Vlastně nejde ani tak o kuře, jako o kuřecí porce a je jedno, jestli budete mít jen prsa nebo jen vykostěná stehna. Já jsem koupila na trhu půlku farmářského kuřete, tak jsem měla půlku prsíček a vykostila jsem na 2 menší porce stehno. Prsa jsem nechala vcelku. V lednici mi zbyly 2 malé krabičky krémových žampionů, tak jsem se rozhodla to spojit. Prsa už dlouho dělám jen tak, že je opeču na pánvi dozlatova a pak dám do horké trouby na 15 – 20 minut podle velikosti dopéct. Nikdy se mi nestalo, že by pak byla suchá. Rozhodla jsem se, že tuto úpravu trochu rozšířím o kombinaci s houbami a smetanovou omáčkou. Výsledek byl skvělý, moc jsme si pochutnali. Celá příprava na to, jak dobré jídlo máte, byla velmi jednoduchá. Výborné na tomhle receptu je, že se dá lehce uvařit i pro více lidí. Já jsem měla poměrně hodně hub na množství masa, ale houby tak tvořily na talíře vlastně další přílohu. Pokud dáte hub relativně málo, budou součástí omáčky.
Je skvělá, výborná a jemná kaše, kterou si velice snadno připravíte k snídani i ve všední den. Fígl je v tom, že drcenou (nebo i celou) pohanku namočíte do vody večer předem. Ta je ráno po nabobtnání úplně měkká a kaši pak povaříte jen krátce, do zhoustnutí. Pohanková kaše se dá navíc připravit na mnoho způsobů. Úplně se těším, až ráno vyběhnu pro pár jahod nebo borůvek či malin. Je to čirá radost. Nevím, jak to funguje, ale na mne mají kaše k snídani jednoznačně povzbudivý vliv. Někdy sice dlouho nevydrží, ale zkuste to. Pohanková kaše je prosté jídlo, které ovšem můžete vyšperkovat na luxusní lahůdku. A pokud nemáte nic po ruce, stačí pokapat medem nebo sirupem, navrch do horké kaše dát kousek másla (trochu té dekadence neuškodí) a třeba nějaké ořechy či semínka. Jsem ztracená, jen jak to tu píšu, sliním jak Pavlovův pes. Věřte, že tahle kaše stojí za hřích.
Tu by měl Rákosníček rád. Je tak krásně zelená, ale to není to hlavní, je totiž i moc dobrá a nepochybně i zdravá. Konečně je jaro a s ním radost a elán. Taky se už dá a tedy i musí pracovat venku, protože jinak to do těch zmrzlých chlapíků nemůžu stihnout a já teda rozhodně musím mít kam všechny sazenice, co nám osídlily parapety, nasázet. Je neuvěřitelné, jak během krátké doby, co se příroda probudí po zimě a než se dá pracovat venku, zarostou záhony. A kopřivy jsou v tom vážně přeborníci. Byla by ale velká škoda všechen ten vzácný materiál vyhodit. Polévka z mladých kopřiv je skvělý způsob, jak tenhle jarní poklad využít.
Skvělé jídlo, které připravíte i takzvaně z ničeho. Navíc brambory většinou chutnají všem, tak stačí trošku zaimprovizovat a případně využít i různé zbytky z lednice. Protože se připravují z brambor vařených ve slupce, netrvá pak další příprava nijak dlouho. Pečené plněné brambory můžete zapéct se spoustou různých náplní a vyhovět tak nejrůznějším dietním požadavkům svých strávníků. Já jsem nijak neřešila množství, prostě jsem nabrala misku středně velkých brambor (pak jsem je pro orientaci spočítala, bylo jich 12, po naplnění půlek jsem potřebovala celý velký plech, celkem cca 4 – 5 pěkných porcí). I množství ostatních ingrediencí není třeba moc řešit, protože základ jsou vydlabané vnitřky brambor. Co přidáte navíc, dodá chuť i objem, ale moc toho potřebovat nebudete, protože máte omezené množství bramborových mističek, které můžete naplnit, takže naprosto ideální jídlo. Jak říkám, dobrota skoro z ničeho a přitom nepřeberné množství variací, stačí přidat bylinky, nebo koření, trochu masa, sýry. Tady uvedu svoji verzi, ale hrajte si…..
Teplý salát z pečené brokolice se žampiony a tofu
Dnešní recept jsem vůbec nezamýšlela sem dávat. Prostě jsem si jen připravila večeři z toho, co jsem měla doma. Ale tak moc jsem si pochutnala, že jsem se nakonec rozhodla zbytek, co jsem si smíchala bokem na pánvičce k obědu do práce, vyfotit a recept napsat. Už jen pro mne samotnou, protože si tenhle teplý salát z pečené brokolice se žampiony a tofu s úžasným osvěžujícím dresinkem se strouhaným sýrem Gran Moravia určitě budu chtít ještě někdy připravit. Takže jej zakládám do databáze. Je určitě mnoho variací, jak jej upravit či doladit, ale tohle je basic verze, snadná a rychlá a tím pádem pro mne rozhodně skvělá volba. Množství ingrediencí bude na 2 porce.
