Musím říct, že kuchyně zemí Blízkého východu, jestli to tak můžu zařadit, patří rozhodně k našim nejoblíbenějším. Okukuji a zkouším jídla a různě si recepty upravuji a lehce přizpůsobuji našim možnostem. Většinou jsou to rodinná, domácí jídla, a ač se můžou recepty zdát občas složitější zejména kvůli exotickým ingrediencím, není tomu tak. Nemám některé speciality vždy k dispozici, ale dají se někdy nahradit dostupnými ingrediencemi nebo nejsou v receptu klíčové a vzhledem k množství jiného koření, je jídlo stejně skvělé. Nikdy se mi ale nestalo, že by nám nechutnalo. V tomto receptu jsem třeba vynechala melasu z granátových jablek, protože ji nemám. Dočetla jsem se ale, že ji můžu nahradit medem a citrónovou šťávou, tak jsem to udělala. Je jasné, že to nebude mít stejné aroma, ale poslouží to taky dobře. Recept jsem našla na skvělém blogu Cardamom and tea, který jsem objevila jen díky Instagramu. Autorka v jídle používá směs koření baharat, kterou jsem si podle jejího jiného receptu připravila, všechny ingredience na směs jsou u nás běžně dostupné. Dušenina s masovými kuličkami se vaří i s brambory a jí s chlebem. Já jsem přidala ještě řapíkatý celer a nakrájenou menší dýni Hokkaido a uvařila jsem k dušenině rýži, aby se kluci víc najedli. Malinko jinak jsem i postupovala, koketovala jsem i s myšlenkou šoupnout všechno dodělat do trouby, ale pak se mi nechtělo vyklízet všechny pekáče a příprava není zdlouhavá, zůstala jsem proto u plotny. Předložím tu svoji verzi receptu, originál najdete zde.
Variace na libanonské chutě. Voňavé, úžasně aromatické a snadné jídlo. Stále obdobné využití pro jehněčí žebra, se kterými toho jinak moc nenavaříte. Ale tento typ receptů je ideální úprava. Masa není mnoho, ale když je po pomalém a dlouhém pečení oberete a přidáte přílohu typu kuskus, bulgur, či jiné zrní, tak budete mít jídlo pro minimálně 6 lidí. Jehněčí maso je samo o sobě velmi jemné a snadno se upraví do měkka. Se žebry je to trošku složitější, protože maso je uvězněné ve vazivových strukturách, které právě pomalé pečení při nízkých teplotách zneškodní. Tak se nebojte a jehněčí žebra s citrónem zkuste.
Obdobnou kombinaci jsem poprvé ochutnala v restauraci a byla jsem nadšena. Pikantní a kořeněné jehněčí s lahodnou chutí cizrnového hummusu. Ten já miluji naprosto nekriticky, mohla bych ho mít každý den. Na podzim mi podobný recept přistál v newsletteru mého od oblíbence Davida Lebovitze – zde. Neměla jsem zrovna čas ani jehněčí po ruce a tak jsem dala ideu k ledu. Ale teď to ve mně uzrálo a hummus s jehněčím ragú jsem připravila. Recept jsem si trochu upravila, doplnila jsem pár drobností. Změnila jsem i pracovní postup a ragú jsem po přípravě na plotně svěřila troubě, aby se propeklo k dokonalé chuti.
Jde vlastně variaci na Baba Ganoush, tradiční předkrm kuchyně Blízkého východu. A je to ohromná dobrota, jejímž základem jsou řádně upečené lilky. Moje verze není úplně přesná, je to v lehké úpravě. Nemám totiž moc ráda tahini, neboli sezamovou pastu. Zkrátka mi v jídle nechutná, vnáší tam trochu hořkosti a pro mne pachuť, která mi nejede. V jedné restauraci jsem ale ochutnala lilkový dip s jogurtem a to jsem se rozhodla taky vyzkoušet. Dip z pečeného lilku s přidaným jogurtem je celkově trochu jemnější, odlehčená verze známého příbuzného.
Muhammara je papriková pasta s mletými vlašskými ořechy. Je součástí syrské kuchyně a podle wikipedie pochází z Aleppa. Já jsem ji poprvé ochutnala v restauraci a od té doby ještě několikrát. Nemůžu se jí nabažit, podobně jako hummus z cizrny je i muhammara pasta těžce návyková. Vynikající právě jako předkrm, ale pokud sestavujete orientální jídelníček pro hosty, může se pak přijídat i k ostatním pokrmům. Chuťově je naprosto nedostižná. Nevím, jak přesně ji připravují v restauraci (nejspíš dosti tradičně), ale hledala jsem a hledala, až jsem několik receptů našla. Zvolila jsem z důvodů časové tísně ten nejrychlejší, tedy s využitím pečených paprik sterilovaných. Jinak se papriky pečou před přípravou.