abych měla jídla více, přidala jsem jednu konzervu sterilované cizrny. Cassoulet je francouzský fazolový kotlík a tohle jídlo si myslím, je mu dost podobné. Jde o jeden z těch pokrmů, co každá rodina vaří po svém, takže směle do toho. Vyzkoušejte cassoulet, improvizujte a užijte si jej. Je to parádní podzimní jídlo, které je pro chladné plískanice těchto dní jako dělané.
Continue Reading
Středomořské pečené fazole
Miluju všechny luštěniny, ale fazole navíc můžu i pěstovat a to je veliká radost. Letos se mi poprvé podařilo vypěstovat víc než jen osivo na další sezónu. Není to sice nějaké závratné množství, ale pokud sami pěstujete, tak mi rozumíte. Fazole jsem si mohla i nasušit na vaření v zimě. A nejen to, jak jsem manická zahradnice, vysela jsem ještě jednu rundu fazolí v průběhu léta. A to může vyústit jedině v to, že nestihnou optimálně dozrát. Postupně ty jen trochu baculaté lusky sklízím, protože tam nebožáci leží na sobě a některé se pak začínají kazit. Tím pádem se mi doma sešla pěkná krabička fazolí, které nejsou vhodné na sušení, protože prostě nejsou zralé. Jde ale o druh, který lze použít jak na lusky, tak na fazole. Takže jsem se rozhodla z těchto fazolí uvařit jídlo. Velkou výhodou čerstvě vyloupaných fazolí je, že jsou uvařené do měkka za zhruba 15 minut, menší i dříve. A taky jsou vážně moc dobré. Zvažovala jsem je jen prostě uvařit a sníst, protože na to jsou fazole úplně skvělé. Ale pak jsem si řekla, že si to trochu víc užiju a rozhodla se upéct něco chuťově bohatšího. Jídlo je to ovšem stále velmi jednoduché a přitom tak skvělé. Středomořské pečené fazole jsem takto pojmenovala, protože jsem použila oregano, tymián a rajčatovou omáčku.
Tohle je tedy aspoň pro mne lahůdka první třídy. Dokud jsem je v Řecku neochutnala, netušila jsem, o čem je řeč. Byla jsem se sestrou a neteřemi, které pořád dokola vzpomínaly a těšily se na ty výborné řecké brambory. Asi to taky znáte, pokud jezdíte do Řecka. A holky měly pravdu, hned jak jsem je ochutnala, věděla jsem, proč se na brambory tak těšily. Jsou opravdu výjimečné. Vlastně bych je klidně mohla mít samotné, ne jako přílohu. Úpravy, co jsme ochutnaly v Řecku, byly různé. Některé byly měkké, neopečené, jiné s kůrčičkou. Po pravdě většinou jsme si tam dávaly ty měkké, nakyselo vařené brambory. Hledala jsem recepty na internetu a nakonec jsem si udělala takový výcuc, co by mi tak asi nejvíce chutnalo. A pak jsem narazila na recept na pečené citrónové řecké brambory s česnekem na tomto blogu (zde), který přesně splňoval mou představu o plánovaném postupu a ingrediencích. Tak jsem se přestala zabývat tím, kolik čeho a postupovala jsem podle tohoto receptu. Vlastně na přípravě je naprosto skvělé to, že je téměř bez práce.
Polentový koláč s pečenou zeleninou
Nevíte, co s polentou? Tak tohle je recept pro vás, chcete-li vyzkoušet něco jiného než kaši (nic proti ní, máme ji moc rádi). Poprvé jsem polentový koláč pekla před asi 25 lety, když jsme pobývali o prázdninách u našich přátel ve Švýcarsku. Byla jsem paf úplně ze všeho včetně různých kuchařských knih a časopisů. Lákalo mě vyzkoušet kde co. Polentu jsem neznala a jako úplně první recept jsem si našla právě polentový koláč. O kaši jsem tenkrát neměla tušení. Teď často na naše milé přátele vzpomínáme, někteří odcházejí a jiní prožívají těžké chvíle. Běžně mám spojené zážitky s jídly, a proto došlo právě i na polentový koláč. Recept jsem si kompletně vymyslela, ten původní si už samozřejmě nepamatuji. Ale po pravdě, není to žádná věda, není co vymýšlet. Je to podobné, jako když děláte pizzu, na těsto dáte omáčku a různé ingredience podle toho, co máte po ruce nebo na co je chuť, pak sýr a víceméně je to všechno.
Pokud jste cestovali po Irsku, musela se vám dostat do ruky jejich nejoblíbenější pikantní omáčka Ballymaloe country relish. Podává se typicky k irské snídani, ale skvělá je i k hamburgeru, do sendvičů nebo k sýru, jak se píše na lahvičce. Je vážně vynikající, kořeněná, pikantní, jedinečná. Originální recept na omáčku vznikl ve 30 letech minulého století, když manželka farmáře Ivana Allena Myrtle musela zpracovávat ohromné množství rajčat z farmy, protože lidé je nekupovali, nebyli na rajčata totiž zvyklí. Průmyslově začala relish vyrábět jejich dcera v 90–tých letech minulého století a dnes už firmu Ballymaloe House vede vnučka Allenových. Ballymaloe country relish je zkrátka pojem. Vzhledem k tomu, že neustále likviduji úrodu rajčat, řekla jsem si, že bych něco v tomto duchu mohla zkusit. Začala jsem pátrat na internetu a našla jsem v podstatě jediný recept, který původně pochází od některé z členek klanu a podle bloggerky, u které jsem ho našla (zde), by měl být omáčce velmi podobný. Ještě jsem jej trochu upravila, když jsem si přečetla etiketu originální lahvičky, kterou jsme si z Irska přivezli. Bohužel jsme cestovali jen s příručním zavazadlem na lehko. Tím pádem jediná možnost byla nakoupit na letišti v Corku, odkud jsme letěli domů. Kdybych měla velký kufr, skončilo by v něm několik lahviček a měla bych zásobu. Musím říct, že rajčatová pikantní omáčka, kterou jsem podle receptu vyrobila, je opravdu moc dobrá. Když jsem srovnávala s originálem, není tedy úplně stejná. Ale to ani není cílem, originál je jen jeden a vždycky je tam pár těch tajných ingrediencí a postupů, které jej dělají originálním.
Pěstujete fazole? Já ano a s nadšením, které ovšem neodpovídá výsledné úrodě. Nebo spíš úroda není úměrná nadšení, které tomu věnuji. Můj muž si ze mě dělá legraci, že si pěstuji osivo. Protože o moc víc mi nezbude. No mně to až tak nevadí, nadšení je zatím dost. Ovšem pokud se jedná o fazole na lusky, tak to je jiná. V tom jsem se letos vyznamenala. Kromě toho, že jsem chtěla vypěstovat zdravé jídlo, se mi ty nádherné tmavě fialové lusky, které sklízím, hrozně líbí. Krásná je i rostlina fazole s fialovými květy. Prostě se tomu nedalo odolat. Jenže se mi nechce většinu úrody cpát do mrazáku, připadá mi to tak trochu škoda. Snažím se lusky pokud možno používat rovnou. Curry z fazolových lusků je vynikající a zase trochu jiná úprava této skvělé sezónní potraviny. A mimochodem, ta krásná fialová barva lusků po zahřátí fazolí samozřejmě zmizí, takže skončíte u zelené.