Tenhle nákyp je vlastně takový koláč, ale bez korpusu. Protože jsem použila zbytek svojí vařené polenty, tak mi nákyp krásně držel tvar a po upečení se krájel opravdu jako koláč. když nebudete mít polentu, nemusíte ji kvůli tomuhle jídlu vařit a použijete místo ní mléko, ve kterém vajíčka rozmícháte, potom bude výsledný pokrm křehčí a může se trochu drobit, zejména za tepla. Po mírném vychladnutí se vše zpevní a manipulace s koláčem bude snazší. Určitě tenhle brokolicový nákyp s mrkví a hlívou zkuste, je to veliká dobrota. Navíc si můžete hrát se zeleninou, zkusit jiné druhy, květák, růžičkovou kapustu, špenát, červenou řepu, co budete mít po ruce. Můžete přidat i na dílky nakrájenou cibuli. Tu já nepoužívám v receptech, kde cibuli zůstane forma a odhalitelná chuť, můj muž ji nesnáší, tak ho netrápím a šoupnu ji jen tam, kde se rozpeče, rozvaří a on pak chudák nemusí půl oběda vybírat kousky. Nákyp jsem připravila v kulaté formě 30 cm v průměru, opět jsme měli 2 večeře a 2 obědy a kousek nám zbylo. Takže množství bude této velikosti odpovídat. Podotýkám, že jíme střídmě, tak pro větší jedlíky či více lidí klidně všeho přidejte a upečte v hlubokém plechu.
V postní době přijde ke slovu více bezmasých receptů. A taky dýně čekající v ložnici na okně je třeba pomalu spotřebovat. Vloni se mi podařilo jednu velkou dýni dochovat až k podzimu. V létě už bylo plno jiné zeleniny a na tuhle krasavici jsem pozapomněla. Takže nakonec ještě posloužila jako podzimní dekorace. Tentokrát mám ještě nějaké Hokkaido dýně, pak Sweet meat Oregon homestead a taky voňavé muškátové. Takže bude oranžový jídelníček. Tentokrát jsem velmi rychle potřebovala večeři a obědy pro dva, takže tahle rychlá pečená dýně s polentou mě napadla jako první. Chvíli jsem přemýšlela, co k upečené dýni, ale polentu máme oba moc rádi,na rozdíl od chlapců. Tak jsem využila toho, že budeme jíst sami a dopřála jsem nám luxusní polentu, kterou vařím už několik let. Recept už tu na blogu je zde, takže dnes je to vlastně jen taková jednoduchá inspirace.
Určitě aspoň někdo z vás to bude mít stejně, ale já se můžu připravit před nakupováním, jak chci (většinou to nedělám tedy vůbec), promyslet si, co budu zhruba tak potřebovat, ale nakonec se často nechám strhnout něčím úplně jiným, a původní plány hodím za hlavu a pěkně se rozjedu. To byl přesně i tenhle případ. Večer nás čekal maturitní ples mladšího syna. Ne že bych šílela, co si vezmu na sebe, to teda vůbec. Ale věděla jsem, že se budu muset dát trochu do kupy. Mastná hlava a tak.., znáte to. Tyhle úpravy mi už ale něco času zaberou, není to jako dřív. Takže jsem si řekla, že to bude chtít něco malého a rychlého k večeři. Jenže pak jsem v chladícím boxu zahlídla tuňákový steak a bylo po něčem malém. Zkrátka jsem už věděla, že nic menšího než tuňákový tatarák to před takovou událostí být nemůže. Vůbec jsem neřešila, jakou verzi vyrobím, zkrátka jsem věděla, že doma něco vymyslím. Vymyslela. Neměla jsem po ruce nic exotického na variaci s oblíbeným koriandrem a třeba s avokádem. Připravila jsem proto tuňákový tatarák v tradičnějším kabátku a moc jsme si pochutnali. Ples se taky vydařil, děti přežily ve zdraví a o to jde především…
Nemůžu si pomoct a čas od času si koupím nějakou keramiku na pečení nebo servírování. Nedokážu tomu odolat a to jinak jsem už úplně ukázněná a nenakupuju a nevrším. Na Vánočním jarmarku na Veselém kopci to dopadlo stejně. Atmosféra místa udělala své. Jednak už sám skanzen na vás působí (na mne teda určitě), pak vánoční výzdoba v chalupách a pak už jen stánky se spoustou krásných rukodělných výrobků. Takže letos to byla velká kulatá ušatá zapékací mísa, dvě malé ušaté koláčové formy. Vlastně ani nevím, proč jsem si koupila 2, ale dají se použít i jako talíř, tak proto asi. No a pak jsem si ještě koupila parádní zadělávací mísu, kterou vlastně taky objektivně nepotřebuju, ale subjektivně se bez ní neobejdu. Tak jsem se kochala tou nádherou vyloženou na našem novém, dřevěném kuchyňském stole a říkala jsem si, že musím něco upéct, zapéct. A co jiného ve venkovské míse než brambory. Holky z Herbáře by tyhle brambory pečené s kysaným zelím klidně mohly zařadit do rubriky – Jídla ze skanzenu. Trošku to kazí šlehačka, ta asi v chalupě běžně k mání nebyla. Ale můžeme si trochu dopřát, ne?
Tohle tedy rozhodně není žádný recept, jen taková rychlá inspirace. Neodolala jsem nákupu krásných fialových brambůrek, které spíš připomínaly hlízy topinamburů. Byly ve výprodeji za pár korun, tak jsem si dvě kila koupila, protože byly úplně v pohodě a rozhodně jsem je musela mít. Nesnáším když se vyhazuje jídlo, takže zachraňuji, kde se dá. Vůbec mi nevadily nájezdy mladých aktivistů na kontejnery supermarketů, a kdyby mi bylo 20, jsem jedna z nich. Na obalu brambor, které byly původem z Francie (nechci tedy úplně pátrat po tom, jak byly brambory ošetřeny na cestu, zkrátka jsem neodolala, moc se mi líbily) bylo napsáno, že jsou ideální na pyré nebo bramborové lupínky. No tak to tedy byla další výzva. Bylo jasné, že fialové bramborové lupínky jsou na řadě